ECLI:CZ:US:2022:1.US.2145.22.1
sp. zn. I. ÚS 2145/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky Renaty Slipkové Lenzové, zastoupené Mgr. Radomilem Bajerem, advokátem se sídlem v Děčíně, U Plovárny 36/6, proti výroku IV rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 96 Co 19/2022-461 ze dne 28. 4. 2022, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a dále a) Petra Lenze, již zletilých b) Anity a c) Kryštofa Lenzových, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "odvolací soud") rozhodoval nadepsaným rozsudkem o odvolání vedlejšího účastníka a) jako otce dětí - vedlejších účastníků b) a c), jejichž matkou je stěžovatelka, proti rozhodnutí nalézacího soudu v řízení o zvýšení výživného. Napadeným výrokem rozsudku rozhodl odvolací soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] domáhá zrušení napadeného nákladového výroku rozsudku odvolacího soudu pro porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti popisuje okolnosti, které podle jejího názoru měly odvolací soud přimět k výjimečnému postupu podle §23, věta druhá, zákona o zvláštních řízeních soudních, na základě kterých měl soud přiznat stěžovatelce výjimečně náhradu nákladů řízení. Předmětné okolnosti však byly odvolacímu soudu známy, k vyhovění společnému návrhu stěžovatelky a zletilé dcery na přiznání náhrady nákladů řízení jej nepřiměly, jak srozumitelně vyložil v posledním bodě 12 odůvodnění svého rozsudku. Stěžovatelka tak sice proklamuje obeznámenost s omezenými možnostmi přezkumu nemeritorních rozhodnutí Ústavním soudem [srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 303/02 ze dne 5. 8. 2002 (U 25/27 SbNU 307), popř. nález sp. zn. IV. ÚS 2119/11 ze dne 3. 4. 2012 (N 70/65 SbNU 3) či nález sp. zn. II. ÚS 2864/12 ze dne 3. 9. 2013 (N 157/70 SbNU 453)], nepředkládá však nad rámec polemiky s posouzením návrhu odvolacím soudem relevantní argumentaci, která by byla s to kasační zásah Ústavního soudu odůvodnit.
5. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu