ECLI:CZ:US:2021:1.US.3229.20.1
sp. zn. I. ÚS 3229/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti Soňy Braškové, zastoupené JUDr. Věrou Ottlovou, advokátkou se sídlem Tyršova 1902, Benešov, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, č. j. 24 Cdo 1504/2020-119; za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhá zrušení citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, v petitu ani odůvodnění ústavní stížnosti neuvádí, která základní práva měl obecný soud svým postupem porušit.
2. Ústavní soud je před samotným posouzením ústavní stížnosti povinen přezkoumat, zda ta splňuje příslušné náležitosti a jestli jsou dány podmínky jejího projednání vymezené v zákoně o Ústavním soudu. Jednou z takových podmínek je dodržení lhůty pro podání ústavní stížnosti. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
3. Napadené usnesení Nejvyššího soudu, které bylo zmíněným posledním procesním prostředkem, stěžovatelka obdržela dne 7. 9. 2020. Stěžovatelka podala ústavní stížnost na poštu dne 6. 11. 2020, poslala ji však na adresu Okresního soudu v Benešově, který zásilku obdržel dne 9. 11. 2020. Ústavnímu soudu byla po přeposlání ústavní stížnost doručena dne 18. 11. 2020.
4. Stěžovatelka by mohla docílit přezkumu usnesení Nejvyššího soudu tím, že by svou ústavní stížnost podala přímo Ústavnímu soudu ve lhůtě dvou měsíců počítané od doručení daného usnesení (tj. do 9. 11. 2020 i při započítání víkendu). Podání ústavní stížnosti jinému soudu než soudu Ústavnímu totiž nemá za následek zahájení řízení před Ústavním soudem (srov. a contrario §34 odst. 1 a §27 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Zatímco v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení je podáním návrhu kterémukoli soudu zásadně zachována lhůta, přičemž další postup je dán možností vyslovení místní či věcné nepříslušnosti a postoupením věci, Ústavní soud není součástí systému obecných soudů; řízení před ním je řízením odděleným od řízení před obecnými soudy. Proto zachování lhůty dle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je dáno pouze podáním ústavní stížnosti v této lhůtě Ústavnímu soudu a nikoli jinému státnímu orgánu. Teoreticky lze připustit variantu, že stěžovatel (chybně) adresuje ústavní stížnost prostřednictvím obecného soudu a ten následně podání Ústavnímu soudu postoupí, okamžik doručení (postoupení) by ale musel nastat ve zmíněné lhůtě dvou měsíců (obdobně srov. usnesení ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. IV. ÚS 2357/08).
5. V aktuálním případě je nesporné, že ústavní stížnost byla podána chybnému adresátu v předposlední den dvouměsíční lhůty a obecný soud proto ani nemohl zajistit, aby podání Ústavnímu soudu postoupil včas, tj. v rámci dvouměsíční lhůty. Ústavní soud obdržel ústavní stížnost až 18. 11. 2020 a předepsaná zákonná lhůta dvou měsíců nebyla nepochybně dodržena. Tato lhůta je přitom nepřekročitelná a její marné uplynutí zákon neumožňuje jakkoliv zhojit.
6. S ohledem na uvedené soudci zpravodaji nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelky odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. ledna 2021
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj