ECLI:CZ:US:2020:4.US.443.20.1
sp. zn. IV. ÚS 443/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Miroslava Vlasáka a 2. Kristýny Vlasákové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2019 č. j. 25 Cdo 2038/2019-160, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 10. 2. 2020 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovateli podaná "ústavní stížnost proti trestným činům žalovaných soudců, které odmítají řešit žalovaní soudci NS Brno a kteří se sami na tomto stavu podíleli, když pracovali (přesněji páchali trestnou činnost) u soudců nižších stupňů ke stejnému případu".
2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda návrh na zahájení řízení (o ústavní stížnosti) splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda jsou dány procesní podmínky řízení před Ústavním soudem. Dospěl přitom k závěru, že návrh stěžovatelů (na zahájení řízení o ústavní stížnosti) tyto požadavky nesplňuje, jelikož nebyl (mj.) formálně ani materiálně naplněn požadavek obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem (§30 a 31 zákona o Ústavním soudu).
3. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby činil opatření k odstranění vad návrhu, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek návrhu odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
4. V nyní posuzovaném případě však Ústavní soud konstatuje, že náležitého poučení (zejména o povinnosti zastoupení advokátem) se stěžovatelům dostalo opakovaně v řízeních, která byla před Ústavním soudem v minulosti zahájena na jejich návrh [naposledy byli takto stěžovatelé poučeni v řízení vedeném pod sp. zn. I. ÚS 2186/19, které bylo ukončeno usnesením odmítajícím návrh pro neodstranění vytčených vad ze dne 10. 9. 2019 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)].
5. Dle ustálené judikatury Ústavního soudu přitom platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým (z poslední doby viz např. usnesení ze dne 14. 5. 2019 sp. zn. II. ÚS 1545/19, ze dne 27. 5. 2019 sp. zn. III. ÚS 1696/19, ze dne 19. 11. 2019 sp. zn. II. ÚS 3671/19).
6. Ústavní soud proto v posuzované věci rovněž shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. února 2020
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj