ECLI:CZ:US:2021:2.US.1809.21.1
sp. zn. II. ÚS 1809/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Danuše Korczyńské, právně zastoupené Mgr. Daliborem Rakoušem, advokátem se sídlem Wenzigova 14, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2021 sp. zn. 26 Cdo 1764/2020, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti dle §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení Nejvyššího soudu, neboť má za to, že je v rozporu s jejími základními právy dle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina).
2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že předmětné rozhodnutí Nejvyššího soudu se týkalo návrhu stěžovatelky na vydání opravného usnesení podle §164 věty první občanského soudního řádu. Stěžovatelka navrhovala, aby Nejvyšší soud opravil jako zjevnou chybu v psaní to, že v záhlaví usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2021 č. j. 26 Cdo 1764/2020-1801 není u její osoby uvedeno, že je "soudem ustanovená správkyně dědictví po zůstaviteli Leonardu Korczyńském". Nejvyšší soud její návrh zamítl. V odůvodnění uvedl, že dle ustálené rozhodovací praxe není označení funkce "správce dědictví" součástí označení účastníka řízení. Naopak byla-li správcem dědictví ustanovena fyzická osoba, označuje se - je-li účastníkem řízení - stejně, jak se označují fyzické osoby.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že v záhlaví uvedené usnesení Nejvyššího soudu je vadné, nepřezkoumatelné a rozporné s jejími základními právy dle čl. 36 odst. 2 Listiny (sic!), principem právní jistoty a principem legitimního očekávání. Má za to, že nesprávné označení její osoby v záhlaví napadeného rozhodnutí jí způsobuje vážné škody, neboť jsou proti ní neprávem vedena exekuční řízení.
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. Ústavní stížnost je proto přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
5. Po zvážení obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
6. S ohledem na to, že ústavní stížnost směřuje pouze proti rozhodnutí Nejvyššího soudu o zamítnutí stěžovatelčina návrhu na vydání opravného usnesení dle §164 občanského soudního řádu, se Ústavní soud musel nejprve zabývat otázkou, zda v tomto případě mohlo vůbec dojít k zásahu do základních práv stěžovatelky, zejména do jejího práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud konstatuje, že nikoli. V této souvislosti je vhodné znovu připomenout, že podstata hlavní stížnostní námitky spočívala v tvrzení, že Nejvyšší soud pochybil, pokud v textu původního rozhodnutí neopravil jako zjevnou chybu v psaní to, že v záhlaví nebyla stěžovatelka označena jako "soudem ustanovená správkyně dědictví po zůstaviteli Leonardu Korczyńském". To, zda v záhlaví původního rozhodnutí, jehož oprava byla navrhována, byly u jména stěžovatelky tyto vysvětlivky uvedeny nebo nikoli, však jen stěží mohlo mít vliv na dopad tohoto rozhodnutí do stěžovatelčiny právní sféry, na výsledek příslušného řízení nebo na to, zda jsou proti stěžovatelce vedena nějaká další (nesouvisející) řízení.
7. Dále Ústavní soud konstatuje, že napadené rozhodnutí je sice odůvodněno stručně, avšak řádným, srozumitelným a logickým způsobem. Rozsah odůvodnění zcela odpovídá povaze a složitosti námitek, které stěžovatelka před Nejvyšším soudem uplatnila.
8. Ústavní soud ze všech shora uvedených důvodů nyní posuzovanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl pro zjevnou neopodstatněnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. července 2021
Ludvík David, v. r.
předseda senátu