ECLI:CZ:US:2021:2.US.2401.21.1
sp. zn. II. ÚS 2401/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ladislava Bayera, zastoupeného JUDr. Jarmilou Zichovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Pellicova 20/2c, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. května 2021 č. j. 30 Cdo 952/2021-389, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu, neboť je toho názoru, že jím byla porušena jeho základní práva, zakotvená v čl. 36 odst. 1 a 3 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a dále v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 90 Ústavy.
2. Nejvyšší soud tímto usnesením odmítl dovolání stěžovatele proti pravomocnému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2020 č.j. 15 Co 262/2020-356, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně. Nejvyšší soud odůvodnil svoje rozhodnutí tak, že dovolání neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř., neboť stěžovatel řádně nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání dle §237 - 238a o. s. ř. a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
3. Stěžovatel s názorem Nejvyššího soudu nesouhlasí a považuje jej za projev nesprávného právního posouzení. Předmětem řízení před obecnými soudy byla jeho žaloba na náhradu škody, způsobené mu prý nesprávným úředním postupem vedlejšího účastníka (Ministerstva financí) při doručování platebních výměrů a dále nezákonnými rozhodnutími, vydanými vedlejším účastníkem při exekuci na jeho majetek. Porušení citovaných základních práv spatřuje stěžovatel v tom, že v dovolání zcela jasně a srozumitelně uvedl, z jakých důvodů dovolání podal a v čem spatřuje nesprávné právní posouzení věci. Jednalo se o nesprávné právní posouzení odvolacího soudu, pokud jde o promlčení žalobního nároku a příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Pokud jde o posouzení přípustnosti dovolání podle ust. §237 o. s. ř., stěžovatel uvedl, že má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V této souvislosti stěžovatel uvádí, že závěry obecných soudů o tom, že ukončení jeho podnikání bylo odůvodněno finanční a majetkovou situací, která mu neumožnila dostát svým povinnostem hradit splatné závazky ještě před vydáním dodatečných platebních příkazů, jsou příkladem nesprávné predikce dalšího osudu stěžovatelova podnikání.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Nejvyšší soud v odůvodnění svého stížností napadeného usnesení srozumitelně a přehledně uvedl, proč v dovolacím řízení nebylo možno pokračovat. Stěžovatel totiž řádně nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání dle §237 - 238a o.s.ř. Nejvyšší soud přitom již opakovaně uvedl, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu, uvedeného v příslušných zákonných ustanoveních, a odkázal přitom na svoji judikaturu v těchto věcech, jakož i na závěry Ústavního soudu, jenž tento postup shledal ústavně konformním. Stěžovatel zastává sice odlišný právní názor, to však nemůže vést samo o sobě k odůvodněnosti ústavní stížnosti.
6. Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. října 2021
Ludvík David v. r.
předseda senátu