ECLI:CZ:US:2021:4.US.2768.21.1
sp. zn. IV. ÚS 2768/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatelů Josefa Pánka, Richarda Pánka a Hany Šojslové, zastoupených Mgr. Markem Hejdukem, advokátem, sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. června 2021 č. j. 55 Co 164/2021-286, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a prof. PhDr. Jaroslava Pánka, DrSc., dr. h. c., Mgr. Jany Vondráčkové a Ph.Dr. Lucie Filipové, Ph.D., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Druhý stěžovatel a třetí stěžovatelka podávají ústavní stížnost proti v záhlaví uvedenému rozsudku v celém rozsahu, první stěžovatel podává ústavní stížnost pouze proti výrokům II. a VI. tohoto rozsudku. Stěžovatelé tvrdí, že napadeným rozhodnutím byla porušena základní práva zakotvená v čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") ze dne 29. 1. 2021 č. j. 13 C 15/2017-228 byla výrokem I. prvnímu stěžovateli jako prvnímu žalovanému uložena povinnost zaplatit prvnímu vedlejšímu účastníkovi jako žalobci a) částku ve výši 29 810,447 Kč s příslušenstvím. Výrokem II. byla prvnímu stěžovateli uložena povinnost zaplatit třetí vedlejší účastnici jako žalobkyni c) částku ve výši 7 452,6111 Kč s příslušenstvím. Výrokem III. bylo rozhodnuto, že ve vztahu mezi prvním stěžovatelem a druhou vedlejší účastnicí jako žalobkyní b) se žaloba zamítá. Výrokem IV. bylo rozhodnuto, že v rozsahu stanovení povinnosti prvnímu stěžovateli zaplatit vedlejším účastníkům dalších 35 186,0142 s příslušenstvím se žaloba zamítá. Výrokem V. bylo rozhodnuto, že druhý stěžovatel jako druhý žalovaný je povinen zaplatit prvnímu vedlejšímu účastníkovi částku ve výši 7 452,6111 Kč s příslušenstvím. Výrokem VI. byla druhému stěžovateli uložena povinnost zaplatit třetí vedlejší účastnici částku ve výši 1 863,15279 Kč s příslušenstvím. Výrokem VII. byla žaloba ve vztahu mezi druhým stěžovatelem a druhou vedlejší účastnicí zamítnuta. Výrokem VIII. bylo rozhodnuto, že v rozsahu stanovení povinnosti druhému stěžovateli zaplatit vedlejším účastníkům dalších 8 796,50607 Kč s příslušenstvím se žaloba zamítá. Výrokem IX. byla třetí stěžovatelce jako třetí žalované uložena povinnost zaplatit prvnímu vedlejšímu účastníkovi částku ve výši 7 452,6111 Kč s příslušenstvím. Výrokem X. byla třetí stěžovatelce uložena povinnost zaplatit třetí vedlejší účastnici částku ve výši 1 863,15279 Kč s příslušenstvím. Výrokem XI. byla žaloba ve vztahu mezi třetí stěžovatelkou a druhou vedlejší účastnicí zamítnuta. Výrokem XII. bylo rozhodnuto, že v rozsahu stanovení povinnosti třetí stěžovatelce zaplatit vedlejším účastníkům dalších 8 796,506 Kč s příslušenstvím se žaloba zamítá. Výroky XIII. - XVI. bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Výrokem XVII. bylo řízení co do částky 740,67 Kč s příslušenstvím ve vztahu k prvnímu stěžovateli, dále co do částky 185,17 Kč s příslušenstvím ve vztahu ke druhému stěžovateli a co do částky 185,17 Kč s příslušenstvím ve vztahu ke třetí stěžovatelce zastaveno.
3. Proti rozsudku obvodního soudu podali všichni účastníci řízení odvolání. Napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") byl rozsudek obvodního soudu změněn tak, že první stěžovatel je povinen zaplatit prvnímu vedlejšímu účastníkovi a třetí vedlejší účastnici společně a nerozdílně částku ve výši 72 449,07 Kč s příslušenstvím, druhý stěžovatel a třetí stěžovatelka jsou povinni zaplatit prvnímu vedlejšímu účastníkovi a třetí vedlejší účastnici společně a nerozdílně každý 18 112,27 Kč s příslušenstvím (výrok I.). Výroky II., III., IV. a VI. bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Výrokem V. bylo odvolací řízení ve vztahu ke druhé vedlejší účastnici zastaveno.
II.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v předmětné věci splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a dospěl k závěru, že tomu tak není.
5. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
6. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
7. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (např. usnesení ze dne 3. 12. 2003 sp. zn. I. ÚS 615/03, ze dne 21. 12. 2010 sp. zn. II. ÚS 1179/10, ze dne 13. 7. 2011 sp. zn. I. ÚS 3304/10; všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) konstatoval, že ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy představuje subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Jinými slovy, musí nastat situace, kdy se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv či svobod jiným zákonným způsobem.
8. V předmětné věci napadený rozsudek městského soudu obsahuje poučení, že proti tomuto rozsudku lze podat dovolání. Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvádějí, že první stěžovatel podal současně s touto ústavní stížností proti rozsudku městského soudu dovolání, a to v částech rozsudku městského soudu, ve kterých je toto dovolání přípustné. Dotazem na obvodní soud Ústavní soud uvedenou skutečnost ověřil s tím, že o podaném dovolání dosud nebylo Nejvyšším soudem rozhodnuto. Ostatní stěžovatelé dovolání nepodali.
9. Za dané procesní situace, kdy je proti rozsudku městského soudu přípustné dovolání, přičemž první stěžovatel dovolání podal, avšak dosud o něm nebylo rozhodnuto, a druhý stěžovatel a třetí stěžovatelka dovolání nepodali, je podaná ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatelé doposud nebo vůbec nevyčerpali všechny procesní prostředky k ochraně svého práva.
10. To platí rovněž pro ústavní stížnost prvního stěžovatele směřující jen proti nákladovým výrokům II. a VI. rozsudku městského soudu, proti kterým není dovolání ze zákona přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. Ústavní soud poukazuje na to, že výrok o náhradě nákladů řízení má k rozhodnutí o věci samé akcesorickou povahu. Jakkoliv si Ústavní soud je vědom okolnosti, že proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení není dovolání ex lege přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.], odporovalo by principu efektivity a hospodárnosti řízení, kdyby Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti, kterou je samostatně napaden pouze výrok o nákladech řízení, již nyní přezkoumával její důvodnost, jelikož by tak (byť i nepřímo) nutně předjímal i výsledek řízení o dovolání, což mu však nepřísluší (usnesení ze dne 24. 4. 2019 sp. zn. II. ÚS 870/19).
11. Ústavní soud dodává, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti prvního stěžovatele pro její "předčasnost" ho nepoškozuje na jeho právu na přístup k soudu, protože nebyl-li by spokojen s výsledkem dovolacího řízení, bude mít po jeho ukončení možnost podat novou ústavní stížnost, a to tak, aby zohledňovala i průběh a výsledky dovolacího řízení, včetně samotného rozhodnutí o dovolání. Tato ústavní stížnost pak (v případě splnění ostatních podmínek řízení) bude věcně projednatelná Ústavním soudem, a to i v případě, brojila-li by výhradně proti nákladovým výrokům [srov. usnesení ze dne 30. 5. 2019 sp. zn. III. ÚS 941/19 (U 8/94 SbNU 435) a usnesení ze dne 24. 4. 2019 sp. zn. II. ÚS 870/19].
12. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. října 2021
Pavel Šámal v. r.
soudce zpravodaj