ECLI:CZ:US:2021:1.US.3221.20.1
sp. zn. I. ÚS 3221/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Borka Jiříka, zastoupeného Mgr. Janem Petrákem, advokátem, sídlem Václavské náměstí 828/23, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 1916/2020-303 ze dne 28. 7. 2020, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 17 Co 184/2019-272 ze dne 12. 9. 2019 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 11 C 15/2013-239 ze dne 22. 1. 2019, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho práv zaručených čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 11 C 15/2013, společnost IRSnet CZ, s. r. o., se v řízení před obecnými soudy domáhala po stěžovateli zaplacení 4 213 824,80 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně argumentovala tím, že se společností PUNX NOT DEAD, s. r. o., uzavřela smlouvu o spolupráci při prodeji vstupenek. V rámci této spolupráce žalobkyně zasílala společnosti PUNX NOT DEAD zálohy a se stěžovatelem uzavřela smlouvu, kterou se stěžovatel zavázal uspokojit pohledávky žalobkyně z nároku na vrácení těchto záloh. Společnost PUNX NOT DEAD byla vyzvána k úhradě pohledávek, je nicméně v úpadku a dluh vůči žalobkyni odmítla.
Ústavní stížností napadeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 5 žalobě co do částky 2 922 401 Kč s příslušenstvím vyhověl (výrok I), ve zbytku žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III, IV a V). K odvolání stěžovatele proti výroku I prvostupňového rozhodnutí Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem výroky I, III, IV a V prvostupňového rozhodnutí potvrdil. Ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání odmítl.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že se soudy opíraly takřka výhradně o závěry znaleckého posudku, který byl ale vypracován dle informací uvedených v účetnictví žalobkyně. Správnost těchto informací přitom stěžovatel po celou dobu zpochybňoval, k čemuž předkládal i důkazy. Na konkrétní stěžovatelem uplatněné argumenty však soudy nereagovaly, přičemž odvolací soud jen uvedl, že dle znalce bylo účetnictví žalobkyně vedeno správně. Přitom ale již v řízení před soudem prvního stupně vyšlo údajně najevo, že původně žalovaná částka, kterou žalobkyně opírala o své účetnictví, neodpovídala ani částkám seznaným znalcem.
Stěžovatel dále argumentuje, že z vypracovaného znaleckého posudku vyplývá, že jako pohledávku za společností PUNX NOT DEAD, z jejíhož vyčíslení vycházel soud prvního stupně, označuje znalec "pohledávky z titulu poskytnutých záloh a nároku na provizi", ručitelské prohlášení se ovšem vztahovalo pouze na pohledávky z titulu nároku žalobkyně na vrácení poskytnutých záloh. Na výplatu nároku na provizi se ručitelské prohlášení vůbec nevztahuje. Tvrdí-li pak odvolací soud, že přiznán byl jen nárok plynoucí z poskytnutých záloh, je tento závěr údajně v přímém rozporu se znaleckým posudkem.
Ústavní soud předně uvádí, že stěžovatel ústavní stížností napadl celý rozsudek obvodního soudu, ačkoli jeho výrokem II byla žaloba zamítnuta, a tento výrok tak stěžovatel ani nenapadl odvoláním. V důsledku toho je ústavní stížnost v části mířící proti výroku II rozsudku obvodního soudu nepřípustná pro nevyčerpání všech prostředků k ochraně práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ve zbývající části je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným, a jak opakovaně uvádí, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.
Nyní posuzovanou věcí se obecné soudy důkladně zabývaly a dospěly k logickým závěrům majícím oporu v provedeném dokazování. Námitky, které stěžovatel v ústavní stížnosti vznáší, pak již byly vypořádány městským soudem, který vysvětlil, že při stanovení dlužné částky bylo vycházeno z ověřených peněžních toků. Namítá-li stěžovatel, že v řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že nároky žalobkyně nejsou oprávněné, je potřeba uvést, že tato skutečnost se projevila v částečném zamítnutí žaloby.
Jde-li o námitku, že stěžovatel neručil za výplatu provize, Ústavnímu soudu nezbývá než odkázat na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, podle kterého uhrazení provize po stěžovateli požadováno nebylo, neboť nárok na provizi byl odečten od tržeb. Na tom odkazované pasáže znaleckého posudku nic nemění. Společnosti PUNX NOT DEAD bylo na zálohách zasláno více, než bylo nakonec potřeba, pročež uvedená společnost měla daný rozdíl vrátit. Neučinila-li tak, mohla se žalobkyně domáhat předmětné částky po stěžovateli jakožto ručiteli.
Ústavní soud proto ústavní stížnost zčásti podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a zčásti podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu