infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 06.09.2022, sp. zn. II. ÚS 124/22 [ usnesení / UHLÍŘ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2022:2.US.124.22.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2022:2.US.124.22.1
sp. zn. II. ÚS 124/22 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudce Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky, společnosti TALWIN, a.s., se sídlem v Chomutově, Pražská 720/31, zastoupené MUDr. Mgr. Ivanem Langerem, advokátem, se sídlem Purkyňova 2, Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. srpna 2021 č. j. 2 To 58/2019-5549 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. dubna 2019 č. j. 46 T 1/2017-4458, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala s odkazem na tvrzené porušení svých základních práv zrušení shora citovaných rozhodnutí obecných soudů. Stěžovatelce byla v trestním řízení, ve kterém měla postavení zúčastněné osoby, jako tzv. náhradní hodnota zabrána finanční částka ve výši 55 960 851,05 Kč. Stalo se tak napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 46 T 1/2017-4458 ze dne 25. 4. 2019 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci č. j. 2 To 58/2019-5549 ze dne 10. 8. 2021. Podstata případu spočívá zjednodušeně vyjádřeno v tom, že skupina obžalovaných získala pro stěžovatelku jako provozovatelku fotovoltaické elektrárny Moldava neoprávněný majetkový prospěch, který spočíval v nárokování garantované výkupní ceny elektrické energie platné pro zařízení uvedená do provozu v roce 2010. Za tímto účelem získali podvodně rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, aby stěžovatelce byla udělena licence k výrobě elektřiny již v uvedeném roce, ačkoliv věděli, že elektrárna tehdy nebyla plně dokončena na deklarovaný výkon. Do poloviny roku 2016 tak obžalovaní neoprávněně obohatili stěžovatelku ke škodě České republiky o částku 97 645 445,20 Kč. 2. Stěžovatelka je toho názoru, že v řízení bylo zejména porušeno její právo na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod tím, že věc prý byla po přidělení soudci dle rozvrhu práce znovu přidělena (přerozdělena) jinému soudci podle pravidel, která nebyla předem daná zákonem či rozvrhem práce. Dále mělo být porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod tak, že obecné soudy prý opomenuly důkazy, které stěžovatelka navrhla, zejména návrh na výslech svědků v odvolacím řízení, a tím, že ačkoli její postavení v řízení záviselo i na obhajobě ostatních obviněných, zejména členů jejího statuárního orgánu, odvolací soud na jediném veřejném zasedání o odvolání rozhodl o vyloučení jednoho z nich, aniž by vzal v úvahu jeho odvolací argumentaci, svědčící ve prospěch zúčastněné osoby, a také prý bylo porušeno právo stěžovatelky na vlastnictví ve smyslu čl. 11 Listiny základních práv a svobod, když bylo rozhodnuto o zabrání náhradní hodnoty za současného uložení povinnosti někdejších členů statutárního orgánu nahradit tutéž hodnotu jako škodu jednomu a témuž subjektu, totiž státu. Tyto své právní názory stěžovatelka v ústavní stížnosti podrobněji rozebírá. 3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 4. Ústavní soud nemohl přehlédnout, že stěžovatelka vystupovala v daném řízení před obecnými soudy (jako zúčastněná osoba) spolu s obžalovanými V. Č., M. B. a L. B., jejichž odvolání byla spolu s odvoláním stěžovatelky odmítnuta usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 8. 2021 č. j. 2 To 58/2019-5549, napadeným stěžovatelkou. Ostatně sama stěžovatelka navrhla podáním ze dne 28. 1. 2022, aby do řízení o její ústavní stížnosti před Ústavním soudem vstoupil V. Č. jako vedlejší účastník. To by však za dané procesní situace bylo přinejmenším předčasné, jelikož tento měl zachovánu možnost podat proti citovaném usnesení vrchního soudu dovolání, což také učinil. Bylo by odporující zásadě minimalizace zásahů Ústavního soudu do pravomoci jiných orgánů a koncepci ústavní stížnosti jako ultima ratio, kdyby tento soud jednal v totožné věci současně s Nejvyšším soudem, případně svými názory předjímal jeho závěry. Ústavní soud tedy vyčkal v předmětné věci rozhodnutí Nejvyššího soudu, jenž usnesením ze dne 1. června 2022, č. j. 3 Tdo 196/2022-5729, rozhodl, že dovolání obviněných V. Č. a M. B. se odmítají. Poté přistoupil k přezkumu ústavní stížnosti stěžovatelky. 5. Žádné zásadní pochybení zasahující do ústavní roviny však Ústavní soud v dané věci neshledal a argumentace obsažená v ústavní stížnosti zůstává pouze polemikou stěžovatelky s právními závěry rozhodujících orgánů veřejné moci. Napadené usnesení Vrchního soudu v Praze je řádně, podrobně a srozumitelně odůvodněno. Je v něm reagováno na všechny námitky a rovněž je tu dostatečně vyloženo, proč nelze shledat jako oprávněnou stěžovatelčinu námitku zásadní, totiž že údajně došlo k porušení jejího práva na zákonného soudce. Vrchní soud konstatoval, že postup při přidělování této věci konkrétnímu soudci byl zcela v souladu s platným rozvrhem práce Krajského soudu v Brně. Ke stejným závěrům ostatně dospěl také Nejvyšší soud ve výše citovaném usnesení. Ústavní soud nemá důvod již několikrát podrobně řečené poněkud jinými slovy opakovat a znovu zdůvodňovat. Napadená rozhodnutí rovněž nijak nezužují námitky stěžovatelky, ani neopomíjejí argumentaci svědčící prý v její prospěch, ani neporušují její právo na poklidné užívání majetku, jak se domnívá stěžovatelka. Za takové situace nepřísluší Ústavnímu soudu do proběhlého řízení zásadnějším způsobem vstupovat a napadená rozhodnutí podrobněji přezkoumávat. Stěžovatelka sice zastává jiný právní názor, to však k vyhovění ústavní stížnosti samozřejmě nepostačuje. 6. Pouze pro úplnost Ústavní soud opakuje, že za těchto okolností je bezpředmětný i zmíněný návrh V. Č. na vstup do řízení před Ústavním soudem. Jmenovaný může případně podat proti shora uvedeném usnesení Nejvyššího soudu vlastní ústavní stížnost. 7. Ústavní stížnost stěžovatelky tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. září 2022 David Uhlíř v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2022:2.US.124.22.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 124/22
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 6. 9. 2022
Datum vyhlášení  
Datum podání 14. 1. 2022
Datum zpřístupnění 29. 9. 2022
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán SOUD - VS Olomouc
SOUD - KS Brno
Soudce zpravodaj Uhlíř David
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 38 odst.1, čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §134 odst.2
  • 40/2009 Sb., §101 odst.2 písm.e
  • 6/2002 Sb., §42 odst.1 písm.a
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na zákonného soudce
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík trestní řízení
zabrání věci
soud/rozvrh práce
odůvodnění
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=2-124-22_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 121128
Staženo pro jurilogie.cz: 2022-09-30