ECLI:CZ:US:2022:1.US.2321.22.1
sp. zn. I. ÚS 2321/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele Michala Klepetáře, zastoupeného JUDr. Ondřejem Preussem, Ph.D., advokátem, sídlem Kubelíkova 1189/29, Praha 3 - Žižkov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. dubna 2022 č. j. 30 Cdo 3321/2021-360, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. října 2021 č. j. 30 Cdo 2742/2021-347, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. července 2021 č. j. 91 Co 249/2021-337 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2021 č. j. 91 Co 116/2021-292, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 - Holešovice, a České republiky - Ministerstva pro místní rozvoj, sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1, 2 a 3, čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, a dále v čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i v čl. 1 věty první Dodatkového protokolu k Úmluvě.
2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 26. 5. 2021 č. j. 30 C 38/2018-305 vyslovil svoji místní nepříslušnost (výrok I.), a dále rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena místně příslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 1 (výrok II.).
3. Proti výše uvedenému usnesení obvodního soudu podal stěžovatel odvolání. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 27. 7. 2021 č. j. 91 Co 249/2021-337 usnesení obvodního soudu potvrdil.
4. Výše uvedené usnesení městského soudu napadl stěžovatel dovoláním, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 20. 4. 2022 č. j. 30 Cdo 3321/2021-360 podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), odmítl, neboť dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné.
5. Usnesením obvodního soudu ze dne 17. 3. 2021 č. j. 30 C 38/2018-280 bylo rozhodnuto o nepřipuštění obchodní společnosti ERGO pojišťovna, a. s., jako vedlejší účastnice na straně žalobce, a Městské části Praha 22 a Společenství vlastníků domu Nové náměstí 1370, Uhříněves, jako vedlejších účastníků na straně žalované, neboť stěžovatel označil sice tyto subjekty jako vedlejší účastníky, avšak ani jeden z dotyčných subjektů neprojevil k výzvě soudu souhlas se svým vstupem do řízení v pozici vedlejších účastníků.
6. Proti výše uvedenému usnesení obvodního soudu podal stěžovatel odvolání. Městský soud usnesením ze dne 28. 4. 2021 č. j. 91 Co 116/2021-292 usnesení obvodního soudu potvrdil.
7. Výše uvedené usnesení městského soudu napadl stěžovatel dovoláním, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. 10. 2021 č. j. 30 Cdo 2742/2021-347 podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné.
II.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že tomu tak není.
9. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
10. V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. 10. 2021 č. j. 30 Cdo 2742/2021-347 odmítl jeho (první) dovolání ze dne 2. 7. 2021, podané proti usnesení městského soudu ze dne 28. 4. 2021 č. j. 91 Co 116/2021-292, a usnesením ze dne 20. 4. 2022 č. j. 30 Cdo 3321/2021-360 odmítl jeho (druhé) dovolání ze dne 4. 10. 2021, podané proti usnesení městského soudu ze dne 27. 7. 2021 č. j. 91 Co 249/2021-337, spojené s návrhem stěžovatele na spojení věci s řízením vedeným u tamního soudu pod sp. zn. 30 Cdo 2742/2021, přičemž proti rozhodnutím Nejvyššího soudu není přípustný opravný prostředek. Z uvedeného přehledu řízení před třemi obecnými soudy a také před Nejvyšším soudem je podle stěžovatele zřejmé, že nemohlo dojít k naplnění podmínky přípustnosti ústavní stížnosti podle §72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, z důvodu absentujícího pravomocného rozsudku v řízení, jehož byl stěžovatel jako žalobce účastníkem. Stěžovatel se však domnívá, že v jeho věci byla naplněna podmínka podle §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, že opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno jeho základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Stěžovatel proto očekává - také s ohledem na pokročilý věk - že Ústavní soud neodmítne přijetí jeho ústavní stížnosti v situaci, kdy stěžovatel fakticky využil všechny procesní prostředky které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, ale v řízení o podaných opravných prostředcích dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma [srov. usnesení ze dne 28. 5. 1997 sp. zn. II. ÚS 169/97 nebo nález ze dne 13. 3. 1996 sp. zn. II. ÚS 193/94 (N 19/5 SbNU 159), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další rozhodnutí zde odkazovaná].
11. V ústavní stížnosti stěžovatel dále uvedl, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2021 č. j. 30 Cdo 2742/2021-347 bylo jeho právnímu zástupci doručeno dne 9. 11. 2021 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 č. j. 30 Cdo 3321/2021-360 bylo jeho právnímu zástupci doručeno dne 3. 5. 2022. Byla-li ústavní stížnost proti napadeným rozhodnutím podána u Ústavního soudu dne 22. 8. 2022, je zřejmé, že se tak stalo až po uplynutí lhůty stanovené zákonem pro její podání.
12. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
13. Ústavní soud přitom neshledal důvod k postupu podle §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce (tedy §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), tj. aby stěžovatel před podáním ústavní stížnosti vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje), jestliže v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 §75 zákona o Ústavním soudu dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma. V nyní posuzované věci však nejde o tento případ, neboť v řízení o stěžovatelem podaném opravném prostředku podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nedochází ke značným průtahům, když o stěžovatelem podaném dovolání již bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. září 2022
Pavel Šámal v. r.
soudce zpravodaj