ECLI:CZ:US:2021:4.US.97.21.1
sp. zn. IV. ÚS 97/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Valentýna Plzáka, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. listopadu 2020 č. j. 4 Ads 184/2020-59, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Ministerstva práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 12. 1. 2021 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova holograficky sepsaná stížnost, kterou se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu. Z veřejně přístupných zdrojů Ústavní soud zjistil, že napadeným rozsudkem byla zamítnuta stěžovatelova kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2020 č. j. 1 Ad 27/2019-24 zamítajícím žalobu proti rozhodnutí vedlejšího účastníka ze dne 8. 8. 2019 č. j. MPSV-2019/158267-911, kterým bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky - krajské pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 18. 4. 2019 č. j. 15937/2019/AAF o nepřiznání dávky pomoci v hmotné nouzi.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami; stěžovatel především není zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), ke stížnosti nejsou přiloženy předepsané přílohy (§72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se v minulosti mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. II. ÚS 327/17 a sp. zn. II. ÚS 3881/17). Stěžovatel však nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již od samého počátku řízení.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. S tímto přístupem Ústavního soudu byl stěžovatel seznámen např. v řízeních vedených pod sp. zn. IV. ÚS 2049/09, sp. zn. I. ÚS 2142/10, IV. ÚS 2375/10, sp. zn. II. ÚS 3835/12, sp. zn. I. ÚS 3381/18, sp. zn. III. ÚS 1376/19, sp. zn. II. ÚS 1728/19, sp. zn. II. ÚS 152/20, sp. zn. IV. ÚS 153/20 (viz rozhodnutí Ústavního soudu vydaná v těchto věcech, která jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Na tomto závěru nemohla nic změnit stěžovatelova informace o tom, že dne 21. 12. 2020 odeslal České advokátní komoře žádost o určení advokáta a vyplněný tiskopis.
6. Ústavní soud se proto z výše uvedených důvodů uchýlil k přiměřenému použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2021
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj