ECLI:CZ:US:2021:1.US.3432.20.1
sp. zn. I. ÚS 3432/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Pavla Maška a Ing. Tomáše Farkoty, oba zastoupeni JUDr. Markétou Tukinskou, Ph.D., advokátkou se sídlem J. V. Sládka 1363/2, Teplice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 9. 2020 č. j. UL 34/2020-146, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.
Z obsahu napadeného rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") usnesením zamítl návrh stěžovatelů na určení lhůty pro provedení procesního úkonu, a to nařízení jednání ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 20 Cm 68/2017 o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady Honebního společenství Žiželice, která se konala dne 17. 5. 2017. Vrchní soud dospěl k závěru, že v daném řízení k průtahům ze strany soudu nedochází, když jednání ve věci zatím nařídit nelze. Usnesením ze dne 18. 11. 2020 č. j. 20 Cm 68/2017-151 totiž bylo řízení, s odvoláním na závaznost rozhodnutí vrchního soudu č. j. 6 Cmo 280/219-109, přerušeno do doby pravomocného rozhodnutí v řízení o zrušení výmazu a o obnovení Honebního společenství Žiželice, vedeném pod sp. zn 16 A 72/2020. O odvolání proti přerušení řízení dosud nebylo rozhodnuto.
Z odůvodnění rozhodnutí dále vyplývá, že řízení vedené pod sp. zn. 16 A 72/2020 bylo zahájeno na základě žaloby, podané Honebním společenstvím Žiželice (nikoliv stěžovateli), na ochranu před nezákonným zásahem a o uložení povinnosti obnovit zápis registrace Honebního společenství Žiželice. Toto řízení Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud"), poté co přezkoumal splnění podmínek řízení, přerušil z důvodů pochybností o způsobilosti žalobce udělit plnou moc advokátce pro takové řízení, tedy o splnění procesních podmínek řízení. Tato otázka je řešena v řízení vedeném pod sp. zn 20 Cm 68/2017. V řízení o návrhu na obnovení zápisu Honebního společenství Žiželice v rejstříku honebních společenstev přitom bude třeba vyřešit, zda skutečně mělo dojít k zániku Honebního společenství Žiželice, a co vlastně bylo podkladem pro jeho výmaz z rejstříku. Z rozhodnutí Městského úřadu v Žatci ze dne 31. 3. 2003 totiž vyplývá, že došlo k výmazu Honebního společenství Žiželice, avšak z rozhodnutí Městského úřadu v Žatci ze dne 7. 4. 2003 se podává, že návrh podle §69 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, na uvedení honitby do souladu s tímto zákonem byl uplatněn v průběhu zákonné lhůty. Honební společenství Žiželice podalo žádost o pokračování v řízení.
Stěžovatelé s právními závěry soudu nesouhlasí. Namítají, že u krajského soudu jsou nyní dvě přerušená řízení, která na sebe vzájemně čekají. Za takovéto situace dochází k odepření spravedlnosti. Jejich žádosti o nařízení jednání ve věci sp. zn. 20 Cm 68/2017 mělo být vyhověno a žalovanému měl být případně ustanoven opatrovník. Dále předkládají argumenty ve prospěch jejich přesvědčení, že Honební společenství Žiželice nezaniklo.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, přísluší nezávislým civilním soudům. Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů (čl. 83 Ústavy).
Ústavní soud zdůrazňuje, že při rozhodování o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů (dále jen "zákon o soudech a soudcích") se soud zabývá výlučně otázkou, zda v konkrétní věci nedochází k průtahům v řízení. Uvedené ustanovení tedy umožňuje účastníkovi řízení reagovat na liknavost soudce rozhodujícího ve věci a naplnit tak požadavek řádné ochrany účastníků před průtahy v řízení. Jeho účelem však není umožnit účastníkovi řízení, aby přiměl rozhodující soudce k provedení úkonů v souladu s jeho přáním, a to i bez vazby na existenci průtahů v řízení. Příslušný soud může podle citovaného usnesení stanovit lhůtu k provedení procesního úkonu, který zapadá do procesního postupu rozhodujícího soudu, avšak není oprávněn tento procesní postup měnit nebo dokonce přezkoumávat právní závěry soudu, vůči němuž jsou namítány průtahy v řízení.
Ústavní soud konstatuje, že rozhodnutí vrchního soudu bylo řádně odůvodněno a odpovídá zjištěnému procesnímu ději. Pokud v daném případě dospěl krajský soud k závěru, že jsou splněny podmínky pro přerušení řízení, není soud vyššího stupně oprávněn k pokračování v řízení soud nutit. Jestliže by soud vyššího stupně takto postupoval, porušil by tím princip soudcovské nezávislosti. (obdobně srov. sp. zn. I. ÚS 2788/19, III. ÚS 89/18). V projednávané věci nadto krajský a vrchní soud postupovaly v souladu s rozhodnutím vrchního soudu č. j. 6 Cmo 280/219-109. Ústavní soud dodává, že vrchní soud ve svém rozhodnutí poukázal i na to, že stav, kdy právnická osoba nemá statutární orgán, případně je-li sporné, kdo je za ni oprávněn jednat, řeší občanský soudní řád v ustanovení §29 odst. 2.
Podstatou ústavní stížnosti tak zůstává nesouhlas stěžovatelů s vedením řízení. Předmětnou situaci však nelze řešit cestou ústavní stížnosti proti nevyhovění návrhu na provedení úkonu podle §174a zákona o soudech a soudcích z důvodů průtahů v řízení, ale je na stěžovatelích, aby využili všechny adekvátní procesní prostředky, příp. i ústavní stížnost směřující proti příslušným rozhodnutím. Jakkoliv není žádoucí, aby došlo v rámci přerušení dvou souvisejících řízení k zablokování možnosti rozhodnutí ve věci, nelze ani odhlédnout od toho, že dosud nebylo rozhodnuto o odvolání stěžovatelů proti rozhodnutí o přerušení řízení ve věci sp. zn. 20 Cm 68/2017.
Argumentací stěžovatelů ve prospěch jejich závěru, že k zániku Honebního společenství Žiželice nedošlo, se Ústavní soud zabývat nemohl, neboť dosud nebyla projednána civilními a správními soudy.
Ústavní soud uzavírá, že v předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Odůvodnění vrchního soudu má všechny náležitosti stanovené §169 o. s. ř. a plyne z něj, proč nebylo možné vyhovět návrhu stěžovatelů na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona o soudech a soudcích, Ústavní soud je považuje za ústavně konformní a srozumitelné. Skutečnost, že soud své rozhodnutí opřel o právní názor, se kterým se stěžovatelé neztotožňují, sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti nezakládá.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2021
JUDr. Tomáš Lichovník, v. r.
předseda senátu