ECLI:CZ:US:2021:2.US.2381.21.1
sp. zn. II. ÚS 2381/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Dany Hadrabové, zastoupené JUDr. Miloslavou Konvalinkovou, advokátkou, sídlem Dr. E. Beneše 26, Bystřice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2021 č. j. 25 Co 179/2021-761 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. května 2021 č. j. 43 C 118/2015-748, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 30. 8. 2021, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných usnesení, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") napadeným usnesením zastavil řízení o dovolání stěžovatelky pro nezaplacení soudního poplatku podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudních poplatcích"). Konstatoval, že stěžovatelka nezaplatila soudní poplatek za dovolání, přestože byla k jeho úhradě opětovně vyzvána poté, co nebylo vyhověno její žádosti o osvobození od soudních poplatků. Proti usnesení obvodního soudu podala stěžovatelka odvolání, na jehož základě Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením potvrdil usnesení obvodního soudu a současně stěžovatelku poučil, že proti jeho rozhodnutí lze podat dovolání. Jak ale plyne z údajů uvedených v databázi Infosoud.cz a ze samotné ústavní stížnosti, stěžovatelka toto dovolání nepodala.
3. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky projednání ústavní stížnosti stanovené Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávané věci dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není přípustná.
4. Ústavní soud opakovaně uvádí, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu spočívají především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem [viz např. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243); dostupný stejně jako další citovaná rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní stížnost je tak vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity, jak plyne z §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, dle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona).
5. Přestože byla stěžovatelka městským soudem řádně poučena o možnosti podat dovolání k Nejvyššímu soudu za podmínek stanovených §236 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, obrátila se bez dalšího na Ústavní soud. V ústavní stížnosti argumentuje, že dovolání není přípustné proti usnesení, kterým bylo řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, protože se nejedná o rozhodnutí, jímž se končí řízení ve věci samé, a v té souvislosti odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2006 sp. zn. 33 Odo 23/2006. Vyslovuje závěr, že vyčerpala všechny prostředky k ochraně svého práva, a její ústavní stížnost je proto přípustná. Tomuto právnímu názoru stěžovatelky, který vychází z již neúčinného znění občanského soudního řádu, však nelze přisvědčit.
6. Dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2013 je rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, rozhodnutím, kterým se odvolací řízení končí a proti němuž je dovolání přípustné za podmínek podle §237 občanského soudního řádu; současně nejde ani o rozhodnutí, proti němuž by bylo dovolání objektivně nepřípustné podle některého z důvodů vymezených v §238 odst. 1 písm. a) až k) občanského soudního řádu (viz nález ze dne 18. 5. 2021 sp. zn. III. ÚS 642/21). Uvedený právní názor je obsažen i v dřívějších rozhodnutích Ústavního soudu (viz např. usnesení ze dne 29. 3. 2018 sp. zn. II. ÚS 981/18) a kloní se k němu rovněž právní nauka (VEČEŘA, J. Zákon o soudních poplatcích a předpisy související: Komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 49).
7. Stěžovatelkou odkazovaná judikatura Nejvyššího soudu k přípustnosti dovolání z roku 2006 není s ohledem na výše uvedenou novelizaci občanského soudního řádu na daný případ již použitelná. Ústavní soud tak shrnuje, že městský soud stěžovatelku správně poučil o přípustnosti dovolání proti jeho rozhodnutí (za podmínek stanovených zákonem), přičemž stěžovatelka se tímto poučením neřídila. Protože stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, je její ústavní stížnost nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud v dané věci neshledal ani splnění výjimečných předpokladů přijetí ústavní stížnosti vymezených v §75 odst. 2 téhož zákona, na které stěžovatelka ostatně ani nepoukazuje.
8. Ústavní soud proto rozhodl soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti pro její nepřípustnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
9. Ústavní soud pro úplnost konstatuje, že s ohledem na nepřípustnost ústavní stížnosti a procesní ekonomii řízení již nevyzýval stěžovatelku, resp. její právní zástupkyni, k doplnění plné moci, která byla udělena toliko k podání ústavní stížnosti proti shora vymezenému usnesení městského soudu. Z obsahu ústavní stížnosti však vyplývá, že stěžovatelka napadá rovněž v záhlaví uvedené usnesení obvodního soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. října 2021
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj