ECLI:CZ:US:2021:2.US.3248.20.1
sp. zn. II. ÚS 3248/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti 1) Ing. Jaromíra Houžvičky, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. září 2020 č. j. 4 Afs 171/2020-31 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. května 2020 č. j. 15 Af 29/2019-49, spojenou s návrhem na "odstranění povinného zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky (jejich osvobozením)", za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 19. 11. 2020 se stěžovatel s tvrzením o porušení práva na spravedlivý proces domáhal zrušení shora označených usnesení správních soudů. Z napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu, připojeného k ústavní stížnosti, se podává, že jím Nejvyšší správní soud podle §47 písm. c) soudního řádu správního ve spojení s §120 téhož zákona zastavil řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. května 2020 č. j. 15 Af 29/2019-49 z důvodu nezaplacení soudního poplatku.
2. S ústavní stížností stěžovatel spojil návrh, aby Ústavní soud odstranil z právních předpisů, které blíže nespecifikoval, povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky; pro případ nevyhovění požádal o "umožnění ustanovení advokáta ČAK".
3. Podle ustanovení §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být fyzické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatel však při podání posuzované ústavní stížnosti právně zastoupen nebyl.
4. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení §41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
5. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel se obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž byl vícekrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny. Stěžovatel byl též výslovně informován o tom, že Ústavní soud zástupce pro řízení neustanovuje. Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatel byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Stěžovatel však i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, přestože z mu z již odmítnutých ústavních stížností musí být důsledky neodstranění vad návrhu zcela zřejmé.
6. V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým; tak se také stalo v posuzovaném případě.
7. Za dané situace, shodně jako v řadě dřívějších věcí téhož stěžovatele (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 4014/19 ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. I. ÚS 273/20 ze dne 3. 2. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1317/20 ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. I. ÚS 1488/20 ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. III. ÚS 2735/20 ze dne 3. 11. 2020 a desítky dalších, všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), Ústavní soud shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
8. Společně s ústavní stížností stěžovatel podal návrh na zrušení ustanovení právních předpisů, upravujících povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační stížnosti a ústavní stížnosti a jejich zpoplatnění soudními poplatky. Z ustanovení §74 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydanému na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části a tento návrh "sdílí osud" ústavní stížnosti. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu ustanovení §74 zákona o Ústavním soudu. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 101/95 ze dne 3. 10. 1995, U 22/4 SbNU 351).
9. Návrh na zrušení výše uvedených zákonných, byť blíže nespecifikovaných, ustanovení Ústavní soud odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. ledna 2021
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka