infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 28.07.2022, sp. zn. I. ÚS 1853/22 [ usnesení / RYCHETSKÝ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2022:1.US.1853.22.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2022:1.US.1853.22.1
sp. zn. I. ÚS 1853/22 Usnesení Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. R., proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 16. května 2022 sp. zn. 102 VSPH 271/2022 a rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 14. června 2021 sp. zn. MSPH 177 ICM 1246/2018, sp. zn. MSPH 77 INS 8514/2016, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatel blanketní ústavní stížností, podanou ve dnech 11. a 13. 7. 2022, napadá usnesení o zrušení konkurzu a poukazuje na údajná porušení svých základních práv. Stěžovatel tvrdí, že v jeho věci bylo porušeno právo na zákonného soudce, protože jeho věc byla přidělena mimo rozvrh práce obecných soudů a rozhodoval vyloučený soudce. Uvádí, že všichni soudci celého insolvenčního úseku Vrchního soudu v Praze jsou prokazatelně vyloučení z rozhodování všech věcí stěžovatele od měsíce května 2018. 2. Ústavní soud konstatuje, že navrhovatel se na Ústavní soud obrátil již ve více jak 200 případech. Přestože byl opakovaně a podrobně (naposledy ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 2022/21) Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanoveními §30 a §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje. Kromě absence obligatorního právního zastoupení je totiž podaný návrh zcela nesrozumitelný a není zřejmé, proti čemu vlastně směřuje a čeho se jím domáhá. Na straně jedné totiž stěžovatel brojí proti přidělení věci soudkyni Městského soudu v Praze Jarmile Hanuliakové pod sp. zn. MSPH 177 ICM 1246/2018 a sp. zn. MSPH 77 INS 8514/2016, současně však označuje některá soudní rozhodnutí jako "právní zmetky" s odkazem na usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 167/94 a soudce, kteří je vydali, osočuje z trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby. 3. Má-li stěžovatel skutečně za to, že se vůči němu některé osoby dopustily trestného činu, pak je namístě, aby využil prostředky právní ochrany podle trestního řádu, které svou činností zdejší soud nemůže nahrazovat. V tomto směru proto Ústavní soud není příslušný. Konečně k napadeným rozhodnutím soudů není zřejmé, o jaká rozhodnutí se vlastně jedná, v jakém směru jimi měla být porušena základní práva stěžovatele a zda je stěžovatel k jejich napadení aktivně legitimován (žádná rozhodnutí k ústavní stížnosti nepřiložil). 4. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, stalo-li se tak v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým. 5. Ostatně uvedeného, včetně zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti, si je navrhovatel vědom, neboť požaduje prodloužení lhůty k odstranění vad o dalších 60 dnů. Této žádosti Ústavní soud z předeslaných důvodů nevyhověl, neboť - jak konstatoval již v usnesení stejného stěžovatele ze dne 22. 9. 2020 sp. zn. I. ÚS 2528/20 ? považuje prodlužování zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti formou soudcovské lhůty za nepřiměřené zvýhodňování ve vztahu k ostatním stěžovatelům, kteří zákon o Ústavním soudu respektují (srov. obdobně sp. zn. II. ÚS 3759/17, IV. ÚS 4084/17, IV. ÚS 1666/16, IV. ÚS 3636/16 a další). 6. Za dané situace, kdy stěžovatel dlouhodobě ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, Ústavní soud shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. července 2022 Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2022:1.US.1853.22.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 1853/22
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 28. 7. 2022
Datum vyhlášení  
Datum podání 11. 7. 2022
Datum zpřístupnění 31. 8. 2022
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - VS Praha
SOUD - MS Praha
Soudce zpravodaj Rychetský Pavel
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro neodstraněné vady
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy  
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení  
Věcný rejstřík  
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-1853-22_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 120662
Staženo pro jurilogie.cz: 2022-09-16