ECLI:CZ:US:2020:4.US.597.20.1
sp. zn. IV. ÚS 597/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Jana Rakovského, proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 8. 1. 2020 č. j. 26 C 470/2018-74, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V podání označeném jako "stížnost pro porušení lidských práv Okresním soudem v Karviné a Krajským soudem v Ostravě - usnesení č. j. 26 C 470/2018-74", doplněné podáními ze dne 3. 3. 2020 a ze dne 18. 3. 2020, stěžovatel namítl porušení čl. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 1, 4, 6, 7, 11, 12 a 13, a porušení Všeobecné deklarace lidských práv. Po ne zcela srozumitelném popisu dosavadního skutkového stavu prostřednictvím údajů o dosud vydaných rozhodnutí orgánů veřejné moci v jeho věcech, zejména exekučních, stěžovatel uvedl, že "žádá pevnou měnu Evropské unie se zákony, rovné daně, mzdy, důchody a ekonomiky, konfiskaci veškerého majetku strukturám StB a KSČM, zákaz propagace bolševických a komunistických ideologií na celém světě, důchod vyplácený v pravidelných lhůtách v hotovosti ve výši 4 964 EUR nebo 124 894 Kč" a dodal, že se jako poškozený připojuje k trestnímu řízení (blíže nespecifikovanému) s nárokem na náhradu škody ve výši 10 300 000 Kč s příslušenstvím od 1. 7. 1949 do zaplacení. V doplnění podání ze dne 3. 3. 2020 je zmínka, že stížnost je podávána "pro podjatost exekutora", v doplnění podání ze dne 18. 3. 2020 stěžovatel zmiňuje i další rozhodnutí orgánů veřejné moci.
Stěžovatelovo podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo formálními a obsahovými nedostatky [§34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "Ústavní soud")], zejména však stěžovatel nebyl pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§30, §31 zákona o Ústavním soudu).
Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se obrací na Ústavní soud s návrhy trpícími stejnými vadami opakovaně, přičemž byl vícekrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 4011/17, sp. zn. I. ÚS 547/18, sp. zn. I. ÚS 3870/18, sp. zn. IV. ÚS 1338/19, naposledy též ve věci sp. zn. IV. ÚS 305/20). Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatel byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Stěžovatel však i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, přestože z odmítnutých ústavních stížností, které k Ústavnímu soudu podal, mu musí být důsledky neodstranění vad návrhu zcela zřejmé.
V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým; tak se také stalo v posuzovaném případě.
Za dané situace, shodně jako v dřívějších věcech téhož stěžovatele (např. sp. zn. III. ÚS 2225/19, sp. zn. I. US 3350/19), Ústavní soud shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. března 2020
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka