ECLI:CZ:US:2021:2.US.3492.20.1
sp. zn. II. ÚS 3492/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti, kterou podal R. M., t. č. Věznice Horní Slavkov, proti usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 25. listopadu 2020 sp. zn. 19 T 32/2018, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 15. 12. 2020, stěžovatel podle ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva, a to právo na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a právo podle čl. 8 odst. 2 Úmluvy.
2. Napadeným rozhodnutím Okresní soud v Sokolově podle §283 písm. d) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, zamítl návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení jako nedůvodný.
3. Dříve než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí ověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu.
4. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3). Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný.
5. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita k jiným procesním prostředkům, které zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práva, což znamená, že k jejímu věcnému projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky (efektivně) vyčerpal.
6. V posuzované věci byla proti usnesení napadenému ústavní stížností přípustná stížnost. Z veřejně dostupného výpisu událostí v řízení pod sp. zn. 19 T 32/2018 Ústavní soud ověřil, že příslušná stížnost byla podána a dne 29. 12. 2020 bylo pod sp. zn. 7 To 395/2020 u Krajského soudu v Plzni zahájeno řízení o opravném prostředku.
7. Ústavní soud dovodil, že v nyní posuzovaném případě se jedná o nepřípustnou ústavní stížnost, jelikož řízení o povolení obnovy řízení dosud nebylo skončeno. Stěžovatel nedostál požadavku subsidiarity ústavní stížnosti, tj. před jejím podáním nevyčerpal všechny dostupné procesní prostředky k ochraně svých práv a ústavní stížnost podal předčasně. Z tohoto důvodu Ústavní soud považoval za bezpředmětné vyzývat stěžovatele k doplnění plné moci k zastupování před Ústavním soudem.
8. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. ledna 2021
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj