ECLI:CZ:US:2021:4.US.3326.20.1
sp. zn. IV. ÚS 3326/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Horyny, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. října 2020 sp. zn. 76 ICm 436/2016, 104 VSPH 93/2020-144 (KSLB 76 INS 28797/2015), rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 22. listopadu 2019 č. j. 76 ICm 436/2016-85 a rozhodnutí České advokátní komory ze dne 23. prosince 2020 č. j. 10.01-000676/20-004, za účasti Vrchního soudu v Praze, Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a České advokátní komory, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Advokátní kancelář Klára Samková, s. r. o., sídlem Španělská 742/6, Praha 2 - Vinohrady, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, Ústavnímu soudu doručenou dne 27. 11. 2020, doplněnou dne 22. 1. 2021, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a dále čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Přitom je třeba i zkoumat, zda podání splňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení předepsané zákonem o Ústavním soudu. Nejsou-li tyto náležitosti a procesní předpoklady splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Podle §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu v plné moci k zastupování podle §29 a §30 odst. 1 téhož zákona musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.
4. Protože návrh nesplňoval náležitosti stanovené pro ústavní stížnost v §30 odst. 1, §31 odst. 2, §34 a §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vyzval Ústavní soud stěžovatele k odstranění vad návrhu. K tomu mu stanovil lhůtu 30 dnů od doručení výzvy k odstranění vad návrhu. Současně Ústavní soud stěžovatele upozornil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, Ústavní soud návrh podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítne. Výzva k odstranění vad návrhu byla stěžovateli doručena dne 21. 12. 2020. Od následujícího dne počala stěžovateli běžet lhůta k odstranění vad návrhu, která uplynula dnem 20. 1. 2021.
5. Dne 22. 1. 2021 obdržel Ústavní soud další podání, kterým však stěžovatel vady své ústavní stížnosti neodstranil. Stěžovatel v uvedeném podání kromě původního návrhu na zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2020 sp. zn. 76 ICm 436/2016, 104 VSPH 93/2020-144 (KSLB 76 INS 28797/2015) navrhl, aby Ústavní soud zrušil i rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 22. listopadu 2019 č. j. 76 ICm 436/2016-85 a rozhodnutí České advokátní komory ze dne 23. 12. 2020 č. j. 10.01-000676/20-004. Stěžovatel dále navrhl, aby Ústavní soud řízení o ústavní stížnosti přerušil do doby nového rozhodnutí České advokátní komory o jeho žádosti ze dne 28. 11. 2020, případně do rozhodnutí soudu o žalobě podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.
6. K výše uvedenému podání stěžovatel přiložil rozhodnutí České advokátní komory ze dne 23. 12. 2020 č. j. 10.01-000676/20-004, kterým bylo rozhodnuto, že stěžovateli se advokát pro poskytnutí bezplatné právní služby pro účely podání předmětné ústavní stížnosti podle §18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, neurčuje.
7. Ústavní soud konstatuje, že se k zákonnému požadavku právního zastoupení advokátem opakovaně vyjádřil ve své rozhodovací praxi tak, že jeho smysl a účel je třeba spatřovat ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, jakož i vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení. Upozornit lze i na univerzálnost řízení před Ústavním soudem z hlediska návaznosti na jiné druhy procesního řízení.
8. S ohledem na skutečnost, že stěžovatel vady svého návrhu (zejména nedostatek právního zastoupení) ve stanovené lhůtě a ani po jejím uplynutí neodstranil, soudce zpravodaj návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. ledna 2021
Pavel Šámal v. r.
soudce zpravodaj