ECLI:CZ:US:2022:1.US.2261.21.1
sp. zn. I. ÚS 2261/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Jindřišky Blovské, zastoupené JUDr. Marcelou Fryštenskou, Ph.D., advokátkou se sídlem Smetanova 47, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2021 č. j. 18 Co 184/2020-124, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I
Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhla zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
II
Městský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 24. 7. 2020 č. j. 13 C 110/2020-60, že žalovaní Eva Pokorná a František Vaverka (dále také "žalovaní") jsou povinni se od doručení tohoto usnesení zdržet zásahů do držby zemědělského pachtu žalobkyně (dále jen "stěžovatelka") vypuzováním stěžovatelky z parcely č. X v obci B., k. ú. I. a udělováním souhlasu vstupu na parcelu č. X v obci B., k. ú. I. (dále jen "parcela") třetím osobám. Pasivní věcnou legitimaci žalovaných opíral o zjištění, že jsou podílovými spoluvlastníky předmětné parcely a jsou nepochybně i osobami, které zasahují do práv stěžovatelky tím, že jí brání v užívání části zahrádky a umožňují vstup na ní třetím osobám (sousedům).
Krajský soud v Brně následně na základě odvolání žalovaných napadeným usnesením citované rozhodnutí soudu I. stupně změnil tak, že žalobu stěžovatelky zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Soud konstatoval, že v průběhu odvolacího řízení bylo vydáno usnesení ze dne 29. 4. 2021 č. j. 18 Co 184/2020-116, kterým byl zamítnut návrh žalovaných učiněný podle §107a odst. 1 o. s. ř., aby na jejich místo v řízení vstoupili noví spoluvlastníci parcely manželé Levíčkovi, neboť nabyvatel práva nebo povinnosti může do řízení vstoupit na místo dosavadního účastníka, jen navrhne-li to žalobce (tj. stěžovatelka). Odvolací soud dále připomněl, že smyslem žaloby v řízení o ochraně držby je ochrana či obnovení posledního stavu držby, avšak v souzené věci při důvodnosti žaloby vycházel z prokázané skutečnosti, že vlastníky předmětné parcely jsou manželé Levíčkovi, když právní účinky vkladu jejich vlastnického práva nastaly k datu 8. 3. 2021. Na základě takto změněného skutkového stavu a za situace, kdy žaloba nespočívala na tvrzeních, že žalovaní jsou rušiteli nezávisle na tom, zda jsou či nejsou vlastníky pozemku, dospěl odvolací soud k závěru o nedostatku jejich pasivní legitimace. Samotné vypuzování stěžovatelky z držby předmětné parcely pak bylo stěžovatelkou vymezováno tak, že žalovaní jako vlastníci pozemku souhlasili a umožňovali jiným osobám zásah do držby stěžovatelky, aniž by však bylo tvrzeno, že rušební čin sami vykonali. Krajský soud proto uzavřel, že ke dni vyhlášení (napadeného) rozhodnutí nemohly být naplněny důvody, pro které žalovaní mohli být zavázáni k povinnostem specifikovaným ve výrokové meritorní části usnesení soudu I. stupně.
III
Stěžovatelka po obsáhlém shrnutí skutkového a procesního vývoje zdůraznila, že v rozhodnutí Krajského soudu v Brně spatřuje porušení práva na soudní ochranu, a to nesprávnou aplikací §1003 a §1007 o. z. Současně je přesvědčena, že odvolací soud učinil překvapivé rozhodnutí, když její žalobu bez jakéhokoliv upozornění a umožnění se k věci vyjádřit zamítl; dále neprovedl navrhované důkazy, rozhodnutí nesprávně odůvodnil a stěžovatelce navíc uložil náhradu nákladů řízení.
IV
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky, obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí i vyžádaného soudního spisu a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud především konstatuje, jak již dlouhodobě ve své judikatuře zdůrazňuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví, na níž by bylo možno se obracet s návrhem na přezkoumání procesu, interpretace a aplikace zákonných ustanovení provedených ostatními soudy. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Výkon jeho pravomoci přichází v úvahu pouze v případě, kdy by napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k porušení základních práv a svobod zaručených normami ústavního pořádku; taková porušení z hlediska spravedlivého (řádného) procesu v rovině právního posouzení věci představují nikoli event. "běžné" nesprávnosti, nýbrž až stav flagrantního ignorování příslušné kogentní normy nebo zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů v soudní praxi ustáleného výkladu, resp. použití výkladu, jemuž chybí smysluplné odůvodnění, jelikož tím zatěžuje vydané rozhodnutí ústavněprávně relevantní svévolí a interpretační libovůlí (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06).
Nic takového však v souzené věci dovodit nelze. Krajský soud v Brně věci věnoval náležitou pozornost, aplikoval adekvátní podústavní právo a jeho použití náležitě odůvodnil. Ústavní soud konstatuje, že odvolací soud přiléhavě vycházel z prokázané skutečnosti změny vlastnických poměrů a z toho, že stěžovatelčina žaloba nespočívala na tvrzeních, že žalovaní jsou rušiteli nezávisle na tom, zda jsou či nejsou vlastníky pozemku. Soud provedl právní hodnocení způsobem, který lze považovat za souladný s požadavky kladenými na rozhodování civilních soudů v těchto typech sporů. K závěru o nedostatku pasivní legitimace dospěl po zřetelném uvedení důvodů pro změnu usnesení soudu I. stupně a zamítnutí stěžovatelčiny žaloby.
Ke stěžovatelkou uváděné překvapivosti rozhodnutí musí Ústavní soud konstatovat, že již z citovaného usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2021 č. j. 18 Co 184/2020-116, jímž byl zamítnut návrh žalovaných, aby na jejich místo v řízení vstoupili (noví) spoluvlastníci parcely manželé Levíčkovi (kteří ostatně podáním ze dne 13. 4. 2021 navrhli totéž), musela být stěžovatelce jasná právě tato změna vlastnických poměrů. Na této skutečnosti nic nemění fakt, že Krajský soud v Brně návrhu žalovaných s odkazem na ustanovení §107a o. s. ř. nevyhověl. Obdobně nelze pominout ani ústní jednání před odvolacím soudem, o kterém svědčí zápis v Protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 18. 5. 2021 a v něm připomenuté usnesení Městského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2021 č. j. 104 C 9/2021-30, jímž bylo připuštěno, aby do řízení o návrhu na vyklizení parcely na místo Evy Pokorné a Františka Vaverky vstoupili noví vlastníci (viz č. l. 118). V obou případech proto nelze souhlasit s tím, že by stěžovatelce ve vlastním řízení před odvolacím soudem nebyla známa změna v osobách spoluvlastníků parcely, že by se k této věci stěžovatelka nemohla vyjádřit a zvážit případnou reflexi možných důsledků pro další průběh řízení a rozhodnutí ve věci. Za této situace proto nelze akceptovat stěžovatelčinu argumentaci překvapivostí napadeného rozhodnutí odvolacího soudu; Ústavní soud proto rozhodnutí odvolacího soudu neshledává ústavně nepřijatelným. Obdobně za ústavně konformní považuje rozhodnutí Krajského soudu v Brně o přiznání náhrady nákladů úspěšným žalovaným podle ustanovení §224 odst. 2 a §142 odst. 1 o. s. ř., když bylo věcí stěžovatelky navrhnout, aby do řízení na místo žalovaných vstoupili noví spoluvlastníci (§107a o. s. ř.).
Ústavní soud dodává, že právo na spravedlivý (řádný) proces není možno vykládat tak, že by garantovalo úspěch v řízení či zaručovalo právo na rozhodnutí odpovídající představám stěžovatelky. Pouhý nesouhlas se závěrem Krajského soudu v Brně při aplikaci podústavního práva důvodnost ústavní stížnosti nezakládá.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2022
JUDr. Jaromír Jirsa, v. r.
předseda senátu