ECLI:CZ:US:2021:3.US.3598.20.1
sp. zn. III. ÚS 3598/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Petry Jadrníčkové, zastoupené advokátem Mgr. et Mgr. Tomášem Chlebkem, se sídlem Lesní 1828, Frýdek-Místek, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 10. 11. 2020, č. j. 6 To 325/2020-325, a usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 5. 10. 2020, č. j. 34 T 52/2020-314, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně a Okresního soudu ve Zlíně, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně (dále jen "krajský soud") a Okresního soudu ve Zlíně (dále jen "okresní soud"), neboť má za to, že jimi došlo k porušení jejího práva získávat prostředky pro své životní potřeby prací podle čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na spravedlivou odměnu za práci podle čl. 28 Listiny a práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Stěžovatelka návrhem ze dne 11. 5. 2020 u okresního soudu jako ustanovená obhájkyně uplatnila nárok na přiznání odměny a hotových výdajů v celkové výši 36 280 Kč + 21 % DPH. Napadeným usnesením okresního soudu bylo rozhodnuto, že se stěžovatelce přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 32 400 Kč + 21 % DPH, tzn. v základu o 3 880 Kč nižší oproti stěžovatelčině návrhu. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka stížnost. Napadeným usnesením krajského soudu však byla stížnost stěžovatelky zamítnuta. Bližší obsah napadených rozhodnutí je účastníkům znám, proto jej Ústavní soud blíže nerekapituluje.
3. Stěžovatelka je přesvědčena, že rozhodovací činností obecných soudů došlo k procesnímu excesu. Namítá totiž, že za úkon časově náročný ve smyslu ustanovení §12 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "advokátní tarif") lze i podle ustálené judikatury a soudní praxe považovat takový úkon, který bude vykonáván mimo stanovenou pracovní dobu advokátní kanceláře, tedy zpravidla v pozdních večerních a nočních hodinách, jakož i o sobotách, nedělích a svátcích. V souladu s tímto výkladem proto stěžovatelka jako ustanovená obhájkyně uplatnila mj. nárok na zvýšenou odměnu za tři úkony právní služby, které na sebe bezprostředně navazovaly (první porada s klientem vč. převzetí a přípravy zastoupení, účast na výslechu klienta, účast na vazebním zasedání), a které vykonala v sobotu, s navýšením odměny za každý úkon na dvojnásobek. Okresní soud, vědom si ustálené soudní praxe, však přikročil ke zcela nedůvodnému a překvapivému vybočení ze standardů výkladu a aplikace práva, když navýšení odměny na dvojnásobek za úkony obhájce provedené v sobotu nepřiznal s odůvodněním, že se nejednalo o úkony nijak obtížné ani časově náročné. S touto argumentací však stěžovatelka nesouhlasí.
4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, resp. v rozhodnutí je završujícím, nebyla porušena ústavní práva účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno ústavně souladně a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů však Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal.
5. Z pohledu posouzení námitek stěžovatelky je nutno především uvést, že ústavní stížnost směřuje proti výroku rozhodnutí, který se vztahuje k odměně za zastupování, tj. k nákladům řízení, a to ve výši tzv. bagatelní částky. Ústavní soud přitom již dal opakovaně ve své rozhodovací praxi najevo (viz např. usnesení ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. IV. ÚS 3247/07; veškerá judikatura zdejšího soudu dostupná z http://nalus.usoud.cz), že v takových případech, s výjimkou zcela extrémních situací, je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Co se oněch "extrémních situací" týká, jedná se zejména o případy, kdy by se obecné soudy při interpretaci ustanovení právního předpisu dopustily zcela zřejmé svévole, tedy např. by rozhodnutí vůbec neodůvodnily, anebo by se jejich závěry a odůvodnění příčily pravidlům logiky, byly by výrazem přepjatého formalismu nebo by byly jiným extrémním vybočením z obecných principů spravedlnosti.
6. Takové diskrepance však v nyní posuzované věci zjistitelné nejsou. Nebyly totiž zjištěny a ani stěžovatelkou tvrzeny konkrétní okolnosti (jako je např. majetková situace dotčeného subjektu nebo kumulativní působení dalších obdobných případů), které teprve by byly způsobilé daný případ "povýšit" na úroveň vyžadující meritorní ústavněprávní posouzení. V nyní posuzovaném případě tak nebylo z obsahu ústavní stížnosti možné dovodit, že by mohla dosáhnout ústavněprávní intenzity. Z odůvodnění napadených rozhodnutí okresního soudu a následně i krajského soudu totiž vyplývá, že při podrobném zohlednění nyní projednávané situace soudy dospěly k závěru, že nárok uplatněný stěžovatelkou jakožto ustanovenou obhájkyní obviněného není důvodný, přičemž tento svůj závěr obecné soudy dostatečně odůvodnily (viz zejm. str. 2 napadeného usnesení okresního soudu). Rovněž je třeba zdůraznit, že stěžovatelce sice okresní soud nepřiznal dvojnásobně zvýšenou odměnu za tři sobotní úkony právní služby, jak stěžovatelka sama navrhovala, ale přesto okresní soud stěžovatelce přiznal mimosmluvní odměnu zvýšenou o polovinu za každý jednotlivý úkon učiněný v sobotu, a to právě v souladu s §12 odst. 1 advokátního tarifu. V těchto závěrech proto Ústavní soud neshledává zjevný exces, který teprve by byl způsobilý vyvolat potřebu ústavněprávní revize.
7. Pro posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti Ústavní soud zohlednil rovněž další podstatný aspekt této věci. S ohledem na výši požadované částky a okolnosti případu je zřejmé, že se jedná o věc bagatelní, která zpravidla ústavněprávní roviny již z tohoto důvodu nedosahuje. Výjimkou jsou případy, kdy s ohledem na konkrétní okolnosti (jako je např. majetková situace dotčeného subjektu, potřeba sjednotit ústavněprávní výklad aplikovaných právních norem nebo kumulativní působení dalších obdobných případů) nastane potřeba meritorního přezkumu věci, případně dopustí-li se orgány veřejné moci natolik zásadních pochybení, že v jejich důsledku nastává kolize se samotnou esencí určitého ústavně zaručeného základního práva nebo svobody, zpravidla pak práva na soudní ochranu. V nyní posuzovaném případě však nebylo ani z obsahu ústavní stížnosti možné dovodit žádný relevantní argument, který by byl způsobilý povýšit tuto bagatelní věc, týkající se navíc nákladů řízení, k ústavněprávnímu meritornímu přezkumu.
8. Za dané situace proto Ústavní soud, který respektuje princip minimalizace zásahů do rozhodovací praxe obecných soudů, neshledal důvod pro zpochybnění ústavnosti napadených rozhodnutí, jelikož dospěl k závěru, že základní práva, jichž se stěžovatelka dovolává, napadenými rozhodnutími porušena nebyla. Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. ledna 2021
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu