ECLI:CZ:US:2022:1.US.2343.22.1
sp. zn. I. ÚS 2343/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Kamily Čmakalové, zastoupené doc. JUDr. Monikou Forejtovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Náplavní 2013/1, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. června 2022 č. j. 4 Co 27/2022-69, usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 17. února 2022 č. j. 40 Co 178/2021-47, usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 30. června 2021 č. j. 40 Co 178/2021-20 a usnesení soudního exekutora Mgr. Jana Vedrala ze dne 21. ledna 2021 č. j. 140 ED 0006/20-005, spojené s návrhem na zrušení §320ab věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Vrchního soudu v Olomouci, Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a soudního exekutora Mgr. Jana Vedrala, Exekutorský úřad Praha 3, sídlem Senovážné náměstí 977/24, Praha 1 - Nové Město, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Burián & Penka, insolvence, v. o. s., sídlem Středova 94/1, Brno, insolvenční správkyně dlužníka Stanislava Čmakala, bytem Chromeč 120, a obchodní společnosti Okorok Trade s.r.o., sídlem Revoluční 1082/8, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 24. 8. 2022, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv zaručených v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a čl. 47 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, jakož i porušení čl. 4 Ústavy České republiky. S ústavní stížnosti stěžovatelka spojila návrh na zrušení §320ab věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), která zní: "Soud přitom postupuje přiměřeně podle §322 odst. 5, §328b až 330a.".
II.
Shrnutí řízení před obecnými soudy
2. Dne 21. 1. 2021 se na základě smlouvy o provedení dobrovolné dražby uzavřené dne 15. 12. 2020 mezi soudním exekutorem Mgr. Janem Vedralem, Exekutorský úřad Praha 3 (dále jen "soudní exekutor"), a společností Burián & Penka, insolvence, v.o.s., insolvenční správkyně úpadce Stanislava Čmakala, konala dobrovolná dražba, jejímž předmětem byl 100% podíl ve společnosti Czech Truck Servis s.r.o. Usnesením soudního exekutora ze dne 21. 1. 2021 č. j. 140 ED 0006/20-005 byl udělen vydražiteli společnosti Okorok Trade s.r.o. příklep k tomuto obchodnímu podílu za nejvyšší podání ve výši 630 000 Kč. Současně byla stanovena lhůta k zaplacení nejvyššího podání a na nejvyšší podání byla započtena vydražitelem složená jistota ve výši 500 000 Kč.
3. Soudní exekutor provedl dražbu podle §76 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, jako "další činnost", kterou může vykonávat mj. na žádost vlastníka či osoby oprávněné disponovat s věcí. Insolvenční správkyně úpadce obchodní podíl zpeněžila postupem podle §286 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění zákona č. 64/2017 Sb., v dražbě provedené soudním exekutorem s jednomyslným souhlasem věřitelského výboru, který rovněž schválil smlouvu o provedení dobrovolné dražby.
4. Stěžovatelka, která je manželkou úpadce, podala proti usnesení soudního exekutora odvolání, jež bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci (dále jen "krajský soud") ze dne 30. 6. 2021 č. j. 40 Co 178/2021-20 odmítnuto jako podané někým, kdo k tomu není oprávněn. Manželka úpadce není účastníkem dražby prováděné na návrh vlastníka nebo osoby oprávněné disponovat věcí (zde insolvenční správkyně) při zpeněžování majetkové podstaty v rámci insolvenčního řízení soudním exekutorem podle §76 odst. 2 exekučního řádu, a proto nemá právo podat odvolání proti usnesení o udělení příklepu (§336k odst. 2 a 3 občanského soudního řádu a contrario). Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka dovolání i ústavní stížnost. Nejvyšší soud usnesením ze dne 7. 12. 2021 sp. zn. 20 Cdo 3008/2021 odmítl dovolání stěžovatelky jako nepřípustné. Podle §238 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu je totiž nepřípustné dovolání proti usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 občanského soudního řádu. Ústavní stížnost byla usnesením ze dne 26. 10. 2021 sp. zn. IV. ÚS 2668/21 (všechna v tomto usnesení odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) odmítnuta jako nepřípustná podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") z důvodu nevyčerpání žaloby pro zmatečnost.
5. Proti usnesení krajského soudu o odmítnutí odvolání podala stěžovatelka žalobu pro zmatečnost, kterou krajský soud usnesením ze dne 17. 2. 2022 č. j. 40 Co 178/2021-47 zamítl, neboť se ztotožnil se závěry touto žalobou napadeného usnesení. Uvedené zamítavé usnesení bylo k odvolání stěžovatelky potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") ze dne 9. 6. 2022 č. j. 4 Co 27/2022-69. Stěžovatelka následně podala proti usnesení vrchního soudu dovolání i ústavní stížnost.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na uvážení.
7. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že ústavní stížnost je založena na principu subsidiarity k jiným zákonným procesním prostředkům ochrany práva a podmínkou jejího věcného projednání je účinné vyčerpání těchto procesních prostředků. Nepostačuje jen jejich řádné uplatnění, ale též o nich musí být příslušným orgánem rozhodnuto. Ústavní stížnost tedy může zásadně směřovat jen proti "konečnému" rozhodnutí, tj. rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon poskytuje k ochraně práva. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní.
8. V posuzované věci je podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti také řádné vyčerpání dovolání, jehož přípustnost může být založena podle §237 občanského soudního řádu, a to i za situace, že jej Nejvyšší soud neshledá přípustným z důvodů závisejících na jeho uvážení [blíže k přípustnosti ústavní stížnosti ve vazbě na posuzování přípustnosti dovolání v civilních věcech viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.); srov. též usnesení ze dne 28. 3. 2013 sp. zn. III. ÚS 772/13 (U 5/68 SbNU 541)]. Protože o podaném dovolání stěžovatelky doposud rozhodnuto nebylo, Ústavní soud nemohl přistoupit k věcnému projednání její ústavní stížnosti. Tato ústavní stížnost je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
9. Stěžovatelka navrhla, aby byla přípustnost její ústavní stížnosti shledána podle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, podle něhož Ústavní soud neodmítne ústavní stížnost, i když není splněna podmínka podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jestliže ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Ústavní soud konstatuje, že k takovémuto výjimečnému postupu může dojít jen v případě, že všechny prostředky, které zákon k ochraně práv stěžovateli poskytuje, nebyly vyčerpány a řízení je přitom pravomocně skončeno (popř. jde o jiný zásah orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí nebo opatření), takže jiný prostředek nápravy již neexistuje. Tak tomu ale v posuzované věci není. Stěžovatelka využila jiný prostředek nápravy tím, že podala dovolání.
IV.
Závěr
10. Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky pro nepřípustnost. Stejně tak rozhodl v senátu podle §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu o akcesorickém návrhu na zrušení §320ab věty druhé občanského soudního řádu, který sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. srpna 2022
Pavel Šámal, v. r.
předseda senátu