ECLI:CZ:US:2022:1.US.2537.22.1
sp. zn. I. ÚS 2537/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele Iva Tubla, zastoupeného JUDr. Ivem Palkoskou, advokátem se sídlem v Kladně, Kleinerova 1504/24, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 55 Co 61/2022 ze dne 13. 7. 2022, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Mgr. Lenky Pikalové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví stěžovatele a vedlejší účastnice vydal Městský soud v Praze (jako soud odvolací) rozsudek č. j. 55 Co 61/2022-590 ze dne 6. 4. 2022. Písemné vyhotovení rozsudku se co do výroku II a jeho odůvodnění lišilo od ústně vyhlášeného znění. Jak uvádí stěžovatel a plyne i z napadeného usnesení, zatímco vyhlášen byl výrok II ve znění, podle kterého je vedlejší účastnice (žalobkyně) povinna zaplatit stěžovateli (žalovanému) 6 812 Kč, podle písemného vyhotovení výroku II takto vyhlášeného rozsudku je naopak stěžovatel povinen zaplatit vedlejší účastnici 24 780,25 Kč. Uvedený nesoulad vysvětluje městský soud v bodě 17 písemného odůvodnění rozsudku tak, že „při přípravě vyhlášení rozsudku došlo k zjevné nesprávnosti, když namísto uvedené částky placené žalovaným bylo uvedeno, že žalobkyně žalovanému zaplatí 6 812 Kč. Došlo k tomu záměnou za jinou variantu vypořádání, jež nakonec nebyla přijata. Proto má v této části rozsudek povahu opravného usnesení dle §164 o. s. ř.“
2. Na doručení písemného vyhotovení rozsudku uvedeného znění reagoval stěžovatel návrhem na jeho opravu, kterým se domáhal, aby bylo písemné vyhotovení rozsudku uvedeno do souladu s jeho vyhlášeným zněním, jímž je soud od toho okamžiku vázán (§156 odst. 3 o. s. ř.). Napadeným usnesením odvolacího soudu byl takto koncipovaný návrh stěžovatele na opravu rozsudku zamítnut s odůvodněním, že důvody opravy písemného vyhotovení jsou v něm vysvětleny; mají-li účastníci podle odvolacího soudu za to, že rozhodl věcně nesprávně, lze případnou nápravu zjednat toliko na základě mimořádného opravného prostředku. Neboť domníval-li se stěžovatel, že oprava výroku provedená odvolacím soudem bez návrhu byla nad rámec §164 o. s. ř., platilo by podle odvolacího soudu totéž i pro jeho požadavek na opravu, kterému proto nevyhověl.
3. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“). Podána byla včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem (srov. §30 odst. 1 a §72 a násl. téhož zákona); není však přípustná ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
4. Lze přisvědčit stěžovatelovu tvrzení, že proti samotnému napadenému usnesení nemá k dispozici jiný prostředek ochrany svých práv. Jelikož však návrh na opravu (podle stěžovatele ultra vires opraveného rozsudku) nepředstavuje efektivní prostředek nápravy namítaného procesního (a případně i hmotněprávního) pochybení odvolacího soudu, nezbývá Ústavnímu soudu než odmítnout i ústavní stížnost jako podanou mimo linii opravných prostředků, kterými bylo možné tvrzené vady zhojit. Navzdory zjevnému pochybení odvolacího soudu v postupu vytvářejícím nesoulad mezi zněním ústního vyhlášení rozsudku a jeho písemným vyhotovením je totiž třeba přisvědčit jeho závěru vyjádřenému v napadeném usnesení, podle kterého bylo nápravu možné zjednat jedině cestou mimořádného opravného prostředku proti rozsudku ve věci samé (dovolání), jehož využití měl stěžovatel i podle poskytnutého poučení k dispozici.
5. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. září 2022
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj