ECLI:CZ:US:2021:1.US.3538.20.1
sp. zn. I. ÚS 3538/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje), soudce Vladimíra Sládečka a soudce Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti V. B., zastoupeného Mojmírem Přívarou, advokátem se sídlem Kovářská 1253/4, 301 00 Plzeň, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 22 Co 200/2020-890 ze dne 13. 10. 2020 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 5 svým usnesením č. j. 42 C 222/2014-829 ze dne 25. 6. 2020 (mimo jiné) nařídil předběžné opatření, jímž stěžovateli jako žalovanému zakázal dnem doručení usnesení jakékoliv dispozice s blíže specifikovanými nemovitostmi v jeho vlastnictví, zejména stěžovateli zakázal převést vlastnické právo nebo jakékoli zatížení dotčených nemovitostí. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí nalézacího soudu jako věcně správné potvrdil.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že považuje délku trvání předběžného opatření za nepřiměřenou, a tím i nezákonnou, přičemž odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 208/20 ze dne 29. 9. 2020. Stěžovatel též namítl, že ani případný převod vlastnického práva na jinou osobu by neměl být důvodem pro existenci předmětného předběžného opatření, neboť by bylo možné pokračovat v řízení dle žaloby i vůči případné třetí osobě. Tuto svoji argumentaci v ústavní stížnosti dále rozvedl.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Městský soud při rozhodování o odvolání stěžovatele proti rozhodnutí obvodního soudu o nařízení předběžného opatření nevybočil z kautel spravedlivého procesu. Odvolací soud srozumitelně a logicky vyložil, proč došlo k novému nařízení předběžného opatření, k jehož obdobě již v minulosti soudy v téže věci přikročily, když shledaly za osvědčené, že stěžovatel protiprávně zasáhl do práv žalobce k bytu, v jehož důsledku se byt stal neobyvatelným. Předchozí předběžné opatření bylo zrušeno poté, co bylo v řízení zjištěno, že požadavek na uvedení bytu do původní podoby není technicky možný. Avšak po připuštění změny žaloby, jíž se žalobce nově domáhá náhrady škody, dospěly soudy k závěru, že případné zatížení či zcizení nemovitosti by mohlo ohrozit výkon rozhodnutí. Odtud je zřejmé, že městský soud nepřijal úvahu stěžovatele o možnosti postupovat dle §107a o. s. ř., tedy v případě zcizení nemovitostí pokračovat v řízení s jejich nabyvatelem (nabyvateli) v postavení žalovaného (žalovaných). Nelze totiž přehlédnout, že škodní jednání není v daném případě „přenositelné“ cestou změny v osobě vlastníka nemovitostí, ale je naopak úzce spjato s osobou skutečného škůdce, za kterého byl žalobcem označen stěžovatel. Nadto stěžovatel si v odvolání poněkud protiřečil, deklaroval-li, že nemovitosti sice hodlá v budoucnu prodat, avšak chce nejprve vyřešit spory, které se k nim váží, na druhou stranu ovšem tvrdil, že zcizení nemovitostí nebrání, aby řízení pokračovalo s jeho nástupcem (nástupci).
Odkaz stěžovatele na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 208/20 ze dne 29. 9. 2020 není v poměrech souzené věci přiléhavý již proto, že délka trvání předběžného opatření ve věci řešené citovaným nálezem (více než 10 let) není s délkou trvání nyní nařízeného předběžného opatření (přibližně 7 měsíců) srovnatelná, a to ani v (jinak nepřípadném) spojení s trváním předchozích opatření.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. ledna 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu