ECLI:CZ:US:2021:3.US.32.21.1
sp. zn. III. ÚS 32/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti Ing. Jiřího Bělohlávka, zastoupeného Mgr. Bc. Lukášem Bělským, advokátem, sídlem Domažlická 1256/1, Praha 3 - Žižkov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. listopadu 2020 č. j. 10 As 148/2020-69, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. března 2020 č. j. 51 A 39/2018-209, ve znění doplňujícího usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. března 2020 č. j. 51 A 39/2018-216 a opravného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. dubna 2020 č. j. 51 A 39/2018-218, rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 30. srpna 2018 č. j. KUJI/2018 sp. zn. 232/2018 DI-3 a rozhodnutí Městského úřadu Humpolec ze dne 7. června 2018 č. j. MUHU/31455/2017/Za s.z. STAV/4429/2017/Ob, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích, Krajského úřadu Kraje Vysočina a Městského úřadu Humpolec, jako účastníků řízení, a Jaroslavy Jírové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 6. 1. 2021, navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
II.
Shrnutí řízení před obecnými soudy
2. Rozhodnutím Městského úřadu Humpolec ze dne 7. 6. 2018 č. j. MUHU/31455/2017/Za s.z. STAV/4429/2017/Ob byla na základě žádosti vedlejší účastnice podle §129 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, dodatečně povolena stavba spočívající ve stavebních úpravách (umístění dvou kusů střešních oken a úpravě podkroví) v rodinném domě v S. Odvolání stěžovatele, vlastníka sousedního pozemku, proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto a toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 30. srpna 2018 č. j. KUJI/2018 sp. zn. 232/2018 DI-3. Posledně uvedené rozhodnutí stěžovatel napadl žalobou, jež byla zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") ze dne 11. 3. 2020 č. j. 51 A 39/2018-209, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 30. 3. 2020 č. j. 51 A 39/2018-216 a opravného usnesení téhož soudu ze dne 6. 4. 2020 č. j. 51 A 39/2018-218. Kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku krajského soudu byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2020 č. j. 10 As 148/2020-69.
3. Nejvyšší správní soud nepřisvědčil námitkám stěžovatele ohledně nesprávného obsazení příslušného senátu krajského soudu a podjatosti jeho předsedkyně. Jestliže v jeho věci rozhodoval v souladu s rozvrhem práce krajského soudu soudce Okresního soudu v Jindřichově Hradci Petr Jiřík, který byl ke krajskému soudu dočasně přidělen, je třeba ho po dobu dočasného přidělení považovat za soudce krajského soudu. V případě předsedkyně senátu Marie Trnkové nebylo (v obsahu spisu) shledáno ničeho, co by zavdalo byť jen nepatrnou příčinu k pochybnosti o jejím řádném chování (obdobně tuto otázku posoudil Nejvyšší správní soud již v průběhu řízení před krajským soudem). Podjatost přitom nelze spatřovat ani v tom, že krajský soud stěžovateli nevyhověl. Dále Nejvyšší správní soud neshledal, že by instalace nových střešních oken vedla k mimořádnému obtěžování stěžovatele, a v tomto ohledu považoval provedené dokazování za postačující. K námitce nesouladu provedených stavebních úprav s požadavky na vzájemné odstupy staveb zdůraznil, že provedení stavebních úprav není umístěním nové stavby do území, ani jejím rozšířením, zvýšením či přistavením. Rozestup mezi domem stěžovatele a domem, jehož se stavební úpravy týkají, se nijak nezměnil, a to, že vzdálenost mezi nimi je jen zhruba 6 m, neznamená, že by nebylo možné provést stavební úpravy, které vzájemný odstup mezi domy nijak nemění. Nebyly zjištěny nedostatky projektové dokumentace, ani vady řízení, které by měly vliv na zákonnost rozhodnutí o dodatečném povolení stavebních úprav.
III.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti setrval na svém stanovisku o nesprávném obsazení soudu, neboť soudce Petr Jiřík za situace, kdy nebyl řádně přidělen ke krajskému soudu, neměl rozhodovat v dané věci. Rovněž namítl podjatost soudkyně Marie Trnkové, která jako předsedkyně nebo členka senátu rozhodovala i v jiných věcech stěžovatele, přičemž vždy byly jeho žaloby zamítnuty. Stěžovatel se domnívá, že jsou jí jeho věci účelově přidělovány, pročež vůči ní opakovaně vznášel námitky podjatosti. Uvedená soudkyně měla stěžovateli odnímat slovo a znemožňovat mu vyjádřit se. Dále stěžovatel namítal, že bylo porušeno jeho právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Uživatelé stavby, které se týkají dodatečně povolené stavební úpravy, totiž mohou pozorovat, co dělá v koupelně. Tento zásah vnímá jako mimořádné obtěžování a nelze po něm vyžadovat, aby sám provedl opatření proti tomuto zasahování, tedy aby si pořídil záclony či závěsy. Zahájením rekonstrukce bez řízení provedeného stavebním úřadem došlo ke zneužití práva, které by v případě řádného postupu nebylo možné a nemělo by požívat soudní ochrany. Stěžovatel opětovně zdůrazňuje, že je porušován §25 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 269/2009 Sb., podle něhož vzájemné odstupy mezi stavbami musí splňovat požadavky mj. na kvalitu prostředí. Dále poukázal na rozporuplnou projektovou dokumentaci, resp. její neúplnost. Stěžovatel nesouhlasí ani s hodnocením Nejvyššího správního soudu ohledně jeho nevpuštění do domu vedlejší účastnice během řízení o odstranění stavby, tedy, že toto nemělo vliv na zákonnost rozhodnutí o dodatečném povolení stavebních úprav. Závěrem stěžovatel uvedl důkazní návrhy, kterým nebylo ze strany správních soudů vyhověno, čímž mělo rovněž dojít k porušení jeho základního práva na soudní ochranu.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost je přípustná [stěžovatel neměl k dispozici další zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
V.
Vlastní posouzení
6. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatele a napadenými rozhodnutími, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
8. Ústavní soud konstatuje, že s veškerými námitkami stěžovatele, ať už se týkaly nesprávného obsazení senátu krajského soudu, podjatosti předsedkyně tohoto senátu či zákonnosti napadených správních rozhodnutí, včetně nesprávnosti v nich provedeného výkladu podústavního práva a vad řízení předcházejícího jejich vydání, se náležitě a přesvědčivě vypořádal již Nejvyšší správní soud. V tomto ohledu plně postačuje odkázat na odůvodnění jeho rozsudku, jehož stěžejní závěry jsou shrnuty v úvodní části tohoto usnesení a jimž, podle Ústavního soudu, pokud jde o hlediska jím prováděného ústavněprávního přezkumu, nelze nic vytknout, ani k nim není třeba cokoli dodávat. Za této situace není nezbytné tyto závěry ani znovu obsáhle reprodukovat.
9. Protože napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení základního práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, ani jiného jeho ústavně zaručeného základního práva, Ústavní soud rozhodl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí jeho ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. ledna 2021
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu