ECLI:CZ:US:2022:1.US.2456.22.1
sp. zn. I. ÚS 2456/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jana Karase, zastoupeného JUDr. Ivou Repa Kremplovou, advokátkou, sídlem Okružní 433/1, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. července 2022 č. j. 7 As 128/2022-24 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. května 2022 č. j. 62 A 139/2020-108, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Krajského úřadu Jihomoravského kraje, sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel rovněž navrhuje odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle §79 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel je spoluvlastníkem blíže určené novostavby rodinného domu. Městský úřad Rosice (dále jen "stavební úřad") rozhodnutím ze dne 11. 3. 2020 č. j. MR-C 10432/20-OSU sp. zn. MR-S 20345-19-OSU nařídil stěžovateli (mimo jiné) odstranění stavby venkovního komína ukotveného na uvedeném domě jako stavby bez stavebního povolení. Vedlejší účastník uvedené rozhodnutí potvrdil a odvolání stěžovatele proti němu zamítl rozhodnutím ze dne 26. 6. 2020 č. j. JMK 91115/2020 sp. zn. S-JMK 60150/2020 OÚPSŘ.
3. Stěžovatel proti uvedenému rozhodnutí vedlejšího účastníka brojil žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"), jenž ji napadeným rozsudkem zamítl. Krajský soud shledal, že stavba venkovního komínu byla provedena bez stavebního povolení, stěžovatel výslovně odmítl požádat o dodatečné povolení, nařízení odstranění stavby bylo v souladu s §129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a nebylo pro stěžovatele nepřiměřeně tvrdé. Stěžovatel v žalobě tvrdil, že byl v dobré víře, že je stavba komínu v souladu se zákonem, protože stavební úřad provedl kontrolní prohlídku a dne 1. 11. 2017 vydal kolaudační souhlas s užíváním uvedeného domu, aniž jakkoli namítal nezákonnost stavby venkovního komína, a dotčené orgány s užíváním stavby vydaly kladná stanoviska. Krajský soud shledal, že stěžovatel nemohl být v dobré víře, protože se uvedené postupy stavebního úřadu a dotčených orgánů nijak netýkaly stavby komína. Ze spisu se podává, že venkovní komín nebyl zahrnut do předložené projektové dokumentace stavby rodinného domu. Stavební povolení nemůže nahradit ani zpráva o revizi spalinové cesty ze dne 7. 1. 2020. Na jejím základě nemohl být stěžovatel v dobré víře již jen s ohledem na datum jejího zpracování.
4. Kasační stížnost stěžovatele zamítl Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem. Nejvyšší správní soud se rovněž zaměřil na tvrzení stěžovatele o existenci jeho dobré víry v zákonnost stavby venkovního komína (z kolaudačního souhlasu k užívání domu, kontrolní prohlídky atd.). Nejvyšší správní soud uznal, že na stavbu rodinného domu stavební úřad vydal kolaudační souhlas, ten však stavbu komína nezahrnoval; stavebník nedoložil dokumentaci komína, nebylo posuzováno jeho požárně bezpečnostní řešení, znečištění ovzduší atp. Rozhodná v tomto směru nemohla být ani kontrolní prohlídka stavby rodinného domu, ani zpráva o revizi spalinové cesty; obě skutečnosti nastaly až po dokončení stavby komína.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel tvrdí, že dosavadní postup stavebního úřadu, kdy stěžovatele mlčky ubezpečoval o souladu stavby komína se zákonem, vyvolal existenci dobré víry v zákonnost stavby komína. Ke stavbě rodinného domu vydal kladné stanovisko Hasičský záchranný sbor Jihomoravského kraje, stavební úřad rodinný dům zkolaudoval, provedl opětovnou kontrolní prohlídku a stěžovatel doložil zprávu o revizi spalinové cesty na výslovné požádání stavebního úřadu. Stěžovatel proto na základě předchozí činnosti orgánu veřejné moci důvodně důvěřoval v to, že není potřeba určitého aktu pro existenci právně konformního stavu. Krajský soud nadto uznal, že stavební úřad o existenci komínu věděl před vydáním kolaudačního souhlasu (viz bod 22 odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu). Povinnost odstranit stavbu komína je proto pro stěžovatele nepřiměřeným zásahem do jeho vlastnického práva. Návrh na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí správních soudů stěžovatel odůvodňuje tak, že hrozí nevratné odstranění komína a řízení jako takové by ztratilo relevanci. Stěžovateli by vznikly náklady za odstranění stavby a vybudování její nové části. Krajský soud nadto obdobně v řízení o žalobě k návrhu stěžovatele přiznal žalobě odkladný účinek.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona o Ústavním soudu. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva, resp. žádné další k dispozici neměl (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, který stojí mimo soustavu soudů. Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování správních soudů. Jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivou věc je v zásadě na správních soudech. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).
8. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že odstranění stavby nařízené správními orgány je nepřiměřeným zásahem do jeho vlastnického práva, protože dřívější postup stavebního úřadu založil dobrou víru v zákonnost realizace dané stavby. Jak se podává z napadených rozhodnutí, stěžovatel uvedenou argumentaci v témže rozsahu uplatnil již v předcházejících fázích řízení. Správní soudy jeho argumentaci reflektovaly a vypořádaly se s ní. Hodnocení uvedených námitek proto tvoří "středobod" napadených rozhodnutí; je zřejmé, že správní soudy vzaly uvedenou argumentaci v úvahu, neopomněly se jí zabývat.
9. Jak se dále podává z napadených rozhodnutí, správní soudy na uvedenou argumentaci reagovaly adekvátně; se samotnou podstatou námitek stěžovatele se logicky vypořádaly. Bylo pro ně přitom rozhodné, že zejména kolaudační souhlas, ze kterého dovozuje stěžovatel existenci své dobré víry, se netýkal stavby venkovního komína. Stěžovatel nedoložil skutečnou dokumentaci a dotčené osoby oprávněnost stavby komína neposuzovaly. Obdobně se nijak zákonnosti stavby komína netýkala jak kontrolní prohlídka, tak stanoviska dotčených orgánů a zpráva o revizi spalinové cesty. Stěžovateli nelze přisvědčit, že krajský soud shledal v napadeném rozsudku, že stavební úřad o existenci komína věděl, což stěžovatel dovozuje z bodu 22 odůvodnění jeho napadeného rozsudku. Z něj se však podává toliko to, že stavba komína byla již v dané době realizována, nikoli, že o ní stavební úřad či dotčené orgány věděly. Rozhodné však je, že podle správních soudů ani případná vědomost správních orgánů o existenci stavby komína v době vydání kolaudačního souhlasu nebyla ve věci významná, což srozumitelně a logicky odůvodnily. Lze shrnout, že odůvodnění napadených rozhodnutí je celkově srozumitelné, logické a vychází z okolností konkrétní věci a jejich náležitého zhodnocení. Stěžovatel konkrétní argumenty správních soudů nezpochybňuje. Úvahy správních soudů neobsahují prvky svévole či tzv. přepjatého formalismu. Napadená rozhodnutí tzv. kvalifikovanými vadami netrpí.
10. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), a protože ze shora uvedených důvodů neshledal namítané porušení základních práv či svobod stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrh stěžovatele na odložení vykonatelnosti, jakožto návrh akcesorický, sdílí osud ústavní stížnosti. Ústavní soud o návrhu samostatně nerozhodoval, protože o ústavní stížnosti rozhodl v krátké době od jejího podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. září 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu