ECLI:CZ:US:2021:Pl.US.113.20.1
sp. zn. Pl. ÚS 113/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudkyň a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka (soudce zpravodaje), Pavla Šámala, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky P. Š., zastoupené advokátem Mgr. Davidem Zahumenským, sídlem tř. Kpt. Jaroše 1922/3, Brno, proti usnesení vlády ze dne 7. prosince 2020 č. 1290, o přijetí krizového opatření, vyhlášenému pod č. 511/2020 Sb.; usnesení vlády ze dne 10. prosince 2020 č. 1294, o prodloužení nouzového stavu v souvislosti s epidemií viru SARS CoV-2, vyhlášenému pod č. 521/2020 Sb., usnesení vlády ze dne 10. prosince 2020 č. 1295, o změně krizových opatření, vyhlášenému pod č. 522/2020 Sb., usnesení vlády ze dne 14. prosince 2020 č. 1332, o přijetí krizového opatření, vyhlášenému pod č. 533/2020 Sb., usnesení vlády ze dne 14. prosince 2020 č. 1333, o změně krizového opatření, vyhlášenému pod č. 534/2020 Sb., usnesení vlády ze dne 14. prosince 2020 č. 1334, o přijetí krizového opatření, vyhlášenému pod č. 535/2020 Sb., usnesení vlády ze dne 14. prosince 2020 č. 1335, o přijetí krizového opatření, vyhlášenému pod č. 536/2020 Sb., usnesení vlády ze dne 14. prosince 2020 č. 1338, k ochrannému opatření Ministerstva zdravotnictví, usnesení vlády ze dne 17. prosince 2020 č. 1339, k žádosti o prodloužení nouzového stavu v souvislosti s epidemií viru SARS CoV-2, usnesení vlády ze dne 17. prosince 2020 č. 1341, o změně krizových opatření, vyhlášenému pod č. 564/2020 Sb., usnesení vlády ze dne 23. prosince 2020 č. 1373, o prodloužení nouzového stavu v souvislosti s epidemií viru SARS CoV-2, vyhlášenému pod č. 593/2020 Sb., usnesení vlády ze dne 23. prosince 2020 č. 1374, o změně krizových opatření, vyhlášenému pod č. 594/2020 Sb., usnesení vlády ze dne 23. prosince 2020 č. 1375, o přijetí krizového opatření, vyhlášenému pod č. 595/2020 Sb., usnesení vlády ze dne 23. prosince 2020 č. 1376, o přijetí krizového opatření, vyhlášenému pod č. 596/2020 Sb., usnesení vlády ze dne 23. prosince 2020 č. 1377, o přijetí krizového opatření, vyhlášenému pod č. 597/2020 Sb., usnesení vlády ze dne 23. prosince 2020 č. 1378, o přijetí krizového opatření, vyhlášenému pod č. 598/2020 Sb. a usnesení vlády ze dne 23. prosince 2020 č. 1379, o přijetí krizového opatření, vyhlášenému pod č. 599/2020 Sb., za účasti vlády jako účastnice řízení, o návrhu na vyloučení soudkyně Kateřiny Šimáčkové z projednávání a rozhodování ve věci, takto:
Soudkyně Kateřina Šimáčková není vyloučena z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 113/20.
Odůvodnění:
1. Podáním označeným jako "ústavní stížnost směřující proti jinému zásahu ze strany vlády ČR - omezení základních práv a svobod spojená s návrhem na vyslovení neústavnosti vládních opatření přijatých v souvislosti s nouzovým stavem", doručeným Ústavnímu soudu dne 20. 12. 2020, se stěžovatelka domáhá vyslovení neústavnosti (popř. též zrušení) napadených usnesení vlády přijatých v souvislosti s epidemií viru SARS Cov-2.
2. Dne 21. 12. 2020 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, v němž stěžovatelka podle §37 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prohlašuje, že pro podjatost odmítá soudkyni JUDr. Kateřinu Šimáčkovou, Ph.D. Stěžovatelka tvrdí, že se soudkyně Kateřina Šimáčková ve svém rozhovoru pro časopis Reportér vyjádřila ke krizovým opatřením vlády tak, že řada z nich je odůvodněná a vysvětlitelná aktuální situací. Toto veřejné vyjádření má být přitom v přímém rozporu s argumentací stěžovatelky uplatněnou v ústavní stížnosti. Dále stěžovatelka namítá, že soudkyně Kateřina Šimáčková byla v důsledku své kandidatury na soudkyni Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") závislá na rozhodnutí vlády, zejména pak její pracovní skupiny, která jednotlivé kandidáty posuzovala. Proto existuje "minimálně zdání toho, že soudkyně K. Šimáčková podlehla tomu, aby nekritizovala vládní opatření a nevystupovala proti nim ani v rámci svého rozhodování na Ústavním soudě...".
3. Soudkyně Kateřina Šimáčková podala ke stěžovatelčině prohlášení vyjádření, ve kterém uvádí, že se v dané věci necítí být podjatá. Je přesvědčena, že k projednávané věci, k jejím účastníkům či jejich zástupcům nemá žádný vztah, který by mohl zakládat pochybnosti o její nepodjatosti a důvod pro její vyloučení z účasti na projednání a rozhodování ve věci. Obecné vyjádření v rozhovoru, o který opírá stěžovatelka svou argumentaci, pouze shrnovalo dosavadní judikaturu Ústavního soudu, která neshledala dříve napadená krizová opatření jako protiústavní. Ke své kandidatuře na soudkyni ESLP uvedla, že "dle zprávy, kterou jsem obdržela od ministerstva spravedlnosti dne 22. 12. 2020", o ní již nebude rozhodovat vláda ani žádný jiný vnitrostátní orgán, ale jen Parlamentní shromáždění Rady Evropy.
4. Podle §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle §38 odst. 1 věty první zákona o Ústavním soudu rozhoduje o vyloučení soudce plénum, jde-li o rozhodování v plénu; soudce, jehož se rozhodování o vyloučení týká, nehlasuje.
5. K podjatosti soudců se Ústavní soud vyjadřuje opakovaně (srov. usnesení ze dne 12. 8. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 40/06, ze dne 3. 11. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 100/20, ze dne 24. 11. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 105/20) tak, že nestrannost soudce je třeba posuzovat jednak z hlediska 1) subjektivního, jež vychází z osobního vztahu soudce k účastníkům řízení či k věci - při subjektivním testu je nestrannost soudce presumována, dokud není prokázán opak, přičemž mezi relevantní faktory posouzení může kromě jiného být skutečnost, zda se soudce vůči účastníkovi či jeho právnímu zástupci choval nepřátelsky nebo projevoval nesnášenlivost z osobních důvodů (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 27. 6. 2017 ve věci Ramljak proti Chorvatsku, č. stížnosti 5856/13), a 2) objektivního, tj. zda soudce skýtá veřejně dostatečné záruky, vylučující legitimní pochybnosti o jeho nepodjatosti. K závěru o podjatosti musí existovat racionálně opodstatněná obava, že soudce není zcela nestranný; osobní přesvědčení účastníka řízení samo o sobě nepostačí. Na druhé straně se soudce jako nestranný také musí veřejně "jevit". Při posuzování námitky podjatosti tedy nelze vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, ani pouze ze subjektivních pocitů příslušného soudce, nýbrž rovněž z právního rozboru objektivních skutečností, které k těmto pochybnostem vedou [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 105/01 ze dne 3. 7. 2001 (N 98/23 SbNU 11) nebo usnesení ze dne 21. 4. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 8/20].
6. Ústavní soud již dříve konstatoval (srov. např. usnesení ze dne 24. 11. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 105/20) že rozhodování o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, pročež "k vyloučení soudce z projednání a rozhodování věci může dojít teprve tehdy, je-li evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům řízení nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem mu stanovené povinnosti nelze opodstatněně a na rozumných základech očekávat, že bude schopen nezávisle a nestranně rozhodovat".
7. Plénum Ústavního soudu vzalo v úvahu vyjádření soudkyně Kateřiny Šimáčkové a dospělo k závěru, že podmínky pro její vyloučení z projednání a rozhodování ve věci nejsou vzhledem k okolnostem případu splněny.
8. Jde-li o námitku stěžovatelky týkající se vyjádření soudkyně Kateřiny Šimáčkové pro časopis Reportér, Ústavní soud shledává, že toto namítané jednání nemá přímou spojitost s posuzovanou ústavní stížností, když k němu došlo ještě před samotným zahájením řízení o ní, a v zásadě představovalo pouze obecné shrnutí dosavadní judikatury Ústavního soudu, tj. vztahovalo se k jiným, již skončeným věcem (přiměřeně srov. usnesení ze dne 3. 11. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 100/20).
9. Okolností, která by mohla založit pochybnost o podjatosti soudkyně Kateřiny Šimáčkové, není ani to, že se uchází o funkci soudkyně ESLP. Jak vyplývá z podání stěžovatelky (srov. "soudkyně byla... závislá na rozhodnutí vlády") i z vyjádření soudkyně Kateřiny Šimáčkové, vláda již nebude o její kandidatuře na soudkyni ESLP rozhodovat. Ke dni podání námitky podjatosti již proto nelze pochybnosti o podjatosti soudkyně Kateřiny Šimáčkové pro její údajný vztah k vládě coby účastnici řízení mít za legitimní, resp. důvodné.
10. Z uvedených důvodů plénum Ústavního soudu podle §38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu rozhodlo, že soudkyně Kateřina Šimáčková není vyloučena z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 113/20.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. ledna 2021
Pavel Rychetský, v.r.
předseda Ústavního soudu