ECLI:CZ:US:2022:1.US.2084.22.1
sp. zn. I. ÚS 2084/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky Kateřiny Andrzejakové, zastoupené JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 1116/2021-111 ze dne 25. 5. 2022, usnesení Městského soudu v Praze č. j. 54 Co 177/2020-99 ze dne 25. 8. 2020 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 24 C 67/2018-92 ze dne 23. 4. 2020, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "nalézací soud") byl zamítnut návrh stěžovatelky na prominutí zmeškání lhůty k doplnění tzv. blanketního odvolání v řízení o její žalobě proti vedlejší účastnici o zaplacení 14 236 000 Kč s příslušenstvím. Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") usnesení nalézacího soudu potvrdil; Nejvyšší soud (dále též "dovolací soud") dovolání stěžovatelky jako nepřípustné odmítl.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Z odůvodnění usnesení odvolacího soudu se s odkazem na ustálenou judikaturu dovolacího soudu podává, že soudcovskou lhůtu nelze - na rozdíl od lhůty zákonné - prominout, její uplynutí však účastníku nebrání doplnit podání až do doby projednání věci soudem, resp. jejího pravomocného skončení; to se stěžovatelce nepodařilo, což je skutkový závěr, který nezpochybňuje. Stěžovatelka pouze považuje za formalistické právní následky s jejím počínáním (či spíše nepočínáním) spojené. Ve své argumentaci přitom dostatečně nerozlišuje mezi situací, kdy účastník zmešká zákonnou lhůtu k podání odvolání (§204 občanského soudního řádu) a situací, kdy sice tuto lhůtu dodrží, avšak své včasné podání neodůvodní, následně je nedoplní v soudem stanovené náhradní (soudcovské) lhůtě, a učiní tak teprve po vydání soudního rozhodnutí o odmítnutí vadného odvolání. I kdyby tedy byla důvodná námitka stěžovatelky o možnosti prominutí zmeškané lhůty k podání odvolání v pravomocně skončené věci (bod 7 ústavní stížnosti), nemůže to mít vliv na výsledek jejího řízení a osud ústavní stížnosti, neboť její skutková situace je kvalitativně odlišná.
5. Napadená usnesení, která jsou řádně odůvodněna, vydaly obecné soudy v rámci své pravomoci a Ústavnímu soudu je nepřísluší "přehodnocovat", neboť není další přezkumnou instancí v rámci obecné justice. Nespokojenost stěžovatelky s výsledkem řízení o její žádosti nemůže zakládat důvodnost ústavní stížnosti.
6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu