ECLI:CZ:US:2021:2.US.2403.21.1
sp. zn. II. ÚS 2403/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) H. H., 2) P. H. a 3) J. H., společně zastoupených Mgr. Vladimírem Enenklem, advokátem se sídlem Orlí 492/18, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2021 č. j. 24 Cdo 106/2021-266, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označení stěžovatelé podali prostřednictvím advokáta ústavní stížnost, v níž tvrdili, že napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo porušeno jejich základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V ústavní stížnosti navrhovali, aby Ústavní soud svým nálezem usnesení Nejvyššího soudu zrušil.
2. Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí obecných soudů se podává, že předmětem posuzovaného řízení bylo určení právních nástupců zůstavitele p. D., když sporným byla zejména otázka dědické (ne)způsobilosti syna zůstavitele, který byl pravomocně odsouzen za pomoc k sebevraždě svého otce - zůstavitele. Městský soud v Brně usnesením ze dne 28. 2. 2019 č. j. 58 D 590/2017-154 rozhodl, že v řízení o pozůstalosti bude nadále pokračováno pouze s pozůstalou sestrou a pozůstalými synovci. Účast pozůstalého syna v řízení soud ukončil. Odvolací Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. 10. 2019 č. j. 18 Co 119/2019-218, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Nejvyšší soud k dovolání M. D. rozhodl usnesením ze dne 16. 6. 2021 č. j. 24 Cdo 106/2021-266, tak, že usnesení soudů nižších instancí zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
3. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
4. V souladu s takto vyjádřenou subsidiaritou ústavní stížnosti ve vztahu k jiným procesním prostředkům, které zákon poskytuje k ochraně práva, může ústavní stížnost směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tedy rozhodnutím o posledním takovémto prostředku. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní [např. nález ze dne 12. 1. 2005 sp. zn. III. ÚS 441/04 (N 6/36 SbNU 53) nebo stanovisko pléna ze dne 23. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.)].
5. Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje procesní a obsahové podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatelé dosud nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje. Jde tedy o ústavní stížnost nepřípustnou podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť - jak vyplývá z výroku napadeného usnesení - Nejvyšší soud zrušil předcházející usnesení obou soudů nižších instancí a věc vrátil Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Řízení před obecnými soudy v důsledku kasačního zásahu Nejvyššího soudu dále pokračuje a stěžovatelé mají k dispozici zákonné prostředky, kterými mohou napadnout případné pro ně nepříznivé rozhodnutí.
6. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle §75 odst. 1 a §43 odst. l písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. září 2021
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj