ECLI:CZ:US:2020:4.US.862.20.1
sp. zn. IV. ÚS 862/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti Martiny Fořtové, zastoupené Mgr. Lukášem Jirsou, advokátem, sídlem Karlovo náměstí 288/17, Praha 2 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. ledna 2020 č. j. 20 Cdo 4015/2019-134, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a České republiky - České správy sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka podanou ústavní stížností napadla v záhlaví uvedený rozsudek Nejvyššího soudu a požadovala jeho zrušení namítajíc porušení jejího práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. K porušení tohoto základního práva mělo podle názoru stěžovatelky dojít tím, že Nejvyšší soud při rozhodování o dovolání vedlejší účastnice (v řízení před obecnými soudy v postavení žalované) dostatečně nerespektoval právní úpravu dovolacích důvodů podle §237 a §242 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obč. soudní řád"). Pozn. Z textu ústavní stížnosti (část III.) plyne, že stěžovatelka nedostatečně odlišuje předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 obč. soudního řádu a dovolací důvod podle §241a odst. 1 a 3 obč. soudního řádu.
2. Z předložených podkladů se podává, že stěžovatelka se u Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") žalobou vůči vedlejší účastnici domáhala zaplacení částky 201 629 Kč. Obvodní soud rozsudkem ze dne 16. 11. 2018 č. j. 15 C 66/2017-83 řízení částečně zastavil, částečně žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozsudek obvodního soudu stěžovatelka napadla odvoláním, na jehož základě Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 7. 5. 2019 č. j. 15 Co 140/2019-104 změnil zamítavý výrok rozsudku obvodního soudu a uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovatelce částku 141 735 Kč (současně rozhodl o náhradě nákladů řízení). Proti rozsudku městského soudu podala vedlejší účastnice dovolání, které Nejvyšší soud shledal přípustným a opodstatněným, a proto rozsudkem ze dne 8. 1. 2020 č. j. 20 Cdo 4015/2019-134 zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
3. Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje procesní a obsahové podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Jde tedy o ústavní stížnost nepřípustnou podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť jak vyplývá z výroku napadeného rozsudku, Nejvyšší soud zrušil předcházející rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Ústavní soud je při svém rozhodování podle čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky vázán pravidly řízení podle zákona o Ústavním soudu. Podle §75 odst. 1 tohoto zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Samotná existence pravomocného rozhodnutí ještě splnění této podmínky nezaručuje, pokud řízení ve věci samé dále pokračuje. V řízení o stěžovatelčině žalobě Nejvyšší soud vrátil věc městskému soudu podle §243e odst. 2 věta první obč. soudního řádu; řízení tak dále pokračuje a stěžovatelka má k dispozici zákonné prostředky, kterými může napadnout případné pro ni nepříznivé rozhodnutí.
5. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle §75 odst. 1 a §43 odst. l písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. března 2020
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj