ECLI:CZ:US:2020:4.US.191.20.1
sp. zn. IV. ÚS 191/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele L. B., zastoupeného Mgr. Ing. Janem Levým, advokátem, sídlem Štefánikova 249/28, Praha 5 - Smíchov, proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 8, spočívajícím v nepoučení stěžovatele o možnosti ustanovení obhájce a v nenařízení hlavního líčení ve věci sp. zn. 2 T 112/2019, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníka řízení, a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že v záhlaví uvedeným postupem Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Z vyžádaného soudního spisu sp. zn. 2 T 112/2019, vedeného obvodním soudem, se podává, že proti stěžovateli bylo zahájeno trestní řízení pro podezření ze spáchání přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Toho se měl stěžovatel dopustit, stručně řečeno, tak, že na výzvu Policie České republiky dne 13. 11. 2019 prokázal svoji totožnost cestovním pasem s padělanými razítky. Dne 15. 11. 2019 obvodní soud konal vazební zasedání, na jehož konci (po výslechu stěžovatele) vydal trestní příkaz č. j. 2 T 112/2019-60. Tím byl stěžovatel uznán vinným a odsouzen k trestu vyhoštění ve výměře dvou let. Podle protokolu z vazebního zasedání se stěžovatel na místě vzdal práva podat odpor a uvedl, že si nepřeje, aby odpor podaly osoby blízké (viz č. l. 60 a 61). Dne 25. 11. 2019 však byla soudu stěžovatelovým právním zástupcem doručena listina nazvaná "Odvolání proti trestnímu příkazu". Dne 29. 11. 2019 na ni soud reagoval sdělením, že podané odvolání považuje za bezpředmětné, neboť stěžovatel se vzdal práva na podání odporu.
II.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel namítá, že trestním příkazem mu byl uložen trest vyhoštění, aniž by mu byly následky trestního příkazu srozumitelně vysvětleny. Jako cizinec stěžovatel neporozuměl institutu odporu proti trestnímu příkazu (resp. vzdání se práva jej podat). Zároveň nebyl zastoupen advokátem. Soud měl tedy dle stěžovatele nařídit hlavní líčení.
III.
Vyjádření ostatních účastníků řízení
4. Soudce zpravodaj podle §42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkovi a vedlejšímu účastníkovi řízení.
5. Obvodní soud ve svém vyjádření uvedl, že stěžovatel byl řádně poučen o svých právech již při výslechu na policii (za účasti tlumočníka) a následně znovu při výslechu před soudem (rovněž za účasti tlumočníka). To dvakrát stvrdil svým podpisem. Po poučení byl stěžovatel vyslechnut a vydaný trestní příkaz mu byl přetlumočen, načež se vzdal práva podat odpor a uvedl, že si nepřeje, aby odpor podaly i osoby blízké.
6. Vedlejší účastník se k ústavní stížnosti nevyjádřil.
7. Soudce zpravodaj následně zaslal stěžovateli vyjádření účastníka na vědomí a k případné replice, čehož stěžovatel nevyužil.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž mělo dojít k tvrzenému zásahu do jeho základních práv, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu.
V.
Posouzení přípustnosti a opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Těžiště stěžovatelových námitek spočívá v tvrzení o nedostatečném poučení o jeho procesních právech. Protože napadá i nekonání hlavního líčení, lze dojít k závěru, že současně napadá sdělení obvodního soudu o bezpředmětnosti podaného "Odvolání proti trestnímu příkazu" (viz vše sub 3). První část stěžovatelových námitek je návrhem nepřípustným, část směřující proti vyřízení "odvolání" je návrhem zjevně neopodstatněným.
10. V minulosti se Ústavní soud podrobně opakovaně zabýval zvláštními právy cizích státních příslušníků v souvislosti s vydáváním trestních příkazů a vzdání se práva na podání odporu [srov. např. nález ze dne 21. 3. 2017 sp. zn. III. ÚS 3816/16 (N 49/84 SbNU 579) a v něm uvedená judikatura; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V této judikatuře pak Ústavní soud vymezil podmínky (zejména přeložení trestního příkazu a poučení o opravném prostředku), za nichž lze vzdání se práva podat odpor považovat za ústavně konformní. Dle Ústavního soudu byly tyto podmínky v dané věci splněny.
11. Stěžovateli byl v dané věci především přetlumočen trestní příkaz, přičemž stěžovatel výslovně uvedl, že nežádá jeho písemnou (přeloženou) kopii. Dále uvedl, že si nepřeje, aby odpor jeho jménem rovněž podaly osoby blízké. Protokol následně stěžovatel (na rozdíl od řady předchozích úkonů) podepsal (viz č. l. 61 a 62). Uvedený postup považuje Ústavní soud za dostatečný pro ochranu práv stěžovatele (obdobně viz v podrobnostech usnesení ze dne 30. 9. 2019 sp. zn. IV. ÚS 2967/19). Toliko pro úplnost dodává, že za ideální postup považuje pořízení zvukového záznamu vazebního zasedání, které by mohlo veškeré pochybnosti u nezastoupených obviněných vyloučit.
12. Namítá-li stěžovatel, že nebyl poučen o právu nechat si ustanovit obhájce, pak ani toto tvrzení neodpovídá obsahu spisu. Písemné poučení o této možnosti za přítomnosti tlumočníka stěžovatel podepsal již při výslechu na policii (viz č. l. 50). Výslovné poučení (stvrzené podpisem stěžovatele i tlumočníka) obsahuje však především protokol o vazebním zasedání (viz č. l. 60). Konečně, z okolností případu nevyplývá, že by byl stěžovatel v takové situaci, aby si nemohl právní zastoupení finančně dovolit (často letecky cestoval po Evropě, peněžní pomoc matky). Případný nedostatek právní pomoci (netýkající se však poučení o právu podat odpor, k tomu viz výše) tak byl založen na stěžovatelově opakovaném rozhodnutí, nikoli na postupu orgánu veřejné moci.
13. Všechny námitky stěžovatele uvedené v ústavní stížnosti (nepoučení stěžovatele o možnosti ustanovení obhájce a o nenařízení hlavního líčení) bylo možno uplatnit podáním odporu proti předmětnému trestnímu příkazu. Této možnosti (práva) se stěžovatel výslovně vzdal. Pouze v opačném případě mohl tímto způsobem hájit svá tvrzená procesní práva, učinil-li by tak v zákonem stanovené lhůtě (§314g odst. 1 trestního řádu). Nestalo-li se tak, jak bylo shora vyloženo, nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Podáním ústavní stížnosti však stěžovatel nemůže takové fatální procesní pochybení napravovat, resp. dohánět tím, že navíc (nota bene) opožděné napadení trestního příkazu (viz sub 2) "odvoláním" nahradí námitkami proti postupu, který k jeho vydání vedl. V takovém případě jde o návrh nepřípustný, přičemž není podstatné, že stěžovatel, vzdavší se práva podat odpor proti trestnímu příkazu, podal jinak označené podání. Úkolem Ústavního soudu pak není instruovat stěžovatele, jak měl v takové situaci postupovat.
14. Ústavní soud nemohl přehlédnout (sub 9), že ústavní stížnost současně směřuje proti sdělení obvodního soudu ze dne 29. 11. 2019, že k podání stěžovatele, resp. jeho právního zástupce, označenému jako "Odvolání proti trestnímu příkazu", nebude z výše uvedených důvodů přihlédnuto (viz sub 2), a tudíž hlavní líčení se konat nebude (konat je nelze). V tomto postupu (sdělení) obvodního soudu, vzhledem k vylíčeným okolnostem případu, Ústavní soud neshledal žádné extrémní vybočení z pravidel řádně vedeného trestního řízení, ani projev svévole či libovůle, nýbrž nutnou a logickou reakci na postup stěžovatele v řízení o vydání trestního příkazu. Proto bylo třeba odmítnout ústavní stížnost v této části jako návrh zjevně neopodstatněný.
15. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný a podle §43 odst. 2 písm. a) jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2020
Jan Filip v. r.
předseda senátu