ECLI:CZ:US:2021:1.US.30.21.1
sp. zn. I. ÚS 30/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Yarona Sapira, zastoupeného Mgr. Janem Baladou, advokátem se sídlem v Praze 1, Palackého 740/1, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 19 Co 296/2020-283 ze dne 23. 10. 2020 a výroku III usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. 11 C 49/2019-258 ze dne 23. 6. 2020, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, a společnosti trivium earnings value P two v. o. s., se sídlem v Praze 2, Záhřebská 577/33, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. U Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen "nalézací soud") bylo pod sp. zn. 11 C 49/2019 vedeno k žalobě stěžovatele řízení o nahrazení projevu vůle (uzavření kupní smlouvy k nemovitým věcem) proti žalované vedlejší účastnici, které nalézací soud zastavil pro zpětvzetí žaloby; napadeným výrokem III svého usnesení současně stěžovatele zavázal k náhradě nákladů řízení protistrany ve výši 242 000 Kč. Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") změnil k odvolání stěžovatele uvedený nákladový výrok pouze tak, že upravil výši stěžovateli uložené povinnosti na částku 214 312 Kč (výrok I), a dále zavázal stěžovatele k náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 5 916,90 Kč (výrok II).
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel je přesvědčen, že obecné soudy svými rozhodnutími natolik vybočily ze zákonných pravidel pro ukládání náhrady nákladů řízení, že se dopustily zakázané svévole, neboť při aplikaci §146 odst. 2 o. s. ř. nezohlednily, že vedlejší účastnice svým vědomým chováním zavinila nutnost zpětvzetí žaloby. Stěžovatel považuje za krajně nespravedlivé, aby vedlejší účastnice těžila ze svého protiprávního jednání (nemožnost plnění podle uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí v důsledku prodeje předmětu koupě třetí osobě).
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Stěžovatel polemizuje s výkladem §146 odst. 2 o. s. ř. přijatým obecnými soudy, neboť jej považuje za nespravedlivý, což Ústavnímu soudu dokládá na základě vlastního náhledu skutkového stavu věci. Takové zjednodušující argumentaci však Ústavní soud sluchu popřát nemůže, a to nikoli pouze z důvodu, že stěžovatel brojí výhradně proti výrokům o nákladech řízení, k jejichž přezkumu se Ústavní soud staví velmi rezervovaně. Obecně nemá ústavněprávní relevanci argumentace, jejímž obsahem je v zásadě pouze nesouhlas stěžovatele s právním posouzením soudu, které je řádně a srozumitelně odůvodněné (nadto i souladné s ustálenou rozhodovací praxí a založené na jiném skutkovém základě, než jaký prezentuje stěžovatel). Ústavní soud, jak je stěžovateli známo, není další přezkumnou instancí soudní soustavy a zásadně do nezávislé rozhodovací činnosti obecných soudů nezasahuje.
5. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. ledna 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu