ECLI:CZ:US:2022:1.US.2113.22.1
sp. zn. I. ÚS 2113/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatelky I. H., zastoupené JUDr. Jiřím Novákem, advokátem, sídlem Sokolská 1788/60, Praha 2 - Nové Město, proti vyrozumění Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. června 2022 sp. zn. 50 Nc 5001/2021, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného vyrozumění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného vyrozumění s tvrzením, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 10 odst. 2, čl. 32, čl. 36 odst. 1, odst. 2, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod a čl. 4, čl. 90, čl. 95 a čl. 96 Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že stěžovatelka podala dne 19. 11. 2021 u Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") návrh na popření otcovství, kterým se domáhala toho, aby soud rozhodl o popření otcovství muže (již zemřelého), kterého má jako otce zapsaného v rodném listě.
3. Obvodní soud stěžovatelce napadeným vyrozuměním sdělil, že neshledal podmínky pro zahájení řízení o popření otcovství podle §793 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť dané ustanovení lze aplikovat toliko na nezletilé, proto v daném případě řízení zahájit nelze. Dodal, že i kdyby tomu tak bylo, řízení by nezahájil, neboť neshledal veřejný zájem pro zahájení takového řízení už jen z toho důvodu, že stěžovatelka s podnětem čekala až do doby, kdy otec a tvrzený otec jsou již oba mrtví.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že vedle návrhu na popření otcovství podala dne 23. 11. 2021 u obvodního soudu také návrh na určení otcovství ve vztahu k biologickému otci. Obvodní soud se však jejím návrhem odmítl zabývat, čímž jí podle jejího přesvědčení upřel právo na soudní ochranu. Stěžovatelka má za to, že obvodnímu soudu nebránila žádná překážka v tom, aby provedl řízení a následně ve věci rozhodl, přesto se však zjištěním relevantních skutečností nezabýval. Podle stěžovatelky obvodní soud její návrh v tak citlivé rodinné věci, jako je popření a současně určení otcovství, vyhodnotil laxně a necitlivě, čímž jí upřel i jí její právo na rodinu. Z jeho přípisu je podle jejího mínění evidentní antipatický přístup vůči ní, ač jejím cílem bylo napravit celoživotní nesprávnost ohledně jejího biologického rodiče. Polemiku obvodního soudu o otázce, proč žádá o nápravu chybného uvedení svého biologického otce v matričních dokumentech v době po smrti obou dotčených mužů, označuje za necitlivou a urážlivou.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí (vyrozumění), musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální předpoklady stanovené pro ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu.
6. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost může podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní soud již v minulosti konstatoval, že z hlediska posouzení toho, zda daný akt je rozhodnutím, resp. opatřením, v zákonem předvídaném smyslu, není nezbytně nutné, aby byl vždy jako "rozhodnutí", příp. "opatření" výslovně označen. Za rozhodující kritérium je považována skutečnost, zda orgán veřejné moci svým aktem autoritativně zasáhl do právní sféry.
7. Ústavní soud zdůrazňuje, že je oprávněn rozhodovat o ústavní stížnosti jen v mezích §72 zákona o Ústavním soudu. Podmínky uvedeného ustanovení však v projednávané věci naplněny nejsou, neboť přípis, jímž byla stěžovatelka informována o odložení jejího podnětu na zahájení řízení o popření otcovství, je toliko vyrozuměním o tom, jak bylo po provedeném šetření s podnětem naloženo. Tuto okolnost, která brání meritornímu projednání, Ústavní soud již vysvětlil v celé řadě svých rozhodnutí (viz usnesení ze dne 11. 11. 2014 sp. zn. II. ÚS 3109/14, ze dne 22. 6. 2010 sp. zn. I. ÚS 992/10, ze dne 13. 12. 2012 sp. zn. II. ÚS 4266/12 aj., všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), v nichž poukázal na to, že sdělení o odložení podnětu na popření otcovství nelze považovat za rozhodnutí či opatření ve smyslu §72 zákona o Ústavním soudu, neboť takové vyrozumění autoritativně a pravomocně nezasahuje do právní sféry stěžovatele. Odložením podnětu k zahájení řízení o popření otcovství soudem nedochází ke vzniku, změně nebo zániku oprávnění a povinnosti fyzické nebo právnické osoby, neboť jím není autoritativně rozhodováno o právech a povinnostech konkrétního subjektu, ale pouze o tom, zda bude realizováno oprávnění obsažené v §793 občanského zákoníku (srov. již shora uvedené usnesení sp. zn. II. ÚS 3109/14).
IV.
Závěr
8. Ústavní soud proto postupoval podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. září 2022
Pavel Šámal v. r.
soudce zpravodaj