ECLI:CZ:US:2020:4.US.2072.20.1
sp. zn. IV. ÚS 2072/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti I. Š., t. č. Věznice Kuřim, proti usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 17. července 2020 sp. zn. 43/PP 70/2020, za účasti Okresního soudu Brno-venkov, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel podanou ústavní stížností napadl v záhlaví uvedené usnesení Okresního soudu Brno-venkov (dále jen "okresní soud") pro tvrzené porušení práva "na spravedlivý proces" podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a zákaz dvojího přičítání stanovený v čl. 40 odst. 5 Listiny. V ústavní stížnosti popsal průběh veřejného zasedání o jeho podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Podle stěžovatele okresní soud neuvedl žádný zákonný relevantní a konkrétně jasně daný důvod zamítnutí, pouze domněnky a fabulace. Současně informoval, že proti usnesení podává "stížnost a odvolání" ke Krajskému soudu v Brně.
2. Před tím, než Ústavní soud může přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, je jeho povinností zkoumat, zda jsou splněny požadavky kladené na takový návrh zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Z tohoto hlediska Ústavní soud shledal, že stěžovatelova ústavní stížnost je nepřípustná.
3. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se projevuje, mimo jiné, v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Z toho vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho pravomoci a působnosti zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.
4. Pro posouzení (ne)přípustnosti předmětné ústavní stížnosti je proto rozhodující, že stěžovatel brojí pouze proti usnesení soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta jeho žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, a nenapadá tak rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje - jak ukládá zákonná úprava. Podal-li stěžovatel proti napadenému usnesení souběžně s ústavní stížností řádný opravný prostředek - stížnost, o které dosud nebylo rozhodnuto, je zřejmé, že za daného procesního stavu nejsou vyčerpány procesní prostředky k nápravě, když se dotčená věc nachází ve stadiu řízení před stížnostním soudem, a není proto pravomocně skončena. Ústavní stížnost je proto podána předčasně.
5. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný. Z důvodu efektivnosti Ústavní soud stěžovatele nevyzýval k odstranění vad ústavní stížnosti (např. nedostatek kvalifikovaného právního zastoupení, nepředložení předepsaných příloh).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. července 2020
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj