ECLI:CZ:US:2022:1.US.2256.22.1
sp. zn. I. ÚS 2256/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele J. D., zastoupeného Mgr. Igorem Hubinským, advokátem se sídlem v Praze 1, Říční 456/10, proti příkazu k zatčení vydaném Obvodním soudem pro Prahu 1 sp. zn. 9 T 24/2022 ze dne 28. července 2022, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Předseda senátu Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "soud prvního stupně") vydal příkaz adresovaný Policii České republiky, aby po vypátrání pobytu byl stěžovatel zatčen a dodán soudu prvního stupně.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), uvádí, že na základě uvedeného příkazu k zatčení byl dodán k soudu prvního stupně, jímž byl vzat do vazby. Stěžovatel je přesvědčen, že k vydání příkazu nebyl důvod a šlo o nepřiměřeně excesivní a nepřípustný prostředek k jeho zajištění, neboť důvody, pro vazební stíhání neexistují. Příkaz byl vydán údajně proto, že se stěžovatel dne 28. července 2022 nedostavil k hlavnímu líčení, aniž by se dostatečně omluvil. Stěžovatel se přitom omluvil a požádal, aby se hlavní líčení konalo v jeho nepřítomnosti; s ohledem na aktuálně probíhající zdravotní problémy ještě v té chvíli nedisponoval lékařskou zprávou. Soudce namísto rozhodnutí o konání hlavní líčení v jeho nepřítomnosti vydal napadený příkaz. Ještě týž den se stěžovatel dostavil k soudu s lékařskou zprávou stvrzující lékařský zákrok, osobního setkání se soudcem však nedosáhl. Dne 29. července 2022 proběhlo vazební zasedání, u něhož nebylo stěžovateli ani jeho obhájci umožněno seznámit se s příkazem a přednést vyjádření k věci.
3. Příkaz k zatčení byl podle stěžovatele vydán, aniž by byly užity jiné procesní prostředky (předvedení); k tomu stěžovatel odkazuje na nález sp. zn. III. ÚS 609/22 ze dne 31. května 2022 (všechna rozhodnutí na http://nalus.usoud.cz). Závěrem stěžovatel odkazuje na jinou svoji věc, vedenou u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 1904/22, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze, který nevyhověl stížnosti stěžovatele týkající se jím tvrzené podjatosti předsedy senátu, jenž vydal i příkaz k zatčení.
4. S ohledem na uvedené okolnosti je stěžovatel přesvědčen, že postupem soudu prvního stupně byla zasažena jeho práva zakotvená v čl. 8 odst. 2 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a proto požaduje zrušení příkazu k zatčení.
5. Ústavní soud k věci vyžádal stejnopis příkazu k zatčení i následné usnesení, jímž byl stěžovatel vzat do vazby (sp. zn. 9 T 24/2022 ze dne 29. července 2022), a vyjádření k ústavní stížnosti. Ve vyjádření předseda senátu uvedl pouze důvod vydání příkazu i vzetí do vazby, jak vyplývají i ze zaslaných rozhodnutí; k tvrzené nemožnosti seznámit se s příkazem uvedl, že obhájce stěžovatele bez udání důvodů odmítl možnost nahlédnout do spisu.
6. Po dálkovém nahlédnutí do spisu reagoval stěžovatel na vyjádření předsedy senátu a zaslal Ústavnímu soudu repliku, v níž vyjádřil svůj nesouhlas s tvrzením, že jeho obhájci bylo umožněno nahlédnout do spisu, čehož bez důvodu nevyužil, a namítá, že taková možnost nebyla obhájci vůbec poskytnuta. Příkaz k zatčení nebyl stěžovateli zaslán do datové schránky ani prostřednictvím e-mailu, a nebyl mu předán ani u vazebného zasedání. Tento postup přisuzuje stěžovatel nepřátelskému vztahu předsedy senátu vůči němu.
7. Následně stěžovatel Ústavnímu soudu sdělil, že ač o jeho vzetí do vazby bylo rozhodnuto dne 29. července 2022, usnesení bylo obhájci doručeno dne 5. srpna 2022 a stížnost proti němu byla podána dne 10. srpna 2022, nebyl spis postoupen stížnostnímu soudu s odkazem a hlavní líčení nařízené na 1. září 2022. Jakkoliv tyto námitky uplatní stěžovatel u předsedkyně soudu prvního stupně, považuje za potřebné informovat o nich také Ústavní soud.
8. Z příkazu k zatčení se podává, že stěžovatel byl opakovaně (4x) předvoláván k hlavnímu líčení, avšak ve dvou případech se bez dostatečné omluvy nedostavil a jednání soudu zmařil, navíc k nim byla (zbytečně) předvolána řada svědků. Účelové vyhýbání stěžovatele projednávání věcí je soudu známo i z dalších řízení, v nichž stěžovatel nepravdivě omlouval svoji neúčast. Vzhledem k existenci důvodné obavy, že se bude snažit vyhýbat trestnímu stíhání [vazební důvod podle §67 písm. a) trestního řádu], za situace, kdy se předvolání ukázalo neúčinné, vydal soud prvního stupně příkaz k zatčení.
9. Podle §69 odst. 1 trestního řádu lze vydat příkaz k zatčení, je-li dán vazební důvod a přítomnost obviněného nejde zajistit předvoláním, předvedením nebo zadržením. Uvedené procesní postupy jsou uvedeny alternativně, není nezbytné je užít všechny. "Nedostaví-li se obviněný, který byl řádně předvolán, k výslechu bez dostatečné omluvy, může být předveden" (§90 odst. 1 trestního řádu); byl-li stěžovatel předvolán a nedostavil-li se bez řádné omluvy, nebylo nezbytné nechat jej před vydáním příkazu k zatčení předvést.
10. "Příkaz k zatčení, jako prostředek k zajištění účasti obviněného v trestním řízení, může být odůvodněn až tehdy, vyčerpaly-li orgány činné v trestním řízení všechny ostatní možnosti (předvolání, předvedení, ev. zadržení stíhané osoby), případně alespoň odůvodnily nemožnost jejich použití" (viz stěžovatelem citovaný nález sp. zn. III. ÚS 609/22). Pochybením by proto bylo, nebyl-li by využit žádný z mírnějších alternativních nástrojů (v judikovaném případě, na který stěžovatel odkazuje, nebyl účastník řízení ani předvolán). Vadou příkazu k zatčení je rovněž situace, když absentuje vazební důvod nebo má-li zadržení umožnit doručení trestního příkazu ukládajícího podmíněný trest odnětí svobody (viz nález sp. zn. IV. ÚS 1507/21 ze dne 24. srpna 2021). Ani takovou vadou příkaz k zatčení netrpí, a proto bylo namístě posoudit, použil-li soud prvního stupně dříve jiný (mírnější) postup k zajištění přítomnosti stěžovatele u hlavního líčení.
11. Soud prvního stupně ve věci jednal opakovaně, stěžovatel se opakovaně nedostavil, aniž by svou nepřítomnost řádně omluvil. Je věcí účastníka řízení tvrdit a prokázat existenci skutečností, které mu brání účasti na jednání soudu, posouzení věrohodnosti je však úkolem obecného soudu. Vyplývá-li z vyžádaných rozhodnutí, že stěžovatel nebyl schopen určit, které zuby jej více jak 24 hodin bolely natolik, že byl nucen vyhledat nedokladnou lékařskou pomoc právě v době konání s předstihem nařízeného hlavního líčení, lze dát soudu prvního stupně za pravdu ohledně nevěrohodnosti omluvy.
12. Podle čl. 8 odst. 1 Listiny je zaručena osobní svoboda, které může být, podle druhého odstavce téhož článku osoba zbavena jen z důvodů a způsobem stanoveným zákonem. Podle čtvrtého odstavce je možné obviněného zatknout jen na základě písemného a odůvodněného příkazu soudce, do 24 hodin je nutné jej předat soudu, který musí rovněž v průběhu 24 hodin zadrženého vyslechnout a rozhodnout o jeho vazbě; úprava příkazu k zatčení v §69 trestního řádu je realizací právě čl. 8 odst. 4 Listiny. Příkaz k zatčení stěžovatele byl vydán soudcem z důvodu, který jako důvod vazby zákon předvídá, ve stanovených lhůtách byl stěžovatel dodán k soudu a bylo rozhodnuto o jeho vzetí do vazby. V popsaném postupu soudu prvního stupně proto Ústavní soud nespatřuje stěžovatelem tvrzená pochybení a tedy ani zásah do jeho základních práv; Ústavní soud přitom reaguje jen na taková pochybení (excesy), která jsou způsobilá základní práva zasáhnout. Sama skutečnost, že stěžovatel nesouhlasí s popsaným postupem, příkazem k zatčení a vzetím do vazby, nezakládá důvodnost ústavní stížnosti.
13. Jde-li o námitky stěžovatele směřující proti nedoručení příkazu k zatčení, zákon s vydáním příkazu k zatčení (§69 trestního řádu), obdobně i příkazu k zadržení (§76 a násl. trestního řádu), nespojuje povinnost doručit jej osobě, která má být zatčena, na rozdíl od jiných rozhodnutí, kde je tato povinnost přímo stanovena (například příkaz k domovní prohlídce §83 odst. 1 trestního řádu); nadto jde o příkaz adresovaný nikoli osobě, jež má být zatčena, ale orgánu veřejné moci (policejnímu orgánu). Průběh vazebního zasedání po vydání (a realizaci) příkazu k zatčení, stejně jako postup soudu prvního stupně po vzetí stěžovatele do vazby nemůže být předmětem posuzování napadeného rozhodnutí.
14. Z uvedených důvodů podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. září 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu