ECLI:CZ:US:2020:4.US.2645.20.1
sp. zn. IV. ÚS 2645/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele nezletilého P. K., zastoupeného JUDr. Viktorem Pakem, advokátem, sídlem Francouzská 171/28, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2020 č. j. 25 Cdo 440/2020-264, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. září 2019 č. j. 17 Co 93/2018-241 a rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 15. března 2018 č. j. 14 C 405/2014-215, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Znojmě, jako účastníků řízení, a 1. Nemocnice Znojmo, příspěvkové organizace, sídlem MUDr. Jana Jánského 2675/11, Znojmo, a 2. obchodní společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8 - Karlín, jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž došlo podle jeho tvrzení k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 7 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z obsahu napadených rozhodnutí se podává, že Okresní soud ve Znojmě (dále jen "okresní soud") zamítl napadeným rozsudkem stěžovatelovu žalobu proti 1. vedlejší účastnici na zaplacení částky 11 000 000 Kč s příslušenstvím, která měla představovat tzv. bolestné a odškodnění ztížení společenského uplatnění v důsledku poškození zdraví stěžovatele při jeho porodu. Okresní soud v průběhu řízení provedl dokazování rovněž dvěma znaleckými posudky, z nichž dovodil, že příčinu poškození zdraví stěžovatele nelze jednoznačně určit. Dospěl k závěru, že s vysokou pravděpodobností šlo o následek nedostatku kyslíku při porodu, přičemž v postupu personálu 1. vedlejší účastnice však nebylo zjištěno žádné pochybení.
3. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu potvrdil. Podle krajského soudu neobstojí námitka, že by jeden ze znalců (prof. Roztočil) byl podjatý a k jeho posudku proto nelze vůbec přihlížet. Znalec nepodal daný posudek jako zaměstnanec 1. vedlejší účastnice, neboť je zaměstnancem jiné nemocnice. Zaměstnanecký vztah nelze dovodit z toho, že posudek byl vypracován na základě uzavřené dohody o provedení práce. Jelikož znalce neustanovil soud, stala se taková dohoda nutným podkladem pro vyplacení odměny znalci.
4. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl napadeným usnesením. Podle jeho odůvodnění má stěžovatel pravdu, že dohoda o provedení práce zakládá mezi jejími účastníky pracovněprávní vztah, ve kterém vzniká vztah podřízenosti a nadřízenosti. Takový vztah může vyvolávat pochybnosti o nepodjatosti znalce, avšak zpravidla jen tehdy, má-li trvalejší povahu s ekonomickou závislostí znalce na zadavateli znaleckého posudku. Takový stav nezakládá jednorázová dohoda, která je přípustnou formou dohody mezi znalcem a účastníkem řízení. V dané věci byla dohoda uzavřena právě jen za účelem vypracování posudku pro danou věc.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel nesouhlasí s názorem Nejvyššího soudu, podle něhož uzavření dohody o provedení práce mezi znalcem a účastníkem řízení podjatost znalce nezakládá. Rysem uvedené dohody je vztah nadřízenosti a podřízenosti (jako v každém pracovním vztahu) a tím je její účastník z postavení nezávislého znalce diskvalifikován. Trvání této dohody je pak podle stěžovatele podružné. Tento závěr lze podle stěžovatele dovodit i z jiné judikatury Nejvyššího soudu. Napadené rozhodnutí představuje podle stěžovatele odklon od této starší judikatury, aniž by věc byla předložena velkému senátu Nejvyššího soudu. V dané věci je zájem na nezávislém posouzení o to silnější, že stěžovatel je nezletilým dítětem a jeho nejlepší zájem má být tak v řízení předním hlediskem. Podle stěžovatele se tak nabízí otázka, jakou šanci má nezletilý a zdravotně postižený účastník při uzavření dohody se znalcem k založení pracovního vztahu, v němž mu bude znalec podřízen.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet (mimo jiné) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).
8. Stěžovatel v ústavní stížnosti toliko opakuje své námitky z předchozích fází řízení, s nimiž se soudy dostatečně a srozumitelně vypořádaly, jak je patrné i z výše uvedeného popisu obsahu napadených rozhodnutí. Ústavní soud neshledal žádný ústavně relevantní důvod, pro nějž by měl do rozhodovací činnosti soudů zasáhnout.
9. Nejvyšší soud podrobně vysvětlil nedůvodnost stěžovatelovy námitky. Uzavření dohody mezi znalcem a zadavatelem posudku dokonce výslovně předpokládala tehdy platná zákonná úprava, která v §12 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, stanovila, že podává-li znalec (tlumočník) v souvislosti s právními úkony občanů nebo organizací na jejich žádost posudek (tlumočnický úkon) mimo řízení před orgány veřejné moci, poskytuje tuto odbornou pomoc na základě dohody při výkonu své funkce.
10. Skutečnost, že vedlejší účastnice a znalec zvolili formu pracovněprávní dohody, je v takovém případě irelevantní, neboť její obsah byl v průběhu řízení jednoznačně prokázán, a navíc by dohoda, odporovala-li by zákonné úpravě činnosti znalců, byla neplatná. Ovládal-li by jí založený vztah princip nadřízenosti a podřízenosti jejich účastníků, mohli by se oba dopustit případně i trestného jednání (nadiktoval-li by například zaměstnavatel znalci obsah posudku). Taková povaha vztahu však v daném řízení nebyla zjištěna. Naopak je z okolností případu zřejmé, že znalec byl 1. vedlejší účastnicí najat jako odborník za účelem zpracování jednoho konkrétního znaleckého posudku.
11. Každou dohodu je přitom nutné hodnotit podle jejího obsahu, a nikoliv označení. Zejména z toho důvodu jsou podle Ústavního soudu bezpředmětné stěžovatelovy odkazy na judikaturu Ústavního soudu, Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu, která žádný podobný případ neřeší. V dané věci totiž nevznikly žádné reálné pochybnosti o nepodjatosti uvedeného znalce. Ze skutečnosti, že se zadavatelem uzavřel dohodu o své odměně, takové pochybnosti, které by se mohly promítnout do obsahu znaleckého posudku, nevyplývají. Jinak by to téměř vyloučilo možnost podání znaleckého posudku, jak to předpokládal §12 odst. 2 zákona o znalcích a tlumočnících.
12. Ústavní soud uzavírá, že přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil sub 1 namítané porušení základních práv a svobod stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný. Proto ústavní stížnost ze shora uvedených důvodů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. října 2020
Jan Filip v. r.
předseda senátu