ECLI:CZ:US:2021:2.US.2444.21.1
sp. zn. II. ÚS 2444/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky H. B., zastoupené JUDr. Petrem Morongem, advokátem se sídlem Skrétova 8, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 7. 2021 č. j. 14 Co 115/2021-380 a usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 31. 5. 2021 č. j. 0 P 45/2021-323, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost, v níž tvrdila, že v řízení před obecnými soudy byla porušena její základní práva garantovaná v čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 14 Listiny a dále v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny. V ústavní stížnosti navrhovala, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil shora označená usnesení Okresního soudu v Klatovech a Krajského soudu v Plzni.
2. Z ústavní stížnosti a napadených usnesení obecných soudů se podává, že předmětem řízení před obecnými soudy byl návrh M. V., otce nezletilé K. V. (dále jen "otec"), na vydání předběžného opatření, kterým by byl upraven jeho styk s nezletilou v době letních prázdnin 2021.
3. Soud prvního stupně na základě návrhu otce nezletilé vydal toto předběžné opatření: I. Otec je oprávněn stýkat se s nezletilou v době letních prázdnin roku 2021 od 5. 7. 2021 od 9:00 hodin do 11. 7. 2021 do 18:00 hodin a od 2. 8. 2021 od 9:00 hodin do 8. 8. 2021 do 18:00 hodin. II. Matka je povinna nezletilou ke styku připravit a ve stanovenou dobu otci předat a otec je povinen nezletilou po skončení styku matce včas a řádně vrátit. Místem předání a převzetí je místo faktického bydliště nezletilé. V odůvodnění napadeného usnesení konstatoval, že otec nezletilé se návrhem domáhá úpravy jeho rodičovského styku s nezletilou o prázdninách, a to oproti úpravě styku stanovené rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 6. 1. 2020 č. j. 35 Nc 32/2019-50, kterým byla schválena dohoda rodičů o svěření nezletilé do péče stěžovatelky (matky), bylo stanoveno výživné a upraven styk otce s nezletilou (styk otce s nezletilou v období letních prázdnin měli rodiče řešit po vzájemné domluvě). K tomu soud dále dodal, že ve věci shledal důvody pro zatímní úpravu poměrů (pro období letních prázdnin) účastníků předběžným opatřením, a to mj. s ohledem na to, že je to v zájmu nezletilé. Otcem požadovaný rozsah rodičovského styku otce s nezletilou se však blíží střídavé péči a takové rozhodnutí by podle soudu předjímalo rozhodnutí ve věci samé, nadto nelze předběžným opatřením upravit styk natolik rozsáhle. Proto soud upravil rodičovský styk otce s nezletilou v intencích podmínek pro nařízení předběžného opatření.
4. Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilou v době letních prázdnin roku 2021 od 5. 7. od 9:00 hod. do 18. 7. do 18:00 hod. a od 2. 8. od 9:00 hod. do 15. 8. do 18:00 hod. Zohlednil přitom zejména přání nezletilé trávit s otcem více času, než jsou čtyři dny v měsíci. Dále vzal v úvahu též námitku otce, že o jeho prázdninovém styku s nezletilou nebylo předchozím rozsudkem vůbec rozhodnuto, a proto soud prvního stupně v této věci nemohl nijak zasáhnout do poměrů upravených soudním rozhodnutím.
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti označuje rozhodnutí obecných soudů jako svévolná a překvapivá, když bez jakéhokoliv legitimního důvodu svým rozhodnutím ve formě předběžného opatření zasáhly do poměrů upravených pravomocným rozhodnutím. Stěžovatelka rovněž nesouhlasí se změnou místa "předávání" nezletilé a namítá, že s ohledem na zásah obecných soudů došlo k narušení již naplánovaného prázdninového programu nezletilé.
6. Ústavní soud k uvedenému uvádí, že k přezkumu soudních rozhodnutí vydaných ve věcech upravených zákonem o rodině, resp. rodinných věcech nově upravených občanským zákoníkem přistupuje obzvláště restriktivně. Konstantně přitom judikuje, že klíčovým kritériem, které soudy musejí brát při rozhodování obecně ve věcech péče o děti v potaz, je nejlepší zájem dítěte, který je však definován vždy individuálně s ohledem na specifickou situaci dítěte. Je proto primárně úkolem opatrovnických soudů, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Jsou to totiž právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní normy (popř. i judikaturu soudů) přezkoumatelné a logické odůvodnění, není možné hodnotit postup soudu jako protiústavní (srov. například usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2925/19 ze dne 25. 2. 2020).
7. Pokud jde o vymezení ústavněprávních kritérií týkajících se problematiky úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem, včetně jejich zatímní úpravy prostřednictvím nařízených předběžných opatření, Ústavní soud poukazuje dále např. na nález sp. zn. III. ÚS 1206/09 ze dne 23. 2. 2010 (N 32/56 SbNU 363); či nález sp. zn. I. ÚS 266/10 ze dne 18. 8. 2010 (N 165/58 SbNU 421). Přitom zdůrazňuje zatímní charakter napadeného rozhodnutí.
8. V nyní posuzované věci stěžovatelka ústavní stížností brojí proti rozhodnutí obecných soudů o zatímní úpravě styku otce s nezletilou v období letních prázdnin, přičemž tento návrh uplatňuje u Ústavního soudu podáním ze dne 7. 9. 2021. Již tato skutečnost - když rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 1. 7. 2021 - vylučuje jakýkoliv efektivní zásah ze strany Ústavního soudu do probíhajícího řízení. Tím spíše proto platí výše uvedené principy, které Ústavní soud opakovaně ve svých rozhodnutích aplikuje a na něž také stále upozorňuje. Není smyslem řízení před Ústavním soudem zabývat se rozhodnutím o předběžném opatření poté, co takové opatření již dávno fakticky neplatí, resp. jeho účinnost již skončila. Stěžovatelka navíc netvrdí žádné skutečnosti, které by jí nebyly známy již v době vydání rozhodnutí obecných soudů, a proto Ústavní soud nechápe, z jakého důvodu vyčkávala s podáním ústavní stížnosti až na dobu po skončení letních prázdnin.
9. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbývá než uzavřít, že ve věci neshledal důvod ke svému (zpětnému) zásahu do soudního rozhodování. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. října 2021
Ludvík David, v. r.
předseda senátu