ECLI:CZ:US:2022:1.US.2025.22.1
sp. zn. I. ÚS 2025/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti T. K., zastoupeného Tomášem Máchou, advokátem se sídlem Praha 2, Šumavská 1048/21, proti usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 16. 5. 2022 č. j. 1 KZN 205/2021-81 a ze dne 20. 5. 2022 č. j. 1 KZN 205/2021-93, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se s odvoláním na čl. 90 Ústavy, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, jimiž byly zamítnuty jeho stížnosti proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářského kriminality, 7. oddělení (dále jen "policejní orgán") ze dne 8. 12. 2021 č. j. KRPA-203496-100/TČ-2020-000097-AŠ a usnesení téhož policejního orgánu ze dne 21. 3. 2022 č. j. KRPA-203496-140/TČ-2020-000097-AŠ.
Prvním z uvedených usnesení policejního orgánu došlo k zahájení trestního stíhání stěžovatele a dalších osob pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, druhým usnesením policejního orgánu byl podle §131 odst. 1 trestního řádu opraven text usnesení ozahájení trestního stíhání. Dále stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud "inicioval změnu příslušných ustanovení trestního řádu týkajících se prověřování s tím, že trestní řád stanoví maximální délku pro trvání prověřování podezření ze spáchání trestného činu, tedy statut podezřelého a zadržování věcí a finančních prostředků, aniž by orgány činné v trestním řízení zahájili trestní stíhání proti konkrétní osobě".
Ústavní soud se podanou ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost představuje krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.
Ústavní stížnost směřuje výhradně proti rozhodnutí, jímž dozorující státní zástupkyně zamítla stěžovatelovu stížnost podanou proti usnesení o zahájení trestního stíhání a opravnému usnesení. Tím však podle ustálené judikatury Ústavního soudu nejsou opravné prostředky v trestním řízení vyčerpány. Příslušným k řešení námitek proti postupu dozorujícího státního zástupce je v první řadě státní zástupce vykonávající ve věci dohled podle §12c a násl. zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dál jen "zákon o státním zastupitelství). Této procesní možnosti stěžovatel zjevně nevyužil, resp. žádné rozhodnutí, kterým by bylo rozhodnuto v rámci zmíněného dohledu, nenapadá. Žádost o výkon dohledu nejbližšího vyššího státního zastupitelství podle §12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství je podle právního názoru Ústavního soudu obecně účinným opravným prostředkem i pro obviněného, který brojí proti usnesení o zahájení trestního stíhání, a jako takovou je ji nutno vyčerpat před podáním ústavní stížnosti v souladu s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1026/19, III. ÚS 1673/19, II. ÚS 3171/19 či II. ÚS 4126/19).
Nad rámec uvedeného je třeba upozornit, že Ústavní soud zásadně nezasahuje do probíhajícího řízení, neboť většinu v něm učiněných pochybení je možné napravit právě v průběhu trestního řízení. Kasace usnesení o zahájení trestního stíhání Ústavním soudem přichází v úvahu jen zcela výjimečně, a to tehdy, je-li takové usnesení projevem zjevné libovůle orgánů činných v trestním řízení a zároveň stěžovateli hrozí neodvratná újma, která je nenapravitelná v dalším průběhu řízení (k tomu srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 2520/14 a usnesení sp. zn. III. ÚS 693/06 či III. ÚS 554/03).
Ústavní soud konečně uvádí, že ani z Ústavy ani ze zákona o Ústavním soudu nevyplývá kompetence Ústavního soudu iniciovat změnu zákona či jiného právního předpisu ve smyslu jeho doplnění, jak požaduje stěžovatel. Tentýž závěr ostatně Ústavní soud vyslovil již v usnesení sp. zn. I. ÚS 1723/19, jímž odmítl jednu z předchozích ústavních stížností stěžovatele, v níž přednesl totožný návrh. Ústavní soud proto i tentokrát musel tento návrh posoudit jako takový, k jehož projednání není příslušný.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) a e) zákona o Ústavním soudu zčásti jako návrh, k jehož projednání není příslušný, a zčásti jako návrh nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2022
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
soudce zpravodaj