ECLI:CZ:US:2021:4.US.98.21.1
sp. zn. IV. ÚS 98/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Adama Polánského, advokáta, sídlem Kamlerova 795/9, Říčany, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2020 č. j. 12 Co 246/2020-121 a usnesení soudního exekutora Mgr. Pavla Preuse, Exekutorský úřad Praha 8, ze dne 23. července 2020 č. j. 204 EX 380/20-99, za účasti Městského soudu v Praze a soudního exekutora Mgr. Pavla Preuse, Exekutorský úřad Praha 8, jako účastníků řízení, a a) obchodní společnosti Komerční banka a. s., sídlem Na Příkopě 969/33, Praha 1 - Staré Město, b) obchodní společnosti STK TRADE COMPANY s. r. o., sídlem Tachovské náměstí 90/2, Praha 3 - Žižkov, a c) A. N., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces (sc. soudní ochranu) podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních správ a svobod (dále jen "Listina"), v důsledku čehož mu uvedený soud odepřel spravedlnost a zasáhl do jeho práva na získávání prostředků pro životní potřeby prací podle čl. 26 odst. 3 Listiny a na spravedlivou odměnu za vykonanou práci podle čl. 28 Listiny per analogiam.
2. Napadeným usnesením soudní exekutor Mgr. Pavel Preus (dále jen "soudní exekutor") v exekuční věci první vedlejší účastnice (jako oprávněné) pro vymožení částky 104 938 Kč s příslušenstvím přiznal stěžovateli, jenž byl ustanoven opatrovníkem třetího vedlejšího účastníka (jako dalšího povinného) z důvodu jeho neznámého pobytu, odměnu za zastupování a hotové výdaje v celkové výši 700 Kč a úhradu této částky uložil Obvodnímu soudu pro Prahu 3.
3. K odvolání stěžovatele městský soud v záhlaví uvedeným usnesením usnesení soudního exekutora změnil tak, že se stěžovateli odměna za zastupování nepřiznává. V odůvodnění konstatoval, že podle dostupné judikatury advokátovi (jako soudem ustanovenému, resp. jmenovanému opatrovníkovi) náleží odměna za úkon právní služby, učinil-li takový úkon, konkrétně vyvinul-li činnost k převzetí zastoupení (byť by nešlo přímo o první poradu s klientem), nikoliv za pouhé převzetí zastoupení. V exekučním řízení by bylo možné přiznat mimosmluvní odměnu podle §11 odst. 2 písm. e) advokátního tarifu, v dané věci však stěžovatel neučinil žádný úkon právní služby, resp. netvrdil to ani v přípisu označeném vyčíslení odměny a hotových výdajů ustanoveného opatrovníka. V této souvislosti poukázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 8. 2011 sp. zn. I. ÚS 1879/10 (všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
II.
Stěžovatelova argumentace
4. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že městský soud vydal překvapivé rozhodnutí, které založil na důvodech v extrémním nesouladu se skutkovým stavem, jak plyne ze spisového materiálu. Poukazuje na to, že mu byl do datové schránky zaslán spisový materiál, po jehož prostudování nehledal žádný důvod pro zastavení exekučního řízení, a že následně vyčíslil odměnu za jeden poskytnutý úkon právní služby (převzetí a příprava zastoupení) podle §8 odst. 1 ve spojení s §11 odst. 2 písm. e) a §12a odst. 1 advokátního tarifu částkou 2 696 Kč a dále požadoval náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč. Podle stěžovatele městským soudem uvedený judikát Ústavního soudu se týkal nalézacího řízení, a není tudíž použitelný v exekučním řízení, které v zásadě žádnou procesní aktivitu povinného nepředpokládá, není-li třeba procesní obrany. Závěr městského soudu, že neučinil nic nad rámec převzetí usnesení o ustanovení opatrovníkem, neodpovídá skutečnosti. Pominul, že mu byl zprostředkován obsah exekučního spisu, takže se mohl seznámit s relevantními podklady a dospět k závěru, že není dán důvod pro činění jakéhokoliv dalšího úkonu. Jde o obdobu nahlížení do spisu. A měl-li za to, že nic nebylo učiněno, měl jej vyzvat k vyjádření se k této otázce a k případnému doložení jeho činnosti.
5. V této souvislosti stěžovatel poukazuje na povinnosti advokáta jako opatrovníka jednak přezkoumat, zda nejsou dány zákonné důvody pro zastavení exekuce, jednak kontrolovat postup soudního exekutora i rozhodnutí jím vydaná, a také na administrativní náročnost takového zastoupení s tím, že všechny potřebné úkony před vyúčtováním učinil a následně dospěl k závěru, že důvod k zastavení exekuce není dán. Činit jakékoliv úkony by bylo pouze formálním krokem, v rozporu s §16 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění zákona č. 79/2006 Sb., a smyslem a účelem §29 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Upozorňuje, že podle §1 odst. 2 prvně uvedeného zákona se poskytování právních služeb provádí za úplatu, přičemž důsledné uplatňování daného názoru by vedlo k činění formálních a nepotřebných úkonů právní služby za účelem dosažení alespoň nějaké odměny, a odvolává se na právní závěry Ústavního soudu vyslovené v nálezu ze dne 25. 9. 2002 sp. zn. I. ÚS 559/2000 (N 111/27 SbNU 233).
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je advokátem, a proto podle stanoviska Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637; č. 290/2015 Sb.) nemusí být právně zastoupen, jak požadují §29, §30 odst. 1 a §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy); vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet (mimo jiné) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).
8. Těžiště stěžovatelových námitek spočívá v tvrzení, že se v exekučním řízení domáhal uhrazení částky 2 996 Kč coby odměny za zastupování třetího vedlejšího účastníka a náhrady hotových výdajů, soudní exekutor mu však přiznal pouze 700 Kč a městský soud mu nepřiznal ani tuto částku s odůvodněním, že k poskytnutí úkonu právní služby nedošlo, když stěžovatel pouze převzal usnesení o jmenování opatrovníkem. Ústavní stížností je sice navrhováno i zrušení usnesení soudního exekutora, žádná argumentace, proč by nemohlo toto rozhodnutí z hlediska ústavnosti obstát, se v ní však nepředestírá.
9. Usnesením městského soudu pak byl stěžovatel zkrácen na částce 700 Kč, ovšem i kdyby Ústavní soud vzal v úvahu, že se městský soud samotnou výší odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů nezabýval, pak by mohlo jít o zkrácení maximálně o částku 2 996 Kč, jak ji stěžovatel v řízení nárokoval.
10. S ohledem na tuto skutečnost je zřejmé, že stěžovatel podává ústavní stížnost v tzv. bagatelní věci [srov. §202 odst. 2, §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. Ústavní soud přitom konstantně judikuje, že bagatelnost věci zakládá (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej naopak z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc - přes svou bagatelnost - vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14).
11. Stěžovatel v tomto ohledu nic neuvedl. Jde-li o kvantitativní hledisko, z ústavní stížnosti neplyne, že by stěžovatel měl být zásadním způsobem - s ohledem na své osobní, sociální či majetkové poměry, eventuálně i další okolnosti - napadenými rozhodnutími nějak podstatně dotčen na svých majetkových pozicích, nadto v takové intenzitě, že by to vedlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 26 odst. 3 a čl. 28 Listiny, jak je v ústavní stížnosti namítáno.
12. Na ústavněprávní rozměr věci nelze usuzovat ani z hlediska kvalitativního. Podstata ústavní stížnosti totiž tkví v námitce, že městský soud interpretoval a aplikoval podústavní právo [zejména §11 odst. 2 písm. e) advokátního tarifu] nesprávně, kterážto námitka by opodstatněnost ústavní stížnosti z hlediska uplatňovaného čl. 36 odst. 1 Listiny (a potažmo výše uvedených ustanovení) nemohla založit ani tam, kde by o bagatelní věc nešlo.
13. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), a protože ze shora uvedených důvodů neshledal namítané porušení základních práv či svobod stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. ledna 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu