ECLI:CZ:US:2020:4.US.2297.20.1
sp. zn. IV. ÚS 2297/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Ervina Ziffa, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2020 č. j. 29 Co 173/2020-306, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a podniku Česká pošta, s. p., sídlem Politických vězňů 909/4, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 7. 8. 2020 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova stížnost, kterou se domáhal zrušení v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"), jímž bylo odmítnuto odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") ze dne 28. 8. 2019 č. j 12 C 23/2016-284, kterým obvodní soud nepřipustil změnu žaloby učiněnou podáním stěžovatele a jeho tehdejší manželky ze dne 12. 6. 2019 (poté, co řízení o jejich žalobě skončilo usnesením ze dne 10. 5. 2017, které nabylo právní moci dne 6. 12. 2017). Odmítnutí odvolání městský soud odůvodnil jeho nepřípustností.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Stěžovatelova ústavní stížnost trpí zjevnými vadami; stěžovatel především není zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), přičemž stěžovatel si je vědom této povinnosti, když požádal o prodloužení lhůty s odůvodněním, že se přestěhoval na Slovensko a je obtížné hledat advokáta k zastoupení u Ústavního soudu, chybí v ní jakákoliv relevantní ústavněprávní argumentace a obsahuje nepřípustné návrhy (např. uložení povinnosti vedlejší účastnici zaplatit stěžovateli požadovanou částku).
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se v minulosti obrátil na Ústavní soud (sám nebo s jeho bývalou manželkou) s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl upozorněn s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (naposledy výzvou k odstranění vad ze dne 20. 1. 2020 ve věci sp. zn. I. ÚS 46/20 obsahující, kromě jiného, poučení o povinném zastoupení již při podání návrhu a o možnosti obrátit se na Českou advokátní komoru se žádostí o určení advokáta). Stěžovatel však zvolil postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl opakovaně poučován o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
6. Vzhledem k uvedeným důvodům se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2020
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj