ECLI:CZ:US:2021:2.US.2606.21.1
sp. zn. II. ÚS 2606/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatele V. B., zastoupeného Mgr. Martinem Keřtem, advokátem se sídlem Sladkovského 2059, Pardubice, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2021 č. j. 21 Co 80/2021-117 a rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 27. 1. 2021 č. j. 16 C 164/2020-97, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byla dne 24. 9. 2021 doručena ústavní stížnost, prostřednictvím níž se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Praze a rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi.
2. Předmětem řízení před obecnými soudy byla žaloba, kterou se stěžovatel domáhal po žalovaném T. úhrady majetkové újmy ve výši 50 000 Kč a nemajetkové újmy ve výši 1 200 000 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 1 250 000 Kč od 9. 4. 2020 do zaplacení a veřejné omluvy. Žalobce měl být v době od 12. 4. 2018 do 20. 5. 2018 nedobrovolně zbaven osobní svobody v Psychiatrické nemocnici Kosmonosy, přičemž žalovaný - jmenovaný soudem jako opatrovník stěžovatele - svou funkci nevykonával, nehájil jeho práva a zájmy v detenčním řízení.
3. Soud prvního stupně žalobu zamítl, přičemž odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil. Stěžovateli se též dostalo ze strany odvolacího soudu poučení, že: "Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustně za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do 2 měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni."
4. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Procesními prostředky, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, se ve smyslu §72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
5. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí obecných soudů se podává, že ze strany obecného soudu bylo dáno stěžovateli řádné poučení o možnosti podat dovolání k Nejvyššímu soudu. Stěžovatel byl v průběhu celého řízení před obecnými soudy zastoupen advokátem Mgr. Martinem Keřtem. Ústavní soud proto nechápe, z jakého důvodu v ústavní stížnosti stěžovatel - potažmo jeho právní zástupce - uvádí, že "proti napadenému rozhodnutí obecných soudů nemá možnost podat žádný řádný opravný prostředek". Jakkoliv je dovolání koncipováno jako mimořádný opravný prostředek, musí být právnímu zástupci stěžovatele známo, že jeho vyčerpání je podmínkou přístupu k Ústavnímu soudu. K tomu jej mimo jiné nabádá již samotné poučení odvolacího soudu, a jestliže právní zástupce svého klienta v tomto směru nepoučil a řádně jej nezastupoval, jedná se o pochybení advokáta, které není Ústavní soud oprávněn napravovat, mj. i ve světle zásady subsidiarity ústavní stížnosti. Za dané situace Ústavnímu soudu nezbývá, než podání ústavní stížnosti stěžovatele označit jako předčasné.
6. Nad rámec uvedeného Ústavní soud poukazuje též na skutečnost, že stěžovatel svou argumentaci v ústavní stížnosti opírá mj. i o nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1564/20. Jedná se však o pouhý odkaz, bez bližší konkretizace; pokud by však stěžovatel (jeho právní zástupce) byl seznámen s obsahem odkazovaného nálezu, možná by si uvědomil, že v něm ústavní stížnost směřovala proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nikoliv soudu odvolacího.
7. Z těchto důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k doktríně minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, předložený návrh odmítnout podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. října 2021
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj