ECLI:CZ:US:2022:1.US.1807.22.1
sp. zn. I. ÚS 1807/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele D. D., zastoupeného JUDr. Michalem Bortelem, advokátem, sídlem Mezírka 775/1, Brno, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30. června 2022 sp. zn. 70 Nt 37/2022 a usnesení Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 14. června 2022 č. j. 2 ZT 22/2022-268, za účasti Městského soudu v Brně a Městského státního zastupitelství v Brně, jako účastníků řízení, takto:
Vykonatelnost usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 14. června 2022 č. j. 2 ZT 22/2022-268 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30. června 2022 sp. zn. 70 Nt 37/2022 se odkládá do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 8 odst. 1, odst. 2, 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a z předložených podkladů se podává, že ve věci trestního stíhání stěžovatele pro přečiny týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku a vydírání podle §175 odst. 1 trestního zákoníku, byl stěžovatel usnesením Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") ze dne 18. 2. 2022 č. j. 70 Nt 3517/2022-19 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 17. 3. 2022 č. j. 9 To 79/2022-38 vzat do vazby z důvodů podle §67 písm. b) a c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Usnesením Městského státního zastupitelství v Brně (dále jen "městské státní zastupitelství") ze dne 31. 5. 2022 č. j. 2 ZT 22/2022-124 bylo rozhodnuto, že na straně stěžovatele pominuly důvody vazby podle §67 písm. b) trestního řádu.
3. Městské státní zastupitelství v záhlaví specifikovaným usnesením rozhodlo podle §73b odst. 6, věty první, ve spojení s §73 odst. 1 písm. b), písm. c) trestního řádu o propuštění stěžovatele z vazby na svobodu s tím, že vazba se nahrazuje písemným slibem a dohledem probačního úředníka nad stěžovatelem. Podle §73 odst. 3 trestního řádu byla stěžovateli uložena povinnost ve lhůtách stanovených probačním úředníkem se k němu dostavovat, zdržovat se v místě bydliště, které oznámí úředníkovi Probační a mediační služby v Brně, změnit místo svého pobytu jen se souhlasem probačního úředníka a spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení podle jejich pokynů.
4. Stížnost stěžovatele proti usnesení městského státního zastupitelství městský soud napadeným usnesením zamítl podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.
II.
5. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že délka trvání jeho vazby je limitována §72a odst. 1, odst. 2 trestního řádu na dobu trvání jednoho roku, neboť je trestně stíhán pro přečiny, přičemž třetina zákonné doby trvání vazby připadá na přípravné řízení (čtyři měsíce) a tato doba skončila dne 15. 6. 2022. Je tak podle něj nepochybné, že na něj bylo možno působit institutem vazby a omezujícími opatřeními nahrazujícími vazbu v době trvajícího přípravného řízení pouze v období od 15. 2. 2022 (kdy byl vzat do vazby) do 15. 6. 2022 (kdy zaniklo zákonné zmocnění orgánů činných v trestním řízení omezovat jeho osobu vazbou či instituty vazbu nahrazujícími). Má proto za to, že dne 15. 6. 2022 (tj. 1 den po vydání napadeného usnesení městského státního zastupitelství ze dne 14. 6. 2022) zaniklo zákonné zmocnění orgánů činných v trestním řízení omezovat jeho osobní svobodu vazbou a instituty trestního práva vazbu nahrazujícími. Uvádí, že v současné době je nad ním na základě napadeného usnesení městského státního zastupitelství vykonáván nezákonný dohled probačního úředníka, ačkoli měl příslušný státní zástupce pouze vydat příkaz k jeho propuštění z vazby podle §73b odst. 6 trestního řádu.
6. V další části ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že dne 20. 4. 2022 podal návrh na propuštění z vazby za současného přijetí písemného slibu, vyslovení dohledu probačního úředníka, přijetí peněžité záruky a stanovení omezení spočívajícího v zákazu vycestování. Dne 25. 4. 2022 postoupil dozorový státní zástupce návrh soudu se sdělením, že mu nelze vyhovět. Městský soud pak usnesením ze dne 2. 6. 2022 č. j. 70 Nt 1936/2022-11 rozhodl o ponechání stěžovatele ve vazbě. V rozporu s tímto rozhodnutím městské státní zastupitelství vydalo napadené rozhodnutí, kterým podle stěžovatele fakticky popřelo dřívější rozhodnutí městského soudu, a to bez jakéhokoliv zákonného oprávnění. Stěžovatel má za to, že dané rozhodnutí městského soudu byl oprávněn zrušit pouze stížnostní soud (proti usnesení městského soudu ze dne 2. 6. 2022 č. j. 70 Nt 1936/2022-11 podal stížnost ke krajskému soudu, o které dosud nebylo rozhodnuto) a nikoliv státní zástupce. Podotýká, že od 2. 6. 2022 do 14. 6. 2022 neposkytl žádný písemný slib, nenavrhl probační dohled nad svou osobou, neposkytl peněžitou záruku ani nenabídl stanovení zákazu jeho vycestování. Jde tak podle něj o "res iudikata", kdy městské státní zastupitelství nemělo k vydání napadeného rozhodnutí žádné zákonné oprávnění.
7. Stěžovatel rovněž vytýká nedostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí městského soudu s tím, že soud neuvedl žádnou úvahu ohledně zákonných limitů délky trvání omezujících opatření ve vazbě na zákonnou délku trvání vazby. K tomu odkazuje na četnou judikaturu Ústavního soudu týkající se odůvodnění soudních rozhodnutí a konstatuje, že postupem městského soudu byla porušena jeho základní práva na soudní ochranu a spravedlivý proces.
8. Stěžovatel má také za to, že byl odňat svému zákonnému soudci. Považuje za zvláštní, že všechny věci z agendy Nt v jeho případě v měsíci červnu 2022 rozhodoval soudce Mgr. Pavel Horna, ač z rozvrhu práce neplyne, že by bylo možné přidělovat věci jednoho obviněného totožnému soudci. Podle jeho přesvědčení měly být naopak věci týkající se agendy Nt podle rozvrhu práce rozdělovány rovnoměrně mezi Mgr. Pavla Hornu a Mgr. Davida Otevřela.
9. Závěrem ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí s odůvodněním, že po uplynutí zákonné délky trvání vazby je omezována jeho osobní svoboda probačním dohledem při absenci zákonného zmocnění orgánů činných v trestním řízení k takovému zásahu. Přiznání odkladného účinku není podle něj v rozporu s veřejným zájmem, neboť tento pominul uplynutím zákonné doby trvání vazby.
III.
10. Podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu Ústavní soud může na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, nebude-li to v rozporu s důležitým veřejným zájmem a znamenal-li by pro stěžovatele výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
11. Ústavní soud po posouzení obsahu návrhu dospěl k závěru, že v posuzovaném případě jsou podmínky §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu splněny, byť odklad vykonatelnosti je institutem mimořádným a citované ustanovení je nutno vykládat restriktivně (srov. např. usnesení ze dne 9. 6. 2004 sp. zn. I. ÚS 254/02, dostupné v databázi NALUS na http://nalus.usoud.cz). Zároveň odložením vykonatelnosti nebude dotčen žádný důležitý veřejný zájem, a je tak splněna i tato podmínka obsažená v §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
12. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud návrhu na odklad vykonatelnosti vyhověl, aniž by tím jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. července 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu