ECLI:CZ:US:2021:1.US.3537.20.1
sp. zn. I. ÚS 3537/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Ladislava Ayrera, zastoupeného Mgr. Janem Vytiskou, advokátem se sídlem v Praze 3, Velehradská 88/1, proti usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 101 VSPH 535/2020-254 ze dne 1. 10. 2020 a Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 42 ICm 4527/2017-241 ze dne 2. 6. 2020, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a obchodní korporace LIQUIATORS, v. o. s., se sídlem v Praze 2, Slezská 2033, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "nalézací soud") rozhodl k žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků za dovolání v záhlaví uvedeným usnesením tak, že mu osvobození nepřiznal. Své rozhodnutí odůvodnil nalézací soud, který se podrobně zabýval celkovými poměry stěžovatele, zejména tím, že nabyl oprávněné pochybnosti o pravdivosti tvrzení stěžovatele o jeho majetkových poměrech.
2. Napadeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") rozhodnutí soudu nalézacího, s jehož závěry o tom, že stěžovatel neosvědčil splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu §138 o. s. ř., se ztotožnil.
3. Proti oběma usnesením podal řádně zastoupený stěžovatel včasnou ústavní stížnost, v níž polemizuje se závěry obecných soudů o nesplnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, a zejména namítá, že mu nalézací soud usnesením č. j. 13 Cm 239/2018-591 ze dne 5. 12. 2019 přiznal osvobození od soudních poplatků v rozsahu 90%. Soudy rozhodly podle stěžovatele svévolně, upřely mu právo na soudní ochranu a zasáhly zejména do jeho ústavně zaručeného práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
4. Ústavní soud se seznámil s obsahem obou výše citovaných rozhodnutí i ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že stížnost je sice přípustná, avšak zjevně neopodstatněná.
5. Námitky stěžovatele se týkají hodnocení jeho poměrů, které mělo být podle stěžovatelova přesvědčení provedeno nesprávně a svévolně - s tím se Ústavní soud neztotožňuje. Jak nalézací soud, tak i soud odvolací, přesvědčivě vysvětlily, proč nepřiznaly stěžovateli osvobození od soudních poplatků (za mimořádný opravný prostředek). Rozhodly tak především proto, že stěžovatel neosvědčil pravdivě své faktické majetkové poměry, což jde vždy k tíži žadatele o osvobození od soudních poplatků. Odvolací soud se rovněž vypořádal s existencí usnesení nalézacího soudu č. j. 13 Cm 239/2018-591 ze dne 5. 12. 2019, jímž bylo žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků z 90% vyhověno - avšak v jiné situaci. Poplatková povinnost je na úrovni povinnosti daňové a nelze ji formou úlev přenášet zásadně na ostatní daňové poplatníky. Stěžovatel rovněž pomíjí, že institut osvobození od soudních poplatků, tím spíše úplného, je mimořádný procesní institut, což obecné soudu přiléhavě odůvodnily.
6. Napadená usnesení, která jsou řádně odůvodněna, vydaly soudy v rámci své pravomoci a Ústavnímu soudu jej nepřísluší "přehodnocovat", neboť není další přezkumnou instancí v rámci obecné justice. Nespokojenost stěžovatele s výsledkem řízení o jeho žádosti nemůže zakládat důvodnost ústavní stížnosti.
7. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. ledna 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu