ECLI:CZ:US:2020:4.US.1887.20.1
sp. zn. IV. ÚS 1887/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti podané jménem Taťány Mejzrové, advokátem Mgr. Karlem Jandusem, LL.M., sídlem Bratří Čapků 1852/26, Praha 10 - Vinohrady, proti postupu Městského soudu v Praze v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. MSPH 94 INS 19106/2016 spočívajícímu v nevyplacení zálohy na odměnu a náklady právního zastoupení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 7. 7. 2020, navrhl v záhlaví uvedený advokát jménem stěžovatelky (bez doložení plné moci k jejímu zastupování), aby Ústavní soud shledal porušení jejího základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod postupem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. MSPH 94 INS 19106/2016 a aby městskému soudu uložil povinnost poskytnout právnímu zástupci stěžovatelky zálohu na odměnu a náklady právního zastoupení.
2. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
3. Podle Ústavního soudu tím, že městský soud neposkytl právnímu zástupci stěžovatelky zálohu na odměnu a náhradu nákladů právního zastoupení, nemohlo dojít k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky. V tomto postupu jde totiž o případnou povinnost státu vyplatit ustanovenému zástupci náhradu hotových výdajů a odměnu za zastupování podle §140 odst. 2 občanského soudního řádu, tedy o právní vztah mezi advokátem, který byl ustanoven zástupcem, a státem. Případné pochybení státu v důsledku neposkytnutí požadované zálohy nemění nic na povinnosti advokáta řádně zastupovat stěžovatelku v insolvenčním řízení. Proti napadenému postupu proto nemůže podat ústavní stížnost stěžovatelka, nýbrž tak může učinit dotčený advokát sám (srov. např. usnesení ze dne 20. 9. 2012 sp. zn. II. ÚS 3304/12; usnesení je dostupné na http://nalus.usoud.cz).
4. Z těchto důvodů rozhodl Ústavní soud podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti jako podané osobou k tomu zjevně neoprávněnou. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že ústavní stížnost obsahovala některé vady, které by i jinak bránily jejímu věcnému projednání. Kromě nedoložení plné moci k zastupování stěžovatelky jde o neurčité vymezení toho, čeho se stěžovatelka domáhá. Z ústavní stížnosti nejsou zřejmé ani rozhodné skutečnosti, a to zejména, zda byl v insolvenčním řízení vůbec podán návrh na poskytnutí přiměřené zálohy a zda o něm bylo městským soudem rozhodnuto. Ani odstranění uvedených vad by však nemohlo nic změnit na výsledku tohoto řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. července 2020
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj