ECLI:CZ:US:2021:3.US.1074.21.1
sp. zn. III. ÚS 1074/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele E. B. S., zastoupeného JUDr. Klárou A. Samkovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Španělská 742/6, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. února 2021 č. j. 17 Co 234/2020-1737 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. května 2020 č. j. 0 Nc 17002/2017-1601, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a J. S. a nezletilého D. B. S., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro jejich rozpor s čl. 90 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") udělil souhlas za stěžovatele (otce) k zápisu a docházce nezletilého vedlejšího účastníka do Mateřské školy A, počínaje školním rokem 2019/2020 (I. výrok), zamítl návrh stěžovatele na udělení souhlasu za první vedlejší účastnici (matku) k přihlášení nezletilého k předškolnímu vzdělávání do mateřské školy B, počínaje 1. 9. 2020 a že první vedlejší účastnice je povinna strpět, že nezletilý nebude navštěvovat mateřskou školu ve dnech, kdy je v péči stěžovatele a ve dnech styku stěžovatele s nezletilým (II. výrok) a uložil stěžovateli uhradit první vedlejší účastnici náklady řízení (III. výrok).
3. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu v I. výroku potvrdil, ve II. výroku ho změnil jen tak, že je první vedlejší účastnice povinna strpět, že nezletilý nebude ve školním roce 2020/2021 navštěvovat mateřskou školu ve dnech, kdy je v péči stěžovatele a ve dnech jejich styku, jinak ho potvrdil (I. výrok); dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů nalézacího ani odvolacího řízení (II. a III. výrok). Městský soud rekapituloval, že rodiče se na výběru mateřské školy nedohodli, první vedlejší účastnice však ještě před podáním návrhu k soudu učinila kroky k tomuto výběru a snažila se záležitost projednat se stěžovatelem a dohodnout se s ním, avšak neúspěšně. Stěžovatel sice učinil vlastní návrh na výběr mateřské školy C, nicméně ten nebyl z důvodu nedostatku volné kapacity realizovatelný. V Mateřské škole A, kterou nezletilý započal na základě předběžného opatření od září 2019 navštěvovat, si zvykl a je tam spokojený, přičemž stěžovatel soudu předložil návrh na výběr jiné mateřské školy (B) až na konci května 2020. Za popsané situace obvodní soud postupoval správně, přihlédl-li nejen k charakteristikám rodiči navrhovaných školek, ale též k tomu, že je v zájmu nezletilého zachovat určitou stabilitu poměrů a nevytrhávat ho z prostředí, v němž si již zvykl. K návrhu podanému stěžovatelem městský soud uvedl, že jeho problematičnost spočívá v tom, že byl učiněn až se značným časovým odstupem, tj. poté, co se nezletilý ve stávající školce již adaptoval. Tento návrh byl navíc pro první vedlejší účastnici i opatrovníka překvapivý, neboť otázky s ním spojené, zejména výše a úhrada školného za stěžovatelem navrhovanou školku, nebyly předem vůbec projednány. K námitkám stěžovatele ohledně potřeby rozvíjet u nezletilého jeho "britskou část identity" soud uvedl, že bilingvní není ani jedna z rodiči navrhovaných školek. Mateřská škola A nabízí alespoň odpolední výuku angličtiny. Na rozdíl od obvodního soudu pak měl městský soud za to, že dokud nezletilý nepodléhá povinnému předškolnímu vzdělávání, bylo možno vyhovět návrhu stěžovatele, aby ve dnech, kdy je v jeho péči a ve dnech styku s ním nemusel nezletilý navštěvovat mateřskou školu.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjadřuje nesouhlas předně s tím, aby nezletilý v tak nízkém věku vůbec do mateřské školy docházel (v době nástupu byly nezletilému 3 roky) a namítá, že zájem nezletilého byl podřízen zájmu první vedlejší účastnice, která se chtěla vrátit do zaměstnání. Stěžovatel nadto sám navrhoval vhodnější zařízení, soudy je však nevzaly v potaz a s jeho návrhem se odmítly vypořádat. Nezletilý je bilingvní, v první vedlejší účastnicí vybrané mateřské škole se však nemůže po této stránce rozvíjet. Stěžovatel má též za to, že předběžné opatření, kterým mu bylo uloženo strpět docházku nezletilého do Mateřské školy A, bylo de facto rozhodnutím konečným, neboť předurčilo výsledek nynějšího řízení.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Po přezkoumání napadených rozhodnutí z hlediska stěžovatelem uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Ústavní soud předesílá, že není oprávněn zasahovat do rozhodovací pravomoci soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83, čl. 90 až čl. 92 Ústavy). Nepřísluší mu výkon přezkumného dohledu nad činností těchto soudů v rovině běžných zákonů. Ústavní soud zároveň zdůrazňuje zásadu minimalizace svých zásahů a zásadu sebeomezení při využívání svých kasačních pravomocí. Kasační zásah Ústavního soudu vůči rozhodnutím obecných soudů z podnětu individuální ústavní stížnosti připadá v úvahu jen tehdy, když napadeným rozhodnutím došlo k porušení subjektivních základních práv a svobod stěžovatele.
8. O to zdrženlivěji Ústavní soud přistupuje k přezkumu soudních rozhodnutí v rodinných věcech. Tato zdrženlivost se odráží mimo jiné v tom, že ve věcech upravených v druhé části zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není - s jistými výjimkami - proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání jako mimořádný opravný prostředek. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak velmi zúžen, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc koncentruje pouze na posouzení toho, zda se v případě napadeného rozhodnutí nejedná o zcela extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, resp. které by jinak negovalo právo účastníka řízení na spravedlivý proces. Žádného takovéhoto pochybení se však soudy v posuzované věci nedopustily.
9. K námitkám stěžovatele lze souhrnně uvést, že většina z nich byla dostatečně vypořádána již městským soudem, neboť stěžovatel je vznesl ve stejné podobě již ve svém odvolání; zbývající z nich pak nemají oporu v napadených rozhodnutích.
10. Soudy se náležitě vypořádaly s nesouhlasem stěžovatele s nástupem nezletilého do mateřské školy, když po posouzení věci konstatovaly, že je naopak v zájmu nezletilého, aby se od raného věku začlenil do kolektivu vrstevníků, budoval si s nimi vztahy a učil se novým věcem. Dle soudy provedeného dokazování je nezletilý ve stávající školce spokojený, podařilo se mu začlenit se a najít si kamarády. Shledaly-li soudy za popsané situace, že docházka nezletilého do mateřské školy je v jeho nejlepším zájmu, nespatřuje Ústavní soud důvod do jejich posouzení, které považuje za rozumné, nijak zasahovat.
11. Dále není pravdou, že by se soudy odmítly zabývat návrhem stěžovatele na nahrazení souhlasu první vedlejší účastnice s nástupem nezletilého do jím vybrané mateřské školy. Z napadených rozhodnutí se naopak podává, že oba soudy se návrhem stěžovatele zabývaly a srozumitelně a jasně mu vysvětlily, z jakých důvodů mu nebylo možno vyhovět (srov. bod 15 odůvodnění rozsudku obvodního soudu a bod 11 odůvodnění rozsudku městského soudu).
12. Totéž platí i o dalších - nyní stěžovatelem znovu předkládaných - námitkách ohledně nevhodnosti stávající mateřské školy z důvodu nemožnosti rozvoje nezletilého v obou jeho mateřských jazycích. Z rozhodnutí městského soudu je zřejmé, že obě navrhované školy z tohoto pohledu hodnoceny byly, přičemž bylo uzavřeno, že bilingvní není ani jedna z nich. Stěžovatelovo tvrzení, že nezletilému není ve stávající "české" mateřské škole umožněno plně se rozvíjet v obou jazycích, tak platí stejně tak pro jím navrhovanou mateřskou školu, v níž probíhá komunikace naopak výhradně v angličtině.
13. Porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv Ústavní soud nespatřuje konečně ani v tom, že by obvodním soudem vydané předběžné opatření ze dne 22. 5. 2019, jímž byla stěžovateli uložena povinnost strpět docházku nezletilého do Mateřské školy A, fakticky (a dle stěžovatele nepřípustně) předurčilo rozhodnutí ve věci samé. Ústavní soud shrnuje, že stěžovateli nic nebránilo, aby aktivně a zavčasu usiloval o přeřazení nezletilého do dle něj vhodnějšího zařízení. Neučinil-li tak, respektive rozhodl-li se tak učinit až po uplynutí více než osmi měsíců od nástupu nezletilého do mateřské školy určené předběžným opatřením, nelze v postupu soudů, které za těchto okolností považovaly ponechání nezletilého v této mateřské škole za pro něj nejvhodnější řešení, spatřovat jakýkoliv prvek protiústavnosti.
14. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. května 2021
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu