ECLI:CZ:US:2022:1.US.2501.22.1
sp. zn. I. ÚS 2501/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Jaroslava Savka, advokáta se sídlem v Proboštově, Slavíkova 625, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 13 Co 194/2022-16 ze dne 3. 8. 2022, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel byl jako advokát soudním rozhodnutím jmenován opatrovníkem umístěného člověka v řízení o vyslovení přípustnosti převzetí a držení ve zdravotním ústavu. Okresní soud v Teplicích usnesením č. j. 71 L 59/2022-9 ze dne 7. 7. 2022 rozhodl, že se stěžovateli odměna za zastupování (výkon funkce opatrovníka) nepřiznává. V odůvodnění uvedl, že stěžovatel doručil soudu vyúčtování své odměny (jeden úkon právní služby - převzetí a příprava zastoupení, včetně režijního paušálu a DPH, celkem 1 573 Kč), kterou mu nepřiznal, neboť stěžovatel jako opatrovník podle názoru soudu "neprovedl žádný úkon, který by směřoval k vyřízení věci a k smysluplnému zastoupení klienta. Pouhé převzetí doručované zásilky z datové schránky, což bylo, kromě vyúčtování odměny opatrovníka, jedinou aktivitou, kterou opatrovník v rámci svého zastupování vyvinul, za takový úkon nelze v souladu s dobrými mravy považovat".
2. K odvolání stěžovatele uvedené usnesení potvrdil Krajský soud v Ústí nad Labem nadepsaným usnesením. S úvahou okresního soudu se po prostudování spisu zcela ztotožnil a ještě ji blíže rozvedl (srov. body 5 a 6 napadeného usnesení, které zde není třeba reprodukovat).
3. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná, sám advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu") ve spojení se stanoviskem pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 ze dne 8. 10. 2015 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.)] bez jakékoli ústavněprávní argumentace (bez identifikace základního práva, které mělo být vydáním napadeného rozhodnutí dotčeno) domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Stěžovatel není přesvědčen důvody napadeného usnesení, z čehož zřejmě dovozuje porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud nemá, co by nad rámec výstižného odůvodnění napadeného usnesení dodal. Důvod rozhodnutí je z něj zřetelný a není v rozporu se žádnou judikaturou, na niž stěžovatel odkazuje, ani s četnou judikaturou Ústavního soudu k odměňování advokátů v pozici jmenovaných opatrovníků [za všechny např. poslední nález sp. zn. Pl. ÚS 17/21 ze dne 19. 10. 2021 (443/2021 Sb.) či nález sp. zn. I. ÚS 516/20 ze dne 11. 8. 2020; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)]. Závěry uvedených rozhodnutí na případy zcela pasivního přístupu opatrovníka, jaký zvolil stěžovatel, nedopadají.
5. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. září 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu