ECLI:CZ:US:2021:2.US.2765.20.2
sp. zn. II. ÚS 2765/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce Vladimíra Sládečka a soudce Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti obce Ústí, IČ 00286796, se sídlem Ústí 88, 588 42 Větrný Jeníkov, zastoupené Pavlem Černým, advokátem se sídlem Údolní 567/33, 602 00 Brno, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 24 Cdo 1198/2020-309 ze dne 28. 7. 2020, o návrhu vedlejší účastnice Ing. Veroniky Svobodové, zastoupené Janem Tejkalem, advokátem se sídlem Helfertova 2040/13, 613 00 Brno, na vyloučení soudkyně Kateřiny Šimáčkové z projednávání a rozhodování věci takto:
Soudkyně Kateřina Šimáčková není vyloučena z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 2765/20.
Odůvodnění:
I.
1. Podáním ze dne 22. 2. 2021, doručeným Ústavnímu soudu téhož dne, se vedlejší účastnice Ing. Veronika Svobodová (dále jen "vedlejší účastnice") mimo jiné domáhá vyloučení soudkyně II. senátu Kateřiny Šimáčkové z projednávání a rozhodování předmětné ústavní stížnosti, a to pro její podjatost.
2. Vedlejší účastnice ve svém návrhu uvedla, že soudkyně Kateřina Šimáčková se osobně zná s právním zástupcem stěžovatelky, advokátem Pavlem Černým (ev. č. ČAK 12813), minimálně od roku 2015, přičemž se jedná o osobní známost, se kterou souvisí setkávání se nad rámec prostého profesního styku ve vztahu soudce - advokát, společný zájem o stejné oblasti práva (zejména o lidská práva), o způsob výuky práva na vysokých školách i mimo ně, jakož i dle jejího názoru nepokrytý zájem Kateřiny Šimáčkové o advokátní kancelář Frank Bold, o prezentace této advokátní kanceláře široké veřejnosti, jakož i o účast na akcích pořádaných uvedenou advokátní kanceláří, a recipročně "lákání" potenciálních účastníků těchto akcí na velmi vzácného hosta. Na podporu svých tvrzení o nadstandardních vztazích soudkyně Kateřiny Šimáčkové vedlejší účastnice odkázala na internetové stránky jmenované advokátní kanceláře, kde je publikován sloupek ze dne 10. 11. 2015 s titulkem "Setkání absolventů stáže Frank Bold očima současné stážistky". Jeho obsah dle mínění vedlejší účastnice evidentně svědčí o tom, že vztah soudkyně Kateřiny Šimáčkové k advokátní kanceláři Frank Bold je nejen nadstandardní, ale především partnerský a dlouhodobý. Vedlejší účastnice rovněž přiložila fotografie zachycující diskuzi mezi soudkyní Kateřinou Šimáčkovou a advokátem Pavlem Černým, právním zástupcem stěžovatelky, "u sklenky vína ohledně nepracovních záležitostí".
3. Vedlejší účastnice dále poukázala na to, že soudkyni Kateřinu Šimáčkovou i advokáta Pavla Černého pojí tzv. škola lidských práv, přičemž oba jsou jejími aktivními lektory. Škola lidských práv je dle ní týdenní intenzivní prakticky zaměřený vzdělávací program, který se uskutečňuje jednou za rok, s tím, že lektoři se tu setkávají nad rámec svých profesí. Vedlejší účastnice též upozornila, že dne 16. 10. 2018 se jak soudkyně Kateřina Šimáčková, tak i advokát Pavel Černý aktivně zúčastnili konference "Základní lidské právo na příznivé životní prostředí", což dle jejích slov dokládá nejen společný zájem o určité oblasti práva, ale především vzájemné setkávání ve volném čase nad rámec běžného profesního styku.
4. Vedlejší účastnice dovozuje podjatost soudkyně Kateřiny Šimáčkové i z toho, že advokátní kancelář Frank Bold na svých internetových stránkách v roce 2013 zveřejnila článek v souvislosti s přijetím usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 14/13 ze dne 24. 9. 2013 (U 8/70 SbNU 597), jímž byl odmítnut návrh fyzické osoby, právně zastoupené advokátem Pavlem Černým, na vyslovení protiústavnosti čl. II rozhodnutí prezidenta republiky č. 1/2013 Sb., o amnestii. V tomto článku advokátní kancelář mimo jiné uvedla, že Ústavní soud v daném případě dle jejího názoru rezignoval na svou roli ochránce základních práv jednotlivců proti libovůli, a současně neopomenula zdůraznit odlišné stanovisko soudkyně Kateřiny Šimáčkové.
5. Vedlejší účastnice na podporu své argumentace též předestřela, že soudkyně Kateřina Šimáčková natočila propagační video pro uchazeče o studium na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, které bylo dne 3. 11. 2020 zveřejněno na webové stránce www.youtube.com. V něm jako výhodu studia na této fakultě zmínila výběrový předmět "Lidská práva v aplikační praxi", ve kterém studenti řeší složité právní problémy. Dle názoru vedlejší účastnice se jedná o složité problémy klientů advokátní kanceláře Frank Bold, na nichž se studenti učí. S ohledem na skutečnost, že advokátní kancelář Frank Bold poskytuje případy ze své praxe pro potřeby předmětu, na jehož výuce se podílí i soudkyně Kateřina Šimáčková, je naprosto nepřijatelné, aby sama projednávala nynější ústavní stížnost, zvláště za situace, kdy i tato věc může být oním "složitým právním problémem", který bude soudkyní Kateřinou Šimáčkovou se studenty řešen. Nad rámec toho vedlejší účastnice podotkla, že vyučujícím uvedeného předmětu je i Mgr. Jana Kravčíková, ředitelka pro lidské zdroje v advokátní kanceláři Frank Bold.
II.
6. Soudkyně Kateřina Šimáčková se k návrhu vedlejší účastnice na její vyloučení písemně vyjádřila tak, že se v dané věci necítí být podjatá. Zdůraznila, že s advokátem Pavlem Černým nemá žádné osobní vztahy a jejich několik osobních setkání mělo ryze profesionální charakter. K účasti na vedlejší účastnicí popisované akci v roce 2016 poznamenala, že šlo o odbornou přednášku pro bývalé absolventy stáže, jež byla založena na smluvní spolupráci brněnské právnické fakulty a tehdejší neziskové organizace Ekologický právní servis (nyní Frank Bold Society, z. s.) v rámci projektu "Partnerství". Svou účast na této akci dle svých slov domlouvala s paní Janou Kravčíkovou jako reprezentantkou neziskové organizace Frank Bold Society, z. s., nikoliv s advokátní kanceláří téhož jména. K tomu soudkyně Kateřina Šimáčková doplnila, že za svou přednášku neobdržela žádné finanční či jiné ohodnocení, účastnili se jí studenti a bývalí studenti, působící například na soudech či v advokacii. Připustila, že se na uvedené akci podle fotografií přiložených k námitce podjatosti účastnil i advokát Pavel Černý, avšak uvedla, že si na to již nepamatuje. Odmítla, že by spolu pili číši vína, neboť je celoživotní abstinentka. Po své odborné přednášce chvíli setrvala, aby se neformálně mohla pobavit se studenty a bývalými studenty, kteří vykonávají v neziskové organizaci Frank Bold Society, z. s. odborné stáže, které jsou jejich studijní povinností pro právnickou fakultu, na níž působí.
7. Pokud jde o vedlejší účastnicí uvedenou výuku předmětu "Lidská práva v aplikační praxi", soudkyně Kateřina Šimáčková sdělila, že studenti v něm řeší problémy, jimiž se zabývají různé nevládní organizace, mimo jiné i Frank Bold Society, z. s., nikoli ovšem jakékoli advokátní kanceláře. Jedinou spolupracovnicí za Frank Bold Society, z. s. na tomto předmětu je vskutku Jana Kravčíková, která za to od právnické fakulty dostává finanční odměnu. Letos například studenti připravují seznam státem vedených registrů, obsahující osobní údaje jednotlivců pro projekt, který nijak nesouvisí s činností advokátní kanceláře. Advokát Pavel Černý se na přípravě či výuce daného předmětu nikdy nijak neúčastnil.
8. K účasti na vzdělávacích akcích školy lidských práv soudkyně Kateřina Šimáčková uvedla, že je pořádána neziskovou organizací "Pro bono aliance", jež nikterak nesouvisí ani s advokátem Pavlem Černým, ani s organizací Frank Bold Society, z. s. V té spojitosti dodala, že není jediná soudkyně, která se jí účastnila, a vzpomněla Danielu Zemanovou, Josefa Baxu nebo Davida Uhlíře, kteří tam besedovali se studenty, pročež jí připadá účast na této aktivitě po etické stránce neproblematická. Ani neví, že dalším z vyučujících je také advokát Pavel Černý. Dle svých slov vždy na tuto akci dorazí, odučí svůj blok a odjíždí, aniž by se nějak kontaktovala s dalšími vyučujícími. V posledním roce se tam setkala jen s právníky z kanceláře vládního zmocněnce před Evropským soudem pro lidská práva, kteří vyučovali před ní, předchozího roku pak s právníky z Kanceláře veřejného ochránce práv. Ani tato její pedagogická činnost na této akci není nikterak finančně honorována.
9. Jediné další osobní zkušenosti, které s advokátem Pavlem Černým má, jsou dle jejího mínění asi dvě nebo tři odborné akce pořádané Nejvyšším správním soudem či Justiční akademií, přičemž to bylo ještě v době, kdy byla advokátka a posléze soudkyně Nejvyššího správního soudu, přičemž na vedlejší účastnicí zmíněné společné účasti na konferenci pořádané Ústavem státu a práva před několika lety se účastnili i další soudci, například Filip Dienstbier z Nejvyššího správního soudu. Zdůraznila, že s advokátem Pavlem Černým si vykají, mají velmi formální vztah, nesetkávají se jindy než na popsaných odborných akcích a nijak spolu soukromě nekomunikují. Domnívá se, že jej neviděla minimálně tři roky. K poukazu vedlejší účastnice na odlišné stanovisko k rozhodnutí Ústavního soudu týkajícího se přezkumu amnestie uvedla, že její názor na tuto tématiku je dlouhodobě znám a vyjadřuje její konstantní názor na to, že Ústavní soud měl toto rozhodnutí prezidenta přezkoumat. Nijak to nesouvisí s tím, který advokát v této věci vystupoval.
10. Na závěr svého vyjádření soudkyně Kateřina Šimáčková vyslovila, že by bylo nesprávné dospět k závěru, že je v této věci podjatá s ohledem na popsané kontakty s advokátem Pavlem Černým, případně s ohledem na spolupráci právnické fakulty, na níž působí, a neziskové organizace Frank Bold Society, z. s. Soudci vrcholných soudů by dle jejího mínění měli přispívat ke vzdělávání právnické veřejnosti. Při těchto aktivitách samozřejmě vstupují do kontaktu se soudci nižších stupňů, advokáty a dalšími právními profesionály. Kdyby takové typy vztahů na ryze odborné úrovni byly důvodem podjatosti soudce, vedlo by to k omezení odborné debaty mezi profesemi, což by mělo za důsledek negativní dopad na kvalitu soudcovského rozhodování. Rovněž účast soudců na vzdělávání studentů je mimořádně důležitá a je přirozenou součástí výkonu jejich profese. Tím méně pak může být důvodem podjatosti právní názor vyjádřený v disentu, který náhodou souzní s názory vyjádřenými v podání konkrétního advokáta. Je proto přesvědčena, že ani ke stěžovateli, ani k jeho právnímu zástupci nemá žádný vztah, který by mohl zavdat pochyby o její nepodjatosti.
III.
11. První senát Ústavního soudu, rozhodující dle příslušného rozvrhu práce Ústavního soudu o podjatosti soudců druhého senátu (§10 rozvrhu práce účinného od 1. 1. 2021 a zveřejněného na internetových stránkách Ústavního soudu www.usoud.cz), zvážil tvrzení vedlejší účastnice a dospěl k závěru, že návrh na vyloučení soudkyně Kateřiny Šimáčkové z projednávání a rozhodování předmětné ústavní stížnosti není důvodný.
12. Podle ustanovení §36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je soudce Ústavního soudu vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nebo jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v tomto ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, podle které nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (srov. čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).
13. Ústavní soud ve své judikatuře týkající se splnění podmínek pro vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu setrvale vychází z toho, že nestrannost soudce je vždy posuzována ze dvou hledisek, a sice subjektivního a objektivního (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 783/15 ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. II. ÚS 2841/20 ze dne 17. 12. 2020 či sp. zn. Pl. ÚS 105/20 ze dne 24. 11. 2020, dostupná široké veřejnosti, jako další zde uváděná a odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu, na internetové adrese http://nalus.usoud.cz).
14. V rámci subjektivního testu je nestrannost soudce presumována, dokud není prokázán opak, přičemž mezi relevantními faktory takového posouzení může kromě jiného být skutečnost, zda se soudce vůči účastníkovi či jeho právnímu zástupci choval nepřátelsky nebo projevoval nesnášenlivost z osobních důvodů (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 27. 6. 2017 ve věci Ramljak proti Chorvatsku, stížnost č. 5856/13), anebo naopak vůči němu projevoval zjevné sympatie. Subjektivní hledisko účastníků řízení, případně soudců samotných, je ovšem pouze podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti a samo o sobě k vyloučení soudce nepostačuje.
15. Rozhodování o této otázce se tak musí dít výlučně na základě hlediska objektivního, tj. zda soudce skýtá veřejně dostatečné záruky, vylučující legitimní pochybnosti o jeho nepodjatosti. To znamená, že není přípustné vycházet pouze z pochybností o poměru soudců k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká. Je zapotřebí vyjít i z rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti vyvstávají odůvodněné pochybnosti, zda soudce bude moci nezávisle a nestranně rozhodovat. K závěru o podjatosti soudce tedy musí existovat racionálně opodstatněná obava, že soudce není nestranný. Na druhé straně se soudce jako nestranný také musí veřejně "jevit", tedy musí tu existovat i tzv. zdání nezávislosti a nestrannosti z pohledu třetích osob, neboť i tento aspekt je důležitý pro zaručení důvěry v soudní rozhodování vůbec (srov. bod 4 usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2967/16 ze dne 15. 11. 2016).
16. Stěžejní část argumentace vedlejší účastnice, zformulovaná v jí vznesené námitce podjatosti, spočívá v tvrzené mimosoudní činnosti soudkyně Kateřiny Šimáčkové, a to zejména v jejích aktivitách více či méně souvisejících s advokátní kanceláří Frank Bold Advokáti, s.r.o. (dále jen "Frank Bold"), jejímž společníkem a jednatelem je právní zástupce stěžovatelky, advokát Pavel Černý. Právě v tomto tvrzeném sepětí spatřuje vedlejší účastnice průsečík jejich společných zájmů, z něhož mají vyvěrat vážné pochybnosti o nestrannosti Kateřiny Šimáčkové jako soudkyně rozhodující v daném řízení o ústavní stížnosti.
17. Ústavní soud k tomuto okruhu výhrad vedlejší účastnice pokládá za vhodné nejprve v obecné rovině uvést, že ve své rozhodovací praxi v otázkách souvisejících s podjatostí jeho soudců mimo jiné zaujal postoj, dle něhož funkce soudce Ústavního soudu má zvláštní povahu, v rámci které jsou na jeho osobu kladeny vysoké nároky, a to jednak v podobě věkové hranice, jednak v podobě požadovaného vzdělání, bezúhonnosti a odborné způsobilosti, které se promítají do přesného vymezení jeho práv a povinností. Řečené na ústavní úrovni zachycuje především ustanovení čl. 85 Ústavy České republiky a na úrovni zákonné od něj odvozené ustanovení §4 zákona o Ústavním soudu, které stanovuje neslučitelnost funkce soudce Ústavního soudu s jinou placenou funkcí nebo jinou výdělečnou činností, s výjimkou správy vlastního majetku, činnosti vědecké, pedagogické, literární a umělecké, jakož i neslučitelnost s členstvím v politické straně nebo v politickém hnutí.
18. Z nastíněných požadavků a současně i limitů, vytýčených soudci Ústavního soudu pro výkon jeho funkce, vyplývá, že u něj není možné předpokládat absenci jakýchkoli profesních vztahů, jelikož je zřejmé, že v rámci svého studia i profesního působení před a během výkonu funkce se setkával a bude setkávat s mnohými osobami, ať už účastníky právních vztahů nebo lidmi působícími v právnických profesích, na akademické půdě, při publikační činnosti či jiných příležitostech. Samotná existence takového vztahu bez dalšího proto není způsobilá založit u soudce Ústavního soudu podjatost. V opačném případě by totiž mohlo docházet k nadměrným překážkám v jeho rozhodovací činnosti a při plnění jeho dalších povinností. Při posuzování nestrannosti osoby soudce je proto vždy třeba vycházet z předpokladu, že se jedná o profesionála schopného oddělit svůj profesní život a soukromé zájmy od činnosti rozhodovací. Podjatost lze u soudce shledat teprve v případě, kdy je skutečně dán osobní vztah soudce k projednávané věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům (viz kupř. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1489/17 ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. I. ÚS 459/17 ze dne 14. 3. 2017).
19. Ústavní soud neshledal, že by vedlejší účastnicí popisované vazby na advokátní kancelář Frank Bold vypovídaly o osobním vztahu soudkyně Kateřiny Šimáčkové s právním zástupcem stěžovatelky, advokátem Pavlem Černým. Vedlejší účastnice totiž tento domnělý užší vztah dovozuje toliko z několika dílčích setkání soudkyně Kateřiny Šimáčkové a advokáta Pavla Černého, která se uskutečnila při různých příležitostech souvisejících s právní problematikou a jejichž povaha ani intenzita nemohou úvahy o osobním vztahu patřičně podložit.
20. Odvolává-li se vedlejší účastnice na článek ze dne 10. 11. 2015, publikovaný na internetových stránkách advokátní kanceláře Frank Bold s názvem "Setkání absolventů stáže Frank Bold očima současné stážistky", dlužno podotknout, že informace v něm obsažené vedlejší účastnice poněkud přeceňuje. Z jeho obsahu je patrné, že soudkyně Kateřina Šimáčková přijala pozvání na toto setkání absolventů stáže v prostorách jmenované advokátní kanceláře, aby zde promluvila mimo jiné o právní etice, lidské empatii a morálních hodnotách v právu, a to na pozadí svých mnohaletých zkušeností z advokacie, soudnictví i vysokoškolského prostředí. V tomto ohledu předmětná beseda s absolventy stáží u této advokátní kanceláře nijak nevybočila z výše naznačeného rámce kontaktů soudce Ústavního soudu s právnickou veřejností.
21. Poukaz vedlejší účastnice na úryvek z citovaného sloupku, z nějž se dle ní podává, že soudkyně Kateřina Šimáčková dlouhodobě podporuje stáž ve Frank Bold, je vytržen z kontextu, do kterého je zasazen. V něm se totiž hovoří o tom, že "[d]oktorka Šimáčková velmi podporuje různé právní kliniky a stáže pro nevládní organizace, protože je přesvědčená o tom, že emotivní zážitek je při učení etice silnější než pouhá racionální úvaha. Navíc jsou právní kliniky pro studenty velmi přínosné, neboť člověk pozná právo v praxi a hodně se toho naučí sám o sobě". Již odtud je zřejmé, že vyřčená podpora stážím ve Frank Bold není důkazem o jednostranné náklonnosti soudkyně Kateřiny Šimáčkové této advokátní kanceláři, nýbrž že se jedná o širší podporu obdobně zaměřených aktivit v oblasti práva obecně. Obdobně to platí o sloupku soudkyně Kateřiny Šimáčkové v příručce "Frank Bold Právní stáž" z roku 2016, na nějž vedlejší účastnice upozornila.
22. Snaží-li se vedlejší účastnice podtrhnout neformální charakter vztahu soudkyně Kateřiny Šimáčkové a advokáta Pavla Černého fotografiemi zachycujícími diskuzi mezi nimi "u sklenky vína" na uvedeném setkání, sluší se poznamenat, že pro všechny účastníky setkání bylo připraveno občerstvení, jak lze bez obtíží seznat ze snímků v připojené fotogalerii. Obstarání pohoštění pro hosty je přitom ze strany organizátorů podobných besed, konferencí, seminářů apod. naprosto obvyklé, a nelze v něm ještě spatřovat snahu o navázání s nimi blízkých vzájemných vztahů či o jejich ovlivnění
23. Ústavní soud nepřisvědčil ani zmínce vedlejší účastnice o pozvánce k přihlášce na stáž u Frank Bold, na níž je umístěna jedna z fotografií z výše rozebraného setkání absolventů stáže v listopadu 2015, zachycující soudkyni Kateřinu Šimáčkovou v debatě se stážisty, potažmo absolventy stáže. Je logické, že advokátní kancelář tu usiluje o pokud možno nejlepší upoutávku na své aktivity, takže záběr na zajímavého hosta obdobných setkání, zvláště pak z řad osobností veřejného života, na pozvánce je pochopitelný. Nesvědčí ale o vzájemném propojení, jež by zavdalo pochyby o nestrannosti soudce Ústavního soudu. Bez významu tu není ani časové hledisko. Vedlejší účastnice vyjma přítomnosti soudkyně Kateřiny Šimáčkové na zmíněné akci v listopadu 2015 a příručky z roku 2016 žádné její další podobné "angažmá" u Frank Bold nezaznamenala.
24. Za bezcenné je nutno považovat i poznatky vedlejší účastnice o tom, že dne 16. 10. 2018 se jak soudkyně Kateřina Šimáčková, tak i advokát Pavel Černý aktivně zúčastnili konference "Základní lidské právo na příznivé životní prostředí", jakož i o tom, že oba jsou aktivními lektory tzv. školy lidských práv. Ani v tomto případě se vystupování soudkyně Kateřiny Šimáčkové nevymyká ze shora představených a judikaturou aprobovaných mimosoudních aktivit soudce Ústavního soudu. Pouhá kongruence jejích zájmů a zájmů advokáta Pavla Černého o určité oblasti práva nemůže vytvořit byť i dojem o jejich bližším osobním vztahu, nehledě na to, že zmíněná konference se konala s nezanedbatelným časovým odstupem od vedlejší účastnicí zvýrazněné účasti na setkání absolventů stáže ve Frank Bold v závěru roku 2015.
25. Ve stejném duchu je třeba posuzovat i jejich názorovou shodu stran hodnocení amnestie prezidenta republiky v roce 2013 po odborné stránce, z níž na osobní vztahy mezi nimi z povahy věci usuzovat nelze. O nahodilosti souznění těchto právních názorů soudkyně Kateřiny Šimáčkové a advokáta Pavla Černého ostatně svědčí i to, že Kateřina Šimáčková se v minulosti v rámci rozhodovací činnosti Ústavního soudu sama podílela na přijetí rozhodnutí, jimiž nebylo vyhověno ústavním stížnostem fyzických či právnických osob, právně zastoupených nynějším právním zástupcem stěžovatelky. Jako příklad lze uvést usnesení sp. zn. I. ÚS 2152/15 ze dne 25. 11. 2015, jímž byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta ústavní stížnost fyzické osoby, zastoupené právě advokátem Pavlem Černým, směřující proti rozhodnutím správních soudů. Nejenže Kateřina Šimáčková byla členem senátu, který takto jednomyslně rozhodl (srov. §19 odst. 2 zákona o Ústavním soudu), zároveň však byla dokonce soudkyní zpravodajkou, tedy soudkyní, jíž byla věc přidělena k vyřízení. Z datace rozhodnutí je zároveň dobře patrné, že k jeho přijetí došlo krátce po účasti soudkyně Kateřiny Šimáčkové na vedlejší účastnicí "kritizovaném" setkání absolventů stáže u advokátní kanceláře Frank Bold. I proto nemá první senát Ústavního soudu pochybnosti o nepodjatém přístupu soudkyně Kateřiny Šimáčkové k rozhodovacímu procesu o nyní podané ústavní stížnosti.
26. Konečně posledním pomyslným střípkem do mozaiky, mající dle vedlejší účastnice podat ucelený obraz o podjatosti soudkyně Kateřiny Šimáčkové, není ani její zmínka o Frank Bold v rámci videa, zveřejněného na kanálu YouTube Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně dne 3. 11. 2020. Jednak se jedná o nahrávku oslovující případné zájemce o studium na této fakultě z pozice jejího vyučujícího, a nikoli soudkyně Ústavního soudu, jednak Frank Bold (z. s.) je v ní uvedena příkladmo, vedle Ligy lidských práv, pouze coby jedna z vícero nevládních organizací zabývajících se ochranou lidských práv, jejichž právní případy z praxe jsou používány pro studijní účely předmětu "Lidská práva v aplikační praxi". Krom toho zmínka o tomto předmětu ve videu vůbec není jeho ani jediným, ani dominujícím prvkem, nýbrž je prezentována jako jedna z vícero výhod, které studium na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně dle názoru soudkyně Kateřiny Šimáčkové přináší a jejichž prostřednictvím může fakulta nabídnout uchazečům o studium na ní kvalitní vzdělání. Ani odtud nelze na možný bližší vztah s právním zástupcem stěžovatelky usuzovat.
27. Ve světle řečeného tudíž první senát Ústavního soudu uzavřel, že vedlejší účastnicí uváděné skutečnosti jednotlivě ani ve svém souhrnu nevedou k závěru o podjatosti soudkyně Kateřiny Šimáčkové jako spolurozhodujícího člena druhého senátu ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 2765/20, pročež námitce podjatosti nevyhověl a rozhodl, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. března 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu