ECLI:CZ:US:2022:1.US.2522.22.1
sp. zn. I. ÚS 2522/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky H. S., zastoupené JUDr. Pavlem Hráškem, advokátem se sídlem Týnská 1053/21, Praha 1, proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Jičíně ze dne 1. 9. 2022, č. j. 1 ZT 117/2022-6, za účasti Okresního státního zastupitelství v Jičíně, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V Ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 12. 9. 2022 stěžovatelka navrhla Ústavnímu soudu zrušení napadeného rozhodnutí Okresního státního zastupitelství v Jičíně (dále jen "státní zastupitelství"), a to pro údajná porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 40 odst. 3 Listiny.
2. Napadeným usnesením státního zastupitelství dozorový státní zástupce zamítl stížnost stěžovatelky proti usnesení policejního orgánu - Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Územního odboru Jičín, Oddělení obecné kriminality ze dne 16. 8. 2022, č. j. KRPH-108837-47/TČ-2021-050471, jímž policejní orgán dle §160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zahájil trestní stíhání stěžovatelky pro podezření ze spáchání trestného činu vydírání dle §175 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Stěžovatelka podala proti tomuto usnesení policejního orgánu dne 19. 8. 2022 stížnost, v níž avizovala, že ji doplní do čtrnácti dnů od okamžiku, kdy jí bude umožněno nahlédnout do spisu. Do spisu stěžovatelka nahlédla dne 25. 8. 2022 a doplnění stížnosti zaslala dne 1. 9. 2022, přičemž dne 8. 9. 2022, tedy již po vydání napadeného usnesení, informoval dozorový státní zástupce stěžovatelku, že doplnění její stížnosti vyhodnotil jako obsahově totožné s textem stížnosti a jako takové je založil do spisu jako součást stěžovatelčiny obhajoby. Stěžovatelka spatřuje porušení svých ústavně zaručených základních práv v tom, že dozorový státní zástupce rozhodl o její stížnosti dříve, než uplynula jí avizovaná lhůta k doplnění stížnosti, ačkoliv na informaci o tom, že stěžovatelka odůvodnění stížnosti doplní, nijak nereagoval.
3. Než se Ústavní soud může zabývat věcnou argumentací stěžovatelky, musí zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny procesní předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost však všechny tyto procesní předpoklady nesplňuje.
4. Dle §75 odst. 1 je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.
5. Řízení dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod je totiž zásadně vybudováno na principu přezkumu pravomocně skončených věcí [srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 293/97 ze dne 19. 12. 1997 (U 22/9 SbNU 467), usnesení sp. zn. Pl. ÚS 38/10 ze dne 9. 2. 2011 (U 1/60 SbNU 759), usnesení sp. zn. III. ÚS 1336/10 ze dne 3. 6. 2010 (U 7/57 SbNU 621) či nález sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. 11. 1995 (N 78/4 SbNU 243) - pozn. všechna zde uváděná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná rovněž na serveru https://nalus.usoud.cz] a na zásadě subsidiarity ústavních stížností [srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 236/04 ze dne 28. 4. 2004 (U 25/33 SbNU 475) či nález sp. zn. II. ÚS 3383/14 ze dne 6. 9. 2016 (N 163/82 SbNU 565)].
6. To znamená, že Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do řízení teprve probíhajících, v nichž stěžovatelé ještě nevyčerpali všechny možnosti, jak se dobrat ochrany svých ústavně zaručených základních lidských práv a svobod [srov. k tomu rovněž usnesení sp. zn. IV. ÚS 125/06 ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781)].
7. Úkol střežit ústavně zaručená základní lidská práva a svobody totiž nepřipadá jen Ústavnímu soudu, nýbrž všem orgánům veřejné moci. Ústavní soud se tak nemůže věcně zabývat ústavní stížností, pokud stěžovatelé předtím, než se obrátili na něj, neumožnili příslušným orgánům veřejné moci způsobem k tomu stanoveným napravit všechna jimi pociťovaná porušení svých ústavně zaručených základních práv a svobod.
8. Tak tomu je i v nynější věci. Stěžovatelka netvrdí ani neprokazuje, že by v návaznosti na napadené usnesení podnět k výkonu dohledu dle §12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství").
9. Ústavní soud přitom dlouhodobě zastává právní názor, že podnět k výkonu dohledu dle §12d zákona o státním zastupitelství je třeba považovat za účinný právní prostředek ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu [srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2166/14 ze dne 28. 8. 2014 (U 14/74 SbNU 623); nález sp. zn. I. ÚS 1042/15 ze dne 24. 5. 2016 (N 91/81 SbNU 485), bod 27.; či nález sp. zn. I. ÚS 1565/14 ze dne 2. 3. 2015 (N 51/76 SbNU 691)]. Tento právní názor plně dopadá i na stěžovatelčinu věc, neboť Ústavní soud již v minulosti rozhodl, že výše uvedené se uplatní i v situaci ústavní stížnosti směřující proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, resp. proti usnesení státního zástupce o stížnosti proti němu (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 1188/22 ze dne 24. 5. 2022, usnesení sp. zn. IV. ÚS 698/22 ze dne 15. 3. 2022 či usnesení sp. zn. IV. ÚS 502/21 ze dne 2. 3. 2021).
10. Prostor pro potenciální zásah nadřízeného státního zastupitelství na podkladě podnětu k výkonu dohledu dle §12d zákona o státním zastupitelství se tedy i v této procesní situaci otevírá. Ústavní soud ovšem zdůrazňuje, že po věcné stránce nijak argumentaci stěžovatelky nehodnotil, tedy rozhodnutí o podnětu k výkonu dohledu nikterak nepředznamenává. Úvahy v předchozím odstavci toliko v obecné rovině zdůvodňují, proč je podnět k výkonu dohledu dle §12d zákona o státním zastupitelství třeba považovat za účinný procesní prostředek ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
11. Stěžovatelka přitom ani netvrdila, ani neprokazovala splnění některého z důvodů dle §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, umožňujících Ústavnímu soudu výjimečně ústavní stížnost neodmítnout pro nepřípustnost. Ústavní soud proto z meritorního hlediska nemůže její stížnost posoudit a je nucen ji odmítnout.
12. Ze všech těchto důvodů považuje Ústavní soud ústavní stížnost za předčasnou, a proto ji mimo ústní jednání a v nepřítomnosti účastníků odmítl dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť před jejím podáním stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky ochrany, které jí zákon k ochraně jejích práv přiznává, a Ústavní soud v její věci neshledal naplnění žádného důvodu pro neodmítnutí ústavní stížnosti dle §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. září 2022
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu