ECLI:CZ:US:2021:3.US.2032.21.1
sp. zn. III. ÚS 2032/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Luďka Kratochvíla, zastoupeného advokátem JUDr. Ing. Martinem Dirhanem, sídlem Chvalova 1696/10, Praha 3, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. května 2021 č. j. 16 Co 346/2019-421, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení, a obchodní společnosti ADRAS REALITY, s. r. o., sídlem Sokolská 576/21, Olomouc, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") s tvrzením, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny a právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud ve Vyškově (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 12. 9. 2019 č. j. 11 C 23/2018-178 rozhodl o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví stěžovatele a vedlejší účastnice k nemovitostem, které přikázal do výlučného vlastnictví stěžovatele (výrok I.). V rámci vypořádání spoluvlastnictví okresní soud uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 1 022 162 Kč (výrok II.) a přiznal mu náhradu nákladů soudního řízení ve výši 110 179,30 Kč (výrok III.).
3. Krajský soud napadeným usnesením zrušil rozsudek okresního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Okresnímu soudu zejména vytkl, že pochybil při stanovení výše přiměřené náhrady vyplácené vedlejší účastnici, jejíž účast ve spoluvlastnickém vztahu byla soudním rozhodnutím ukončena. Okresní soud vycházel toliko z více než dva roky starého znaleckého posudku, který podle krajského soudu již neodráží aktuální obvyklou cenu sporných nemovitostí. Na současné obvyklé ceně nemovitostí se účastnici řízení neshodli, o smírné řešení se pokusil krajský soud bez úspěchu.
4. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v předmětné věci splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a dospěl k závěru, že tomu tak není.
5. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je vybudováno především na přezkumu věcí pravomocně skončených. Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítne Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
6. Napadeným usnesením krajského soudu byl rozsudek okresního soudu zrušen a věc vrácena zpět k dalšímu řízení, které stále probíhá, jak ostatně vyplývá i z přípisu okresního soudu ze dne 9. 8. 2021 (č. l. 11 spisu). V daném stadiu civilního řízení není Ústavní soud povolán k námitkám předestřeným stěžovatelem v ústavní stížnosti vyvozovat žádné závěry, neboť zde nejsou dána pravomocná rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jež by byla schopna sama o sobě zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatele. Jelikož řízení ve věci nebylo skončeno napadeným rozhodnutím krajského soudu, ale stále běží, nedošlo dosud k vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu (včetně podání dovolání k Nejvyššímu soudu), a podaná ústavní stížnost je proto nepřípustná podle §75 odst. 1 téhož zákona. V dané věci nejsou splněny ani výjimečné předpoklady přijetí ústavní stížnosti vymezené v §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, na které stěžovatel ostatně ani nepoukazuje.
7. Pro výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2021
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v. r.
soudce zpravodaj