ECLI:CZ:US:2020:Pl.US.105.20.1
sp. zn. Pl. ÚS 105/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudkyň a soudců Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Pavla Šámala, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Jany P. (jedná se o pseudonym), právně zastoupené Pavlem P. (jedná se o pseudonym), advokátem, proti usnesení vlády České republiky ze dne 30. září 2020 č. 957, o vyhlášení nouzového stavu, usnesení vlády České republiky ze dne 21. října 2020 č. 1078, o přijetí krizového opatření, usnesení vlády České republiky ze dne 26. října 2020 č. 1102, o přijetí krizového opatření, usnesení vlády České republiky ze dne 30. října 2020 č. 1108, o prodloužení nouzového stavu, a usnesení vlády České republiky ze dne 30. října 2020 č. 1113, o přijetí krizového opatření, o návrhu na vyloučení soudce zpravodaje Ludvíka Davida z projednání a rozhodování ve věci, takto:
Soudce Ludvík David není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 105/20.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka brojí ústavní stížností proti usnesení vlády České republiky ze dne 30. 9. 2020 č. 957 (č. 391/2020 Sb.), kterým vláda vyhlásila na dobu od 00:00 hodin dne 5. 10. 2020 na dobu 30 dnů z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav, usnesení vlády ze dne 3. 11. 2020 č. 1113, o prodloužení nouzového stavu, a dále proti usnesením vlády České republiky o přijetí krizových opatření, uvedených v záhlaví. Petitem svého návrhu se stěžovatelka domáhá zrušení všech napadených usnesení s tím, že jimi byla porušena její základní práva a svobody, zaručené čl. 14 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 Protokolu č. 4 k evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Dne 27. 10. 2020 stěžovatelka podala Ústavnímu soudu návrh na vyloučení soudce zpravodaje Ludvíka Davida podle §37 odst. 1 zákona č. 182/1993, o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Stěžovatelka v návrhu uvádí, že soudce Ludvík David by vůči ní mohl být podjatý proto, že podala návrh na jeho kárný podnět. Tento kárný podnět stěžovatelka zveřejnila na webových stránkách. Stěžovatelka odkazuje na text podaného kárného podnětu a důvody v něm uvedené uplatňuje také jako důvody, proč by tento soudce měl být vyloučen z rozhodování v její věci. V nedávné minulosti totiž právní zástupce stěžovatelky a několika dalších desítek navrhovatelů podali jednotlivé ústavní stížnosti proti jinému zásahu ze strany orgánu veřejné moci. Řízení v těchto věcech byla spojena a nadále byla vedena pod sp. zn. Pl. ÚS 25/20. V prakticky totožné věci však byly podány ještě další čtyři ústavní stížnosti, jejichž soudcem zpravodajem byl právě Ludvík David. Ten namísto toho, aby je řádně projednal, nebo aby stěžovatele vyzval k doplnění těchto návrhů či k odstranění jejich vad (tak jako tomu došlo u všech jednotlivých návrhů spojených pod sp. zn. Pl. ÚS 25/20), věci administrativně bez rozhodování odložil, a tím stěžovatele zbavil přístupu k Ústavnímu soudu. Stěžovatelka zastává názor, že pokud tento soudce "hodil do koše" stížnosti několika stěžovatelů v souvislosti s kroky exekutivy a nouzovým stavem, lze mít důvodné pochybnosti, že i o nyní podané stížnosti by mohl nestranně a nezávislé rozhodovat. Vedle toho samotný fakt, že stěžovatelka podala kárný podnět a zveřejnila jej, když i její právní zástupce na tohoto soudce podal kárný podnět, musí v celkovém souhrnu vést k závěru, že daný soudce nemůže ve věci stěžovatelky nestranně a nezávisle rozhodovat.
4. Soudce zpravodaj Ludvík David ve svém vyjádření k námitce podjatosti uvedl, že se v dané věci necítí být podjatý. Je přesvědčen, že k projednávané věci, k jejím účastníkům, k navrhovatelce, jejímu zástupci či jiným osobám nemá žádný vztah, který by mohl zakládat pochybnosti o jeho nepodjatosti a důvod pro jeho vyloučení z účasti na projednání a rozhodování ve věci.
5. Podle §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle §38 odst. 1 věty první zákona o Ústavním soudu rozhoduje o vyloučení soudce plénum, jde-li o rozhodování v plénu; soudce, jehož se rozhodování o vyloučení týká, nehlasuje.
6. Podmínky vyloučení soudce dle shora citovaného ustanovení v posuzovaném případě naplněny nejsou.
7. K otázce podjatosti soudce se Ústavní soud opakovaně vyjadřuje tak, že nestrannost soudce je třeba posuzovat jednak z hlediska subjektivního, jež vychází z osobního vztahu soudce k účastníkům řízení či k věci, a jednak z hlediska objektivního, tj. zda soudce skýtá veřejně dostatečné záruky, vylučující legitimní pochybnosti o jeho nepodjatosti. K závěru o podjatosti musí existovat racionálně opodstatněná obava, že soudce není zcela nestranný; osobní přesvědčení účastníka řízení samo o sobě nepostačí. Na druhé straně se soudce jako nestranný také musí veřejně "jevit". Poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům ve smyslu §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je dán především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž se na roveň klade vztah jakékoli přízně, resp. vztah přátelský, nebo naopak vztahem hostilním, vzniklým již dříve bez souvislosti s věcí či až v rámci řízení (patrným například z procesních postupů soudce, z jeho reakcí na podání či chování účastníků řízení).
8. Stěžovatelka svůj návrh na vyloučení soudce Ludvíka Davida odůvodňuje tím, že na tohoto soudce podala kárný podnět, což učinil i její právní zástupce. V návrhu na vyloučení pak odkazuje na důvody uvedené v onom podnětu.
9. Rozhodování o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Funkce soudce Ústavního soudu klade na jeho osobu vysoké nároky. K vyloučení soudce z projednání a rozhodování věci tak může dojít teprve tehdy, je-li evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům řízení nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem mu stanovené povinnosti nelze opodstatněně a na rozumných základech očekávat, že bude schopen nezávisle a nestranně rozhodovat.
10. Takovou okolností nemůže být podle závěrů Ústavního soudu (vyjádřených například již v jeho usnesení ze dne 14. 3. 2018 sp. zn. IV. ÚS 614/18) sama o sobě skutečnost, že stěžovatelka a její zástupce usilují o kárný postih jmenovaného soudce. Ústavní soud v citovaném usnesení uvedl, že "měl-li by být - obecně vzato - podjatý každý soudce Ústavního soudu, na nějž byl stěžovatelem podán podnět ke kárnému řízení, mohli by být v konečném důsledku buď všichni soudci Ústavního soudu podjatí, nebo by mohla naopak nastat obdobně absurdní situace, kdy by si tímto způsobem postupným vylučováním jednotlivých soudců takový stěžovatel ,nakonfiguroval' z jeho pohledu nejvhodnější trojici soudců", tedy ze svého pohledu nejvhodnější složení rozhodujícího tělesa Ústavního soudu. Bez nutnosti podrobnějšího odůvodnění je zřejmé, že takový přístup by byl ve zjevném rozporu s čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
11. V projednávaném případě není důvodu se od tohoto názoru odchylovat, což ostatně Ústavní soud neučinil ani v usneseních ze dne 3. 11. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 99/20 a sp. zn. Pl. ÚS 100/20, v nichž stěžovatelé rovněž navrhovali vyloučení soudce Ludvíka Davida ze stejných důvodů jako nyní stěžovatelka. Samo podání (či zveřejnění) kárného podnětu na soudce Ludvíka Davida stěžovatelkou či jejím právním zástupcem totiž není skutečností, která by mohla zakládat pochybnosti o nepodjatosti dotčeného soudce v nynější věci stěžovatelky.
12. Co se týká namítaného konkrétního jednání soudce Ludvíka Davida, při jeho posuzování je stěžejní, že jím zvolený (a stěžovatelkou nyní zpochybňovaný) procesní postup se odehrál v rámci rozhodovací činnosti Ústavního soudu a došlo k němu ještě před samotným zahájením řízení o ústavní stížnosti nyní projednávané pod sp. zn. Pl. ÚS 105/20. Týkal se tedy jiné, již skončené věcí.
13. Ústavní soud v usnesení ze dne 3. 11. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 100/20 uvedl, že "jakkoliv byl postup jmenovaného soudce skutečně odlišný od postupu, které zvolilo plénum Ústavního soudu v ostatních věcech, byl to postup, který zákon o Ústavním soudu umožňuje". V usnesení sp. zn. Pl. ÚS 25/20 Ústavní soud výslovně odlišil případy, kde byl soudcem zpravodajem Ludvík David, od případů ostatních, když uvedl, že "současně však se tyto ústavní stížnosti odlišují od podání stěžovatelů zastoupených stejným advokátem a vedených před Ústavním soudem pod sp. zn. Pl. ÚS 29/20, Pl. ÚS 44/20, Pl. ÚS 59/20 a Pl. ÚS 74/20, které byly dne 28. 5. 2020 soudcem zpravodajem odloženy podle ustanovení §41 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu z důvodu, že se vůbec nejednalo o návrhy na zahájení řízení před Ústavním soudem. V nyní posuzovaných ústavních stížnostech totiž stěžovatelé svoje původní podání doplnili o nový petit, takže Ústavní soud shledal, že o návrhy na zahájení řízení jde, byť z důvodů, které budou vyloženy níže, nejsou způsobilé věcného posouzení."
14. Ústavní soud proto shledává, že namítané jednání soudce Ludvíka Davida nemá přímou spojitost s touto ústavní stížností stěžovatelky, a není projevem a priori negativního postoje vůči stěžovatelce ani jejímu zástupci. Poměr k věci nelze ve smyslu §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu interpretovat tak, že procesní postup soudce v jiné věci, s nímž stěžovatel nesouhlasí, či účast na projednání a rozhodování o předchozích ústavních stížnostech, představují důvod k vyloučení soudce z rozhodování o ústavní stížnosti stěžovatele (viz usnesení sp. zn. 774/19 ze dne 9. 4. 2019, usnesení sp. zn. Pl. ÚS 42/17 ze dne 17. 4. 2018 a další).
15. Závěrem Ústavní soud poukazuje na doplnění ústavní stížnosti stěžovatelky ze dne 3. 11. 2020, v níž se stěžovatelka podivuje nad tím, že "dosud neměla možnost se seznámit s vyjádřeními soudců k jí podanému návrhu na vyloučení (soudci Rychetský, David, Uhlíř, Fenyk a soudkyně Tomková). Přitom ve věci Pl. ÚS 100/20 (která se netýká stěžovatelky) soudce zpravodaj předložil návrh na vyloučení soudů daným soudcům k vyjádření". Z návrhu stěžovatelky ze dne 27. 10. 2020 ve věci ústavní stížnosti sp. zn. Pl. ÚS 105/2020 je však zřejmé, že namítá podjatost jediného soudce, a to Ludvíka Davida jako soudce zpravodaje; ostatní soudce v tomto ani v jiném podání v označené věci vůbec nezmiňuje. Vyjádření soudce Davida k jeho navrhovanému vyloučení bylo součástí rozhodování pléna Ústavního soudu ve věci návrhu stěžovatelky, jak je označen v záhlaví tohoto usnesení.
16. Z těchto důvodů plénum Ústavního soudu podle §38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu rozhodlo, že soudce Ludvík David není z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 105/20 vyloučen.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2020
Pavel Rychetský, v. r.
předseda Ústavního soudu