ECLI:CZ:US:2021:2.US.3512.20.1
sp. zn. II. ÚS 3512/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti obchodní společnosti Prosper Golf Resort a.s., sídlem Umělecká 305/1, Ostrava, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, sídlem Sokolská 1788/60, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. srpna 2020 č. j. 15 Co 240/2020-445, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Golferia House, a.s., sídlem Čeladná 741, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 17. 12. 2020, navrhuje stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedeného usnesení z důvodu tvrzeného porušení jejího základního práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
II.
Shrnutí řízení před obecnými soudy
2. K žalobě vedlejší účastnice z rušené držby byla stěžovatelce usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku (dále jen "okresní soud") ze dne 1. 6. 2020 č. j. 9 C 155/2020-180 uložena povinnost a) zdržet se rušení držby, spočívající v právu vedlejší účastnice chodit a jezdit motorovými a nemotorovými vozidly přes celý pozemek stěžovatelky parc. č. 293/37 v k. ú. Čeladná, zapsaný v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, pracoviště Frýdek-Místek, obec Čeladná, na LV č. 3258, (dále jen "předmětný pozemek"), a b) obnovit předešlý stav, tj. zejména odstranit z tohoto pozemku dva kamionové návěsy, šest kusů dřevěných palet s betonovými žlaby, osmnáct kulatých balíků sena, mobilní oplocení ustavené do betonové konstrukce opatřené značkou zákazu zastavení s upozorněním, že jde o soukromý pozemek, na kterém platí zákaz parkování bez souhlasu stěžovatelky jako vlastníka, a to spolu s touto betonovou konstrukcí. Usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") ze dne 5. 8. 2020 č. j. 15 Co 240/2020-445 bylo usnesení okresního soudu potvrzeno, a to s výjimkou povinnosti odstranit jeden z návěsů. V této části byl návrh zamítnut.
3. Krajský soud uvedl, že žaloba z rušené držby není žalobou o právu, nýbrž o faktickém stavu, a posesorní ochrana může být poskytnuta i tam, kde je zjevné, že žalobci žádné subjektivní právo nepřísluší. Soud proto v řízení o této žalobě není oprávněn zkoumat právní otázky týkající se oprávněnosti, řádnosti či poctivosti držby a omezí se jen na zjištění skutkového stavu. Vyhovující usnesení o žalobě sice nemá dočasný a zatímní charakter, nepředstavuje však překážku věci pravomocně rozhodnuté ve vztahu k pozdější petitorní žalobě.
4. V posuzované věci nebylo sporné, že předmětný pozemek je ve vlastnictví stěžovatelky. Obecné soudy učinily zjištění, že stěžovatelka zřídila smlouvou ze dne 19. 10. 2016 ve prospěch vedlejší účastnice na dobu neurčitou věcné břemeno služebnosti chůze a jízdy motorovými i nemotorovými vozidly přes celý tento pozemek, které doposud nebylo zrušeno ani změněno. Vedlejší účastnice přitom uvedené právo také realizovala po dobu přibližně 10 měsíců až do 20. 5. 2020, kdy stěžovatelka na předmětném pozemku umístila návěs kamionu a na hranici tohoto pozemku jedno pole mobilního oplocení ustavené do betonové konstrukce. Dne 22. 5. 2020 přistavila další návěs od kamionu a na předmětný pozemek vyskládala a rozmístila 6 kusů dřevěných palet s betonovými žlaby. Dne 24. 5. 2020 pak na tento pozemek vyskládala objemné kulaté balíky sena v počtu 18 kusů. Podle krajského soudu byla těmito rušebními zásahy ze strany stěžovatelky svémocně narušena poslední držba práva a vedlejší účastnice se prostřednictvím žaloby z rušené držby důvodně dovolala soudní ochrany. Vyhovění této žalobě nikterak nebrání stěžovatelce, aby zahájila petitorní řízení, v němž by se domáhala ochrany před tvrzeným neoprávněným zásahem do jejího vlastnického práva k předmětnému pozemku tím, že vedlejší účastnice na něm parkuje, dělá si z něj staveniště apod.
III.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka vytýká napadenému usnesení, že krajský soud jím přiznal posesorní ochranu faktickému stavu, kdy si vedlejší účastnice nad rámec služebnosti dělá z předmětného pozemku bez jakéhokoli právního důvodu parkoviště, skladiště a staveniště. Vedlejší účastnice je po předmětném pozemku oprávněna chodit a jezdit, nikoli však jinak zasahovat do vlastnického práva stěžovatelky. Není tak například oprávněna na tomto pozemku s projíždějícím vozidlem zaparkovat a ponechat jej na něm nebo si z tohoto pozemku udělat parkoviště náležející k jejímu obytnému domu a vyzývat třetí osoby k parkování osobních vozidel na něm. Dne 22. 6. 2018 udělila stěžovatelka vedlejší účastnici souhlas k užívání pozemku i parkováním a skladováním za účelem zřízení staveniště pro výstavbu apartmánového domu, a to do 30. 6. 2019. Vedlejší účastnice ale toto vstřícné gesto využívá za účelem jejího vypuzení z držby vlastnického práva. Počínaje dnem 1. 7. 2019 byla stěžovatelka opět oprávněna k plnému a nerušenému výkonu vlastnického práva, s výjimkou povinnosti strpět (pouze) chůzi a jízdu vedlejší účastnice přes pozemek. V souladu s dobrými mravy a potřebou panujícího pozemku vymezila vedlejší účastnici služebnosti odpovídající cestu, v případě neoprávněného parkování, skladování a umísťování stavební techniky nicméně nemůže být o žádném právu vedlejší účastnice řeč, natož o držbě práva. Stěžovatelka je přesvědčena, že se podle §1006 občanského zákoníku mohla vzepřít proti svémocnému rušení její držby. Vedlejší účastnice zastřela pravou povahu své žaloby, když žádala obecné soudy o ochranu držby práva ze služebnosti chůze a jízdy, ačkoli ve skutečnosti se chtěla domoci toho, aby na předmětném pozemku mohla i nadále nerušeně parkovat a skladovat stavební techniku. Tím mělo dojít k nepřípustnému omezení vlastnického práva stěžovatelky k tomuto pozemku.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost je přípustná [stěžovatelka neměla k dispozici další zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
V.
Vlastní posouzení
7. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelky a napadeným usnesením, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
9. Napadeným usnesením bylo v řízení vedeném podle §176 a násl. občanského soudního řádu rozhodnuto o žalobě vedlejší účastnice z rušené držby a stěžovatelce byla podle §1007 odst. 1 občanského zákoníku uložena povinnost zdržet se dalšího vypuzení vedlejší účastnice z držby jejího práva chůze a jízdy motorovými i nemotorovými vozidly přes celý předmětný pozemek a obnovit původní stav. Podstatou ústavní stížnosti jsou námitky stěžovatelky vůči tomuto rozhodnutí, které se ve své podstatě týkají otázky rozsahu práva vedlejší účastnice odpovídajícího uvedené služebnosti. Jak ovšem uvedl již krajský soud, předmětem řízení, v němž bylo vydáno napadené usnesení, byla toliko ochrana pokojného stavu předcházejícího rušebním zásahům ze strany stěžovatelky, a nikoli ochrana práva. Tento pokojný stav byl ze strany obecných soudů řádně zjištěn a stejně tak bylo vyvráceno, že by u vedlejší účastnice šlo o nepravou držbu práva nebo o vypuzení z držby nastalé v době, kdy stěžovatelka sama mohla podat žalobu na ochranu nebo na uchování držby. Krajský soud v této souvislosti uvedl, že za situace časové prodlevy v délce trvání téměř 10 měsíců stěžovatelka nebyla oprávněna přikročit k svémocné ochraně své držby a danou situaci měla řešit soudní cestou. Napadené usnesení jí ostatně nebrání domáhat se žalobou ochrany svého vlastnického práva proti jí tvrzenému neoprávněnému zásahu ze strany vedlejší účastnice.
10. Ústavní soud neshledal v argumentaci stěžovatelky žádnou skutečnost, která by zpochybňovala skutková zjištění či právní závěry obecných soudů v tom smyslu, že by v nich bylo možné spatřovat porušení jejího základního práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny nebo jejího vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí její ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. ledna 2021
Ludvík David v. r.
předseda senátu