ECLI:CZ:US:2021:1.US.3875.19.1
sp. zn. I. ÚS 3875/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje), soudce Vladimíra Sládečka a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti JUDr. Karla Blahuty, zastoupeného Monikou Zoulovou, advokátkou se sídlem Podolská 126/103, 147 00 Praha 4, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 35 Co 165/2019-487 ze dne 5. 9. 2019 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze ve výrocích týkajících se povinnosti žalobce hradit stěžovateli náhradu nákladů řízení, jímž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem č. j. 34 C 285/2016-429 ze dne 27. 2. 2019 zamítl žalobu na určení, že veřejná dražba dobrovolná, jejímž předmětem byl soubor nemovitých věcí v tomto rozsudku blíže specifikovaných, je neplatná. O nákladech řízení rozhodl obvodní soud tak, že žalobci (Bytovému podniku v Praze 5, s. p. v likvidaci) uložil zaplatit stěžovateli jako druhému žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 1 297 942,80 Kč (výrok III), když za tarifní hodnotu považoval cenu věci ve smyslu §8 odst. 1 advokátního tarifu. K odvolání žalobce Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí nalézacího soudu ve věci samé jako věcně správné potvrdil, ve zmíněném výroku III je změnil tak, že stěžovateli náleží náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 86 394 Kč. Na nákladech odvolacího řízení odvolací soud přiznal stěžovateli náhradu ve výši 8 228 Kč.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že se městský soud použitím ustanovení §9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu odklonil od ustálené judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího soudu, na niž příkladmo odkázal. Stěžovatel zdůraznil, že v posuzovaném případě činila kupní cena za předmět dražby částku 16 150 000 Kč, což byla mezi všemi účastníky řízení nesporná skutečnost. K tomu stěžovatel doplnil, že sám žalobce založil do spisu znalecký posudek k určení hodnoty sporu, resp. předmětu dražby, kterým se snažil prokázat, že předmět dražby má hodnotu 43 198 960 Kč, jakož i založil kupní smlouvu ze dne 26. 6. 2018, jíž se snažil doložit, že rok po konání napadené dražby měl předmět dražby hodnotu 37 000 000 Kč. Odvolací soud měl tudíž vyjít z hodnoty nemovitosti, za níž byla v dobrovolné dražbě vydražena. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti podrobněji rozvedl.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele, obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud podotýká, že již o stejném postupu odvolacího soudu v téže věci rozhodoval, a to na základě ústavní stížnosti podané třetím žalovaným, ve vztahu k němuž postupoval městský soud stran náhrady nákladů řízení identickým způsobem, tedy pro výpočet nákladů řízení použil ustanovení §9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, a nikoli ustanovení §8 odst. 1 téhož předpisu. Usnesením sp. zn. II. ÚS 3891/19 ze dne 7. 1. 2020 (jehož znění je veřejnosti dostupné na adrese http://nalus.usoud.cz) Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou. Ústavní soud v něm vyzdvihl, že cena, jež vychází z dražby, má už s ohledem na subjekty, které se dražby účastní, svá specifika, a nelze proto pro účely výpočtu nákladů řízení bez dalšího vyjít z hodnoty, kterou nemovitost dosáhla v dražbě, jelikož ta vůbec nemusí odpovídat obvyklé ceně dané nemovité věci. Ústavní soud dále poukázal na to, že celý spor o neplatnosti dražby byl bytovým podnikem vyvolán právě z důvodu, že dražba nebyla řádně organizována, a proto ani nebylo dosaženo patřičného výtěžku. I z tohoto důvodu Ústavní soud uzavřel, že závěr městského soudu, dle něhož nebyl v průběhu řízení zjištěn ověřitelný údaj o ceně nemovitých věcí, z něhož by bylo lze určit tarifní hodnotu podle §8 advokátního tarifu, v ústavně právní rovině obstojí. V podrobnostech lze na odůvodnění dotčeného usnesení Ústavního soudu zcela odkázat. Nyní souzená věc se od případu řešeného tímto usnesením nikterak neliší, resp. se odlišuje pouze osobami žalovaných a množstvím (rozsahem) úkonů právní služby jejich právních zástupců. Ústavní soud proto nepovažoval za nutné se od svého dřívějšího postoje odchýlit ani v této věci.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. ledna 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu